Rumunsko: Rodna a Maramureš 2004

4. 7. 2004

Ráno nás bus odváží do Borsy. Asi ve středu vesnice je odbočka vlevo (velká křižovatka značená značkou "policie". Odbočujeme a jedeme až na konec vesnice. V horní Borsa u kašny odbočujeme vlevo mezi paneláky. Autobus zastavuje mezi domy. Nastupujme na náš první trek. Přebytečné věci necháváme v autobuse. Sejdeme se s ním zítra odpoledne.


Jdeme po široké zpevněné hlinito-kamenité cestě stále na sever dál od vesnice. Asi po 10ti minutách chůze odbočuje doprava přes most cesta přes řeku. My pokračujeme rovně . Bezprostředně za křižovatkou odbočuje vlevo ostře do svahu další široká cesta. Pokračujeme stále rovně kolem domu (ptáme se na cestu na Toroigu). Cesta končí na konci údolí u staré fabriky, které se v těchto místech rozvětvuje do dvou větví. Vpravo by bylo nutné jít korytem potoka. Nakonec tedy pokračujeme levou větví. Za rozpadlou železniční vlečkou vede pěšinka lesem, která po chvíli ústí na dně údolí. Pod erozním svahem se ztrácí a údolí se mění v soutěsku a je nutné jít korytem potoka přes různé skalky a malé vodopády. Místy velmi exponované až nebezpečné. V horní části údolí sněhová pole a mosty. Posléze další rozvětvení soutěsky. Pokračujeme pravý údolím. Je zde několik nebezpečných a exponovaných úseků, které bylo nutné společnými silami zajistit. V horní části již bezproblémové. V nejvyšším možném místě nabíráme vodu pro zbytek dne. Následuje výstup travnatým svahem na hřeben. Je dlouhý a vysilující.


Po hřebeni pokračujeme na východ až do místa, kde se hřeben stýká se svojí východní a severní větví. Po úzkém a malebném hřebínku pokračujeme na sever na vrchol Toroiga. Na vrcholu dřevěný kříž, nádherný kruhový rozhled.


Z vrcholu sestupujeme severním směrem do prvního hlubokého sedla pod Toroiga. Stavíme tábor. V sedle není voda. Nádherný večer, západ slunce. Velmi větrno.


Správná výstupová cesta vedla pravděpodobně po výše položené cestě do východního sedla pod Toroiga. V tomto sedle jsou sloupy elektrického vedením. S největší pravděpodobností jsme měli hned za Borsa odbočit po mostě doprava. S jistotou to ale tvrdit nelze. Ani Rumuni vlastně neví, kudy vede správná cesta a každý nás posílal někam jinam…

5. 7. 2004

Cesta ze sedla vede klesající traverzovou cestou. Po asi 10 minutách je vlevo od cesty pramen a korýtko s járkem. Prameniště je ale rozdupané od ovcí a krav. Voda není příliš kvalitní. Cesta dále klesá lesem a vychází a vychází nad salaší. Vpravo od salaše vede traverzová cesta. Po asi 5 minutách chůze se v lese nachází pramen s kvalitní  pramenitou vodou (korýtko s járkem).


Cesta do údolí pokračuje vlevo za salaší. Sestupujeme stále do údolí. Všechny cesty slouží ke stahování dřeva. Jsou rozbité a rozbahněné. V údolí vede železnice. Naše sestupová cesta vyúsťuje přímo ve stanici Makarlau.


Dále pokračujme podél železnice po proudu potoka přes stanice Miraj, Branc do stanice Faina. Stanice Miraj a Faina jsou pěkně zrekonstruované. Na korytě řeky jsou na každém kroku patrny následky povodně v roce 2001. U domu, který stojí nad stanici Faina, je na dvoře kohoutek s pitnou vodou. Vlastní nádraží je asi 200 m pod zrekonstruovaným domem dál po proudu potoka. Nádražní budova je zděná. Normální cena do Viseu de Sus je 5 Euro nebo 200 000 lei na osobu. Podařilo se nám cenu usmlouvat na 150 000 lei za osobu. U stanice je studna s pitnou vodou.


Vláček z Faina odjíždížděl ve 13:30. Původní informace hovořily o tom, že vláček odjíždí už z Macarlau. Nebyla to ale pravda. Vláček pro turisty jezdí jen do Faina a zpět. Cesta vláčkem trvá 3 hodiny. V soupravě jela jedna z posledních vyrobených parních lokomotiv na světě, jeden otevřený a jeden uzavřený vagón, dobytčák a jedna plošina. Údolí je malebné, ale stále zničené povodní v roce 2001. Během cesty jedno čerpání vody.


