Rumunsko: Sureanu, Lotru a Cindrel 1999

24. 7. 1999

Hranice přejíždíme v Nadlaku a pokračujeme přes Arad, Deva, Simeria  do  městečka Orastie. V Orastie před autobusovou zastávkou  je značená odbočka na Costesti. Šipka je ale bohužel v místě křižovatky a proto  se dá velmi snadno přehlédnout. Silnice se proplétá  městem (projíždíme i přes tržiště), na každé křižovatce je ukazatel do vesnici Costesti.. Asfaltka končí u Cabana Costesti (závora)a dál jedeme po zpevněné cestě. Silnice je značně rozbitá a na několika místech došlo i k sesuvu do koryta potoka Piriul Alb. Autobus más vysadil někde před Gradistea de Munte.


Po přebalení batohů pokračujeme po široké zpevněné cestě, která je nově značena červeným křížem. V Gradistea de Munte je před mostem šipka, která nese nápis  Sarmizegetusa. Značení je poměrně časté a výrazné. V  13:00 přicházíme na rozcestí. Podle rezavých šipek se dá dojíjí k Sermizegetusa Regio po dvou cestách. Jedná je značena červeným křížem a časový údaj hovoří o jednéé hodině (odbočka vlevo). Cesta, vedoucí rovně proti proudu potoka není opatřena žádným značením a směrovka nese pouze údaj o vzdálenosti (4Km). My pokračujeme rovně proti  proudu potoka. Asi v polovině cesty nám zastavuje náklaďák, který sváží dřevo a díky tomuto šťastnému stopu se velmi rychle  a  pohodlně dostáváme až k elektrárně. Pokračujeme neustále proti proudu potoka. Po pravé straně míjíme most, několik domů a obří  míchačku. PO 10 minutách chůze přicházíme ke značené odbočce  na Sermizegetusa Regio (dřevěný kůl s deskou  a nápisem). Odbočujeme tedy vlevo  a stoupáme po lesní pěšině. Sermizegetusa je louka se zbytky Dácké metropole. Orientace ve troskách a zbytcích dávných staveb může být usnadněna díky informaační tabuli, která ale upřímě řečeno je v docela žalostném stavu a určitě by snesla rekonstrukci. Bezprostředně po vstupu na louku vpravo je korýtko s velmi  chutnou a zaručeně nezávadnou vodou. Ze Sermizegetusa Regio pokračujeme vlevo nahoru do lesa (chvíli  jdeme po cestě, která je značena červ. křížem, = cesta, která v údolí odbočovala vlevo (viz. výše)). Cestu lemuje zábralí. Po 5 min chůze zábradlí končí a v pravo jsou patrné zbytky hradeb. Odbočujeme vpravo a stoupáme po úzké, ale upravené stezce podél zbytků opevnění. Ve chvíli, kdy se hradby stáčí vlevo, odbočujeme vpravo do hustého listnatého lesa. Sestupujeme asi 50 m cestou necestou a najednou se vynoří lesní cesta, která začímá stpoupat vzhůru svahem. Asi po hodině plahočení přicházíme na hranici lesa.. Cesta vyuťuje na těžbou uměle vytvořené prostranství se zpevněnou cestou ("silnicí"). Pokračujeme rovně. Cesta je zpočátku kamenitá,  později spíše hlinitá s velmi dobře potrným erozním půvobením vody. Je to široká cesta. Vlevo před námi se vypíná Culmea Muncelului.. Pokračujeme rovně po široké cestě. Ve chvíli, kdy se cesta noří  do lesa, odbočujeme vlevo do svahu a stoupáme  podél lesa, později traverueme nad hranicí lesa do sedla za Culmea Muncelului. . V sedle je malá devěná pyramida s křížkem.


VODA: po široké cestě směr Vf. Godeanu, která po chvíli vchází do lesa. Po 400 - 500 m je vlevo od cesty pod kořeny stromu silný pramen.

