Krásy Černé Hory s CK Alpina (srpen 2016)

Letní zájezdová sezóna je v plném proudu. V termínu od  29. 7. do 7. 8. 2016 jsem se vypravil do Černé Hory jako průvodce zájezdu CK Alpina s názvem Krásy Černé Hory. Tradičně se sešla skvělá a v horách výjimečně zdatná parta lidí. Program byl hodně nabitý. Narozdíl od červnového termínu vyšlo skvěle počasí a naplánovaný program jsme naplnili bezezbytku. 
 
Cestou do Žabljaku jsem se zastavili na mostě přes řeku Taru, který se klene nad nejhlubším kaňonem Evropy. Udávaná hloubka kaňonu dlouhého bezmála 80 km  se pohybuje mezi 400 - 1300 m. Společně s NP Durmitor je kaňon Tary zapsán na seznam dědictví UNESCO. První den po příjezdu  jsme se
ještě  krátce prošli kolem Černého jezera a v konobě Luna ochutnali něco ze skvělé černohorské kuchyně. Další naše kroky vedly přes nejvýše položenou celoročně osídlenou durmitorskou vesnici Bosača na vrchol Crvena Greda. Durmitorské putování jsme završili úspěšným výstupem na Bobotov Kuk, nejvyšší vrchol pohoří. Toulání v NP Durmitor jsme pak zakončili krátkou procházkou na vyhlídkový vrchol Čurovac, který poskytuje nebývalý výhled na kaňon řeky Tary. Při přejezdu do Kolašinu jsme se ještě zastavili v kláštěře v Horní Dobrilovině. 
 
Po náročnějších túrách v Durmitoru jsme si naplánovali odpočinkový den u moře v historických městech Budvě a Kotoru se zatávkou u Skadarského jezera a na vyhlídce na ostrov Sveti Stefan. 
 
Počasí nám přálo i v pohoří Bjelasica. Z yžařského střediska Jezerine jsme přešli přes Eco Katun Vranjak, Zekovu Glavu až k Biogradskému jezeru. 
Závěrečný výstup na Kom Vasojevički v pohoří Komovi na černohorsko - albánském pomezí začal tradičně v sedle Trešněvik a vedl přes pláně Štavno na suťové a skalnaté svahy tohoto dominantního vrcholu. Celý výstup se opět nesl ve znamení krásné ho počasí. Výhled z vrcholu byl excelentní a zcela výjimečně jsme přehlédli celý hřeben pohoří Prokletije. Před sobotním odjezdem jsme ještě stihli zajet do kláštera Morača.    
 
   
Fotogalerii zobrazíte kliknutím na obrázek.  
 
Foto (c) David Hainall 2016