Ve Viseu de Sus nastupujme do autobusu. Krátce nakupujme v Mix magazínu. Cesta přes sedlo Prislop pod sedlo Rotunda trvá asi 3 hodina. Odbočka do sedla Rotunda není značena (viz. deník autobusu). Měli jsme problémy s navigací. S hlavní silnice odbočujeme na silnici č. 17d., která bohužel není pro autobus průjezdná. Bus nás vysadil asi 4 km pod sedlem . Pěší výstup do sedla trval po pohodlné široké cestě asi 40 minut. V sedle rotunda je nově zde zřízena hospoda (ceník viz níže). Večer oheň.

6. 7. 2004

Ze sedla vyrážíme v 9:30 po červené značce (červ. pruh). Hřebenovka byla nově přeznačena v roce 2001. Nad sedlem je salaš. Dostáváme sýr, fotíme. Cesta  i nadále velmi dobře značena. Prochází okolo rozbořené salaše. Nad salaší je několik cest, které se různě kříží. Trochu ztrácíme výšku a dostáváme se mimo značenou cestu. Pauza. Později pokračujeme traversem travnatým svahem kolem stád polodivokých koní zpět na značenou cestu. Následuje výrazná křižovatka. Značka pokračuje vpravo. Vlevo se odděluje vedlejší hřebínek se salaší. Pokračujeme vpravo po značce. Výhled na Vf. Ineut, Vf. Ineu a kar pod Ineu. V sedle Saua Gajei opouštíme kvůli zhoršujícímu se počasí původní plán přejít Vf. Ineut a začínáme klesat po červeném kruhu k Lacurile Lala Mare. Podle rozcestníku je to asi 0,5 hodiny cesty. Sestup je poměrně prudký po úzké stezičce, posléze se cesta prodírá klečí. Svahy jsou pokryté koberci rozkvetlých pěnišníků myrtolistých. Před Lacurile Lala Mare končí červený bod a k Lacurile Lala Mic pokračuje cesta značená modrý bodem.   


Táboříme na travnaté plošince nad jezerem. Pitnou vodu bereme z potůčků přitékajících do jezera ze severních svahů Ineu. Jezero je velmi chladné a mělké. Na koupání to ale stačí. Dno jezera je bahnité. Z jižního konce jezera vytéká potůček, který přehází v nádherný vodopád.    
   

Celý den se honí mraky. Kolem 19. hodiny krátký déšť. Z okolních svahů shání pastevci svá stáda do údolí. Další "turistikou" atrakcí dne bylo setkání s rumunským "pionýrským táborem" čítajícím asi 70 řvoucích dětí. Sešly z hřebene, chvíli se koulovaly na sněhových polích u jezera a posléze se vydaly na zpáteční cestu. Tábořiště je bez mobilního signálu. 

7. 7. 2004

Od Lacurile Lala Mic vyrážíme v 8:30 po stezce (hlína + kamení) značené modrým bodem. V sedle pod Inea se modrý bod napojuje na hřebenovku značenou červeným pruhem. Vzhledem k mlze volíme traverz vrcholu po jižním svahu. Za Costa Nelada se na hřebínku nachází dva velmi exponované úseky obtížnosti až 1 UIAA. Jedná se dvě skalky o výšce asi 2 - 4 m. Zde pomáháme všem klientům a rychlost pochodu se tím velmi zpomaluje. Od Vf. Cisa až k Vf. Gargalau vede hřeben severním směrem. Na Vf. Gargalau, resp. asi 50 m před ním se ostře stáčí a vrací do původní východo-západní orientace. Následuje dlouhý a prudký sestup do Saua Gargalau (mělké sedýlko s neznačenou vyšlapanou cestou vpravo. V Saua Gargalau se červený pruh setkává s modrý pruhem a křížem. Sestupujeme asi 200 m po modrém pruhu směrem na Pasul Prislop a posléze traverzujeme směrem k výrazné erozní rýze (pramen). Před pramenem pod kameny pokrytými pěnišníky ideální loučky pro táboření.

8. 7. 2004

Z tábořiště odcházíme v 8:35.  V noci hodně pršelo. Voda ve stanu. ráno stále mlha a velká vlhkost. si po 15 - 20 minutách chůze ze Saua Gargalau začínají dlouhé louky (ideální tábořiště). Není zde ale kvalitní voda. Před sedem Galatului odbočuje vpravo cesta značená modrým trojúhelníkem na chatu Puzdrele. Hřebenovka značená červ. pruhem pokračuje stále rovně do stoupání na Vf. Galatului. Následuje sestup do sedla Saua  Laptelul. Za sedlem odpočíváme. Cesta pokračuje dalším sestupem do sedla Puzdrelor. Prodíráme se klečí. V sedle je kvalitní signál. Pramen se nachází vlevo pod cestou. Prameniště je ale rozdupané a voda zcela nevhodná k pití.