25. 7. 1999

Odcházíme směr Vf Godeanu. Široká pohodlná travnatá cesta nejprve vystoupá  na malý "brdek" na táboořištěm a zklesá do nehlubokého sedla před Vf. Godeanu, potom pomalu stoupá jeho severním úbočím. Cesta vrchol podchází a proto si myslím, že je výhodné nechat batohy vedle cesty  a na vrchol  vystoupit bez zátěže. Vzhledem k časté přítomnosti pastevců je nutné, aby někdo hlídal odložená zavazadla. Vrchol Vf. Godeanu je kamenitý (malá skalka s mužíkem na samotném vrcholu). Cesta je i nadále velmi dobře patrná. Posléze se hřeben i cesta stáčí k jihu a sestupuje do lesa. Cesta lesem netrvá dllouho  a opět se vracíme na travnatý hřeben. Cesta je pohodlná a široká. Všude okolo jsou patrné stopy po inenzivní pastevecké činnnosti. Pomalu scházíme do sedla pod Steaua Mica. Po leve straně je komplex salaší. Ze sedla pokračujeme po cestě nahoru na hřeben. V místě, kde se cesta stáčí vpravo a začíná klesat, opouštíme cestu a stpoupáme východním směrem na Steaua Mare. Na vrcholu Steaua Mare je kámen  a spousta borůvčí. Po lesní pěšině začínáme sestupovat do sedla s opustěnou salaší. Těsně nad sedlem přicházíme na širokou cestu. Myslím si, že je to ta stejná cesta, kterou jsme opustili  před Steaua Mare. V tomto sedle je několik potoků a asi 5 min nad sedlem ve směru našeho dalšího postupu je pramen. Ze sedla stoupáme  vpravo podél již zmíněného pramene a po 20 min chůze přicházíme na travnatý hřebnen s rezavou značkovací tyčí s červeným trojúheníkem. O tohoto místa je cesta značena. Značení končí někde před sedlem pod Comarnicel. Procházíme okolo několika stád a musím říci, že místní psi patří mezi nejostřejší, se kterými jsem měl  tu čest se setkat. Místní půda je značně podmáčená. Ze sedla pokračujeme vlevo pod úrovní kleče. Kousek pod sedlem začíná stezka, která traverzuje severním svahem Comarnicel pod úrovní kleče. Comarnicel je z dálky patrný jako stolová hora porostlá klečí. Cestou sice přecházíme nekolik potůčků, ale voda se mi  pro konzumaci  nejeví jako zdravotně nezávadná. Našli jsme jeden pramen, který se nám jevil jako velmi slušný (traverz sev. svahem Comarnicel, kousek před sedlem nad salaší). Ale jak se nakonec ukázalo, je mnohem lepší  použít vodu z potůčku, který pramení  pod sedlem před Gropsoarou, resp. v jižním svahu Gropsoary ( v místě táboření). Pod sedlem za Comarnicel je salaš. Večer jsme tuto salaš navštívili. Domorodí obyvatelé na  mě ale působili spíš jako rodina "kšeftařů". Neměl  jsem z této návštěvy moc dobrý pocit.  Spali jsme v sedle pod Gropsoarou.

26. 7. 1999

Naše další putování je usnadněno zančkovacími tyčemi. V sedle před Sureanu je kamenný přístřešek. I výstup do sedla pod Sureanu je velmi dobře značen. V sedle pod Sureanu necháváme batohy a vystupujeme nalehko na vrchol Sureanu. V tomto místě neodpovídá naše mapa skutečnosti. Chybí v ní kopec vpravo nad tímto sedlem. Vrchol Sureanu je tedy vlevo nad sedlem. V vrcholu se  vracíme pro batohy a po výrazné hlinitokamenité cestě sestupujeme do Curmatura Sureanu. Je to nádherné sedlo s dostatkem místa pro stany i s dostatkem dřeva na oheň. Jen nevím, jestli je zde voda. Po obědě pokračujeme na Ausel a na Vf. lui Patru.  Stoupání na Ausel je pozvolné. Výstup na Vf. Patru je o něco strmější. Z vrcholu Vf. lui Patru je pěkný výhled na prošlou část pohoří, i na část pohoří, která je teprve před námi a Lacul Oasa, na jehohož břehu se rekreační středisko bývalých rumunských vládních prominentů. Na vrcholu jsou dva kříže. Z vrcholu sestupujeme cesto necestou jižním směrem. Nad salašemi v Culmea Conti  sestupuje k východu. Spíme kousek nad Salaší.


VODA: pod velkou salší - koryto, járek

27. 7. 1999

Cestou stábořiště v Culmea Conti se zastavujeme u pramene. Po nabrání vody pokračujeme k salaši na klesající hřeben. Cesta do vstupující do lesa je v levém horním okraji louky (asi 10 min od salaše). Lesní pěšina postupně přechází několik polonin. První z nich je Smida Mare. Při přechodu této odlesněné plochy je nutné držet výšku. Cesta je je zase patrná až v lese. V  11:05 přicházíme na rozcestí. Vlevo odočuje cesta značená modrým pruhem, rovně  je cesta nezančena. Pokračujeme rovně v domění, že tak snáze dosáhneme vrcholu Salanele. Na vrcholu kopce sice nalézáme tutéž značku jako dole na rozcestí (?!), ale žádná kloudná cesta není k nalezení. Proto volíme cestu nejmenšho odporu a vracíme se na rozcestí a poračujeme po znaačené lesní cestě. Salanele je odlesněný kopec s triangulačním bodem. Poslední část výstupu se děje po travnatém svahu. Při výstupu je dobré se držet spíš vpravo. Sestupujeme podél hranice lesa (vlevo ve svahu salaše) a pochvíli opět vcházíme do lesa. Cesta je široká, pohodlná, ale velmi podmáčená. Cesta vyusťuje na další poloninu - Poiana Muerii. je zde "klasická"  salaš s příjemnými lidmi. Pokračujeme po široké zpevněné cestě, které značena červeným trojúhleníkem. Tato cesta vyusťuje na podobnou cestu, která spojuje Obirsia Lotrului a Lacul Oasa a prochází i přes sedlo Tartarau. Na křižovatce je nutné dát se vlevo.  Ze sedla Tartarau pokračujeme po přehlednéé cestě nejprve směrem k jihu a pod vrcholem Picioaru Timpain se cesta stáčí k východu. . Na vrcholu Picioaru Timpain je triangulační bod. Pokračujeme stále k východu a pomalu sestupujeme přes pás lesa do hlubokého sedla se salší (vlevo od cesty). Salaš obývajjí velmí příjemní lidé. Rádi se fotí. Umožniili nám sledovat večerní dojení a pozvali nás i na návštěvu salaše. Za fotky z minulého roku jsme dostali  spoustu sýra, tvarohu a tři bochníky chleba. Půda je silně podmáčená a najít alespoň trochu sucjé místo je docela problém.

VODA:    

  • při  cestě do salaše je pramen ohraniičený dřevěnými prkny a přikrytý mříží
  • potůček v lese

28. 7. 1999

Na začátku je nutné poznamenat, že velká část tohoto úseku není zachycena v žádné "kvalitní" mapě. Našel jsem ho v orientačním plánku, který nakreslil pan Klobouček. Pravdou ale je, že ani v tonto plánku není zdaleka všechno,  co bychom potřebovali k dokonalé orientaci. Ale alespoň něco .... Naštěstí pohyb po hřebenu není nikterak orientačně náročný. V jednu chvíli se zdá, že se hřeben rozděluje na dvě větve, které se opět spojují v oblasti Piatra Allba. My pokračujeme po levé větvi  a jak se záhy ukázalo, bylo to velmi moudré rozhodnutí. Pravá část (vedlejší hřeben) končí průdkým svahem do údolí). Před 12. hodinou polední přicházíme do sedla s rezavým rozcestníkem pod Piatra Alba. Šipka směřující vpravo ukazuje na Vf. Piatra Alba. Naopak šipka ukazující rovně upozorňuje na možnost vyhnout se vrcholům Piatra Alba a Cristesti a sestoupit přimo do sedla Saua Steflesti. Vzhledem k horšícímu se počasí, volíme raději tuto možnost, i když ještě pořád nejsme v mapě. Na tu  bychom se dostali až těsně pod vrcholem Piatra Alba. Cesta sestupuje travnatým svahem  a je docela slušně přehledná.. Později sestupuje do lesa. Ve 12:40 přicházíme k širokému potoku, který musíme přebrodit. Nad brodem je křižovatka. Je možné se vrátit na hřeben (vpravo), sestoupit do údolí (vlevo) nebo pokračovat k salaši a motorem poháněnou pilou. Vše se děje po širokých zpevněných cestách. Pokračujeme k salaši. Cesta zprvu mírně stoupá, později klesá. Chvilku před třetí přicházíme ke Cabana Piatra Alba u potoka Frumoasa. Je zde bezvadné koupání. Pokračujeme vpravo po široké zpevněné cestě proti proudu potoka. Cesta mírně stoupá údolím podél potoka. Procházíme podém rozpadlého mostu, kde se vytvořila  pěkná tůňka (bezvané koupání) a později kolem rozpadlé salaše. Najednou cesta záhadným způsobm končí. Nakonec se rozhodneme pokračovat vlevo do svahu po výrazné lesní cestě, které nás dovedla až na louku pod hory Cindrel pod hřeben Frumoasa. Sedlo Steflesti je vpravo od náa. Museli jsme přehlédnout odbočku vpravo, která by stoupala vedlejším údolím. Tato louka je ale nádherným tábořištěm kousek od salaše s dostatkem pitné vody i dřeva na táborák. 

   
VODA: potok pod loukou v nepříliž hlubokém žlabu hlubokém.

29. 7. 1999

Na hřeben Frumoasa vystupujeme levým odlesněným svahem. Občas se musíme prodírat porosty tisovce. V horách Cindrel je velmi dobré značení a to platí i pro tento vedlejší hřeben, který je značen modrým pruhem a červeným křížem. Vlevo se jde k chatě Fintinele, vpravo na Cindrel. Na vrcholu Cindrel propadá většina účastníků granátové horečce. Na vrcholu je rozcestník (Paltinis: červený pruh, 5 - 6 hodin, Lacul Oasa: 4 - 5 hodin, Obirsia Lotrului: 6 - 9 hodin. Cesta je velmi dobře značena. Pokračujeme do sedla Saua Serbanei. Obědváme kousek za tímto sedlem. V sedle Batrina jsou dva prameny. Je možné odtud sestoupit přímo do Rassinari nebo pokračovat do Paltinis. Cesta do Paltinis je začena červeným křížem s časovým údajem 1,5 hodiny. scházíme do lesa. Cesta je široká,  pohodlná a přehledná. Jako většina sestupů v Rumunsku je i tato cesta nudná a zdlouhavá. V Paltinis u lanovky domlouváme možnost zítřejší přepravy lanovkou a potom hurá do "centra". Navštěvujeme místní hospodu a někteří z nás i večerní diskotéku. Spíme na travnaté cestě nad hotelem (hospodou). Ve stánku s knihami je možné koupit mapu Sibiu. Je zde pošta s poštovní schránkou a stánek s občerstvením. Mám pocit, že toto horské středisko začíná podléhat komerčím zákonům turistiky  a ceny jsou zde velmi vysoké a lidé přestávají být příjemní a ochotní (loni vše prý vypadalo trochu jinak). Vodu je možné nabrat na záchodě holelu nebo poprosit číšníka).

30. 7. 1999

Cestou k lanovce se ještě zastavujeme v hotelu na potřebné  nákupy a doplnění vody. Pečivo bohužel vozí až po 10. hodině. Za 20 000 lei se necháme dopravit na horní stanici lanovky a odtup pokračujeme vlevo nejprve podél hranice lesa, později lesem. Cesta je široká a pohodlná. Vysílač obcházíme zprava podél plotu a opět pokračujeme poširoké cestě až k rozhledně. Zde začíná značená cesta  (modrý trojúhelník). Prodíráme se vysokou mokrou trávou a  mezi  stromy. Cesta je zprvu značně nepřehledná, ale později se zní stává velmi pohodlná pozvolna klesající lesní stezka. V jednom místě odbočuje značka prudce v levo ( na sever). Cesta pokračuje dále k východu na Poiana Lupilor. Poiana Lupilor je louka s ohradníky a salaší. Z Poiana Lupilor ještě chvíli stoupáme lesem, později se dostáváme na malebný odlesněný hřeben. Během sestupu po tomto hebeni (široká cesta) je po leve straně pramen (trubka, koryto). Sestup je opět nepříjemě zdlouhavý). Ihned po dosažení dna údolí odbožujme do leva a spíme u potoka santus před Rassinari. Je to bezvadné místo pro koupání. Jen ta civilizace je vidět na každém kroku (kládky, nepořádek). Myslím si, že voda v potoku mení moc vhodná pro pití, ale po převaření by měla  být pitná.  

31. 7. - 1. 8. 1999

V sobotu dopoledne sestupujeme do Rassinari.. V horní části vesnice mám pocit, jako bych se dostal do doby před několika  stoletími. Špína, staré domky .,... V dolní části vesnice je několik obchůdků a " náleven". Zastavujeme se u konečné stanice tramvaje do Sibiu. Je zde i, na rumunské poměry, slušná restaurace. Čekáme na tramvaj do Sibiu. V Sibiu jsme navštívili pravoslavný kostel, gotický evangelický kostel s výstavou černobílých fotografií, Brukendalovo muzeum a zavítali jsme i na tržnici (všechna tato místa jsou zobrazena na mapě Sibiu). Cesta od konečné stanice tramvaje zabere asi 0,5 - 3/4 hodiny. Další ožnou alternativou programu je návštěva opevněného kostela v Cisnadia.

Sraz s autobusem pro přístí rok doporucuji v Rassinari na konečné stanici tramvaje ze Sibiu. Pokud se někteří klienti vydají na prohlídku Sibiu (určitě stojí za to), je možné je naložit u konečné stanice tranvaje v Siibiu ( centrál hřbitova) - viz. mapa Siibiu.


Ceny v Rassinari:


Hospoda u konečné stanice tramvaje:

  • pivo Ursus (točené) - 5 000 lei
  • 2 l Coca Cola - 15 000 lei
  • káva  - 6 000 lei


Obchůdky:   

  •   preclík  - 500 lei        
  • Grossiant  - 3 500 lei

Tramvaj do Sibiu: 3 000 lei



Ceny v Sibiu:

  • 2l Coca Cola - 14 500 lei
  • Vstupné do Brukendalova muzea - 8 000 lei (student)

Fotogalerie: zde