Ze Saua Negovanului vede traverzová cesta, která obchází vrchol Vf. Negovanului Mare. Cesta je značena stejně jako hřebenovka červeným pruhem. Zpočátku prudce klesá, později pokračuje traversem nebo mírným stoupáním do sedla pod Vf. Negovanului Mare. Dál pokračujeme hřebenovkou do sedla pod Repede. Přímo na hřebeni vyvěrá silný pramen. Nad pramenem je možno se rozhodnout mezi výstupem na vrchol Repede nebo traverzem, který tento vrchol podchází. Obě cesty jsou značeny červeným pruhem. Stoupáme na vrchol Repede pěšinkou a travnatým svahem. Z vrcholu nádherný kruhový výhled. Z vrcholu klesáme do sedla Tarnita la Cruse. V karu pod Tarnita La cruse nad jezírkem romantické tábořiště. Nutnou ale počítat s podmáčenými loukami. Jezírko je pět mělké. Vodu bereme z potůčků a pramenů v severních svazích hřebene.

9. 7. 2004

Z tábořiště pod sedlem Tarnita la Cruse odcházíme v 7:50. Přes sedlo Tarnita la Cruse stoupáme do sedýlka pod Vf. Buhaescu Mare, kde se od hřebenovky značené červeným pruhem odděluje cesta na Vf. Pietrosul značená modrým pruhem. Odkládáme batohy a na nevyšší vrchol pokračujeme na lehko. Cesta na Vf. Pietrosul jde nejprve traverzem a posléze příkře stoupá na Vf. Rebra (2221 m). Z Vf. Rebru prudce klesá do sedla mezi Vf. Rebra a Vf. Pietrosul. Sestup je plný kamenů a malých skalek.  sedla mezi oběma vrcholy cesta prudce stoupá na nejvyšší vrchol Muntii Rodnei, na 2303 m vysoký Pietrosul. Z vrcholu je nádherný kruhový rozhled na celý hřeben Rodny a pohoří Maramureš. Na vrcholu se nachází stará polorozpadlá meteorologická observatoř.  


Sestupujme a nad sedlem mezi Vf. Pietrosul a Vf. Rebra odbočujeme do traverzu, který podchází Vf. Rebra. Traverová cesta je značena stejně jsou hřebenovka (modrý pruh). Sestupujme zpět do sedla pod Vf. Buhaescu Mare a po přestávce a oběd pokračujeme dále.    


Značená cesta (červ. pruh) vede a Vf. Buhaescu Mare a pak po hřebeni směrem k jihu. Traverzujeme vrchol a přicházíme na skalnatý hřeníben, který končí na Vf. Grogilor (2063 m). Sestupujeme travnatým svahem na širokou zpevněnou cestu, která vede ze Tarnita la Cruse a podchází celý hřeben odVf. Buhaescu Mare po Vf. Grogilor. Cesta je značena stejně jako hřebenovka (červ. pruh). Na okolních svazích početná stáda polodivokých koní. Cesta dále pokračuje po travnatém hřebínku převážně po široké cestě. Následuje prudký, dlouhý a vyčerpávající sestup lesem do sedla Saua Batrinei. Ze sedla následuje prudké a dlouhé stoupání pod Vf. Muncelul. Od konce stoupání se značená cesta rozděluje do dvou větví. Jedna větev jde traversem pod nepříliš čistými betonovými napajedly s vodou a druhá stoupá na hřeben. Pokračujeme traverzem. Po asi 20 minutách chůze se vlevo pod cestou vynořuje salaš a pod salaší jsou opět vlevo od cesty betonová napajedla. Táboříme vlevo od cesty. Spaní na svahu a drnech není příliš pohodlné.    


V těchto místech se od červeného pruhu odděluje cesta značena modrým trojúhelníkem do vesnice Romuli. 
 V salaši kupujme ovčí sýr (1 kg za 100 000,- lei).    

10. 7. 2004

Z tábořiště pod sedlem odcházíme v 10:35. V noci pršelo a byla bouřka. Cesty jsou rozbahněné. Až do sedla Preluca Satrei s nádhernými loukami a salašemi stále klesáme lesem. Následuje strmý výstup a dále již jen klesání do sedla Setrev.


V kopcích nad sedlem Setrev je docela slušný signál. Bezprostředně nad sedlem a v sedle však nění možné přijmout žádnou zprávu , natožpak volat. 


V sedle je bufáč, kde je možné koupit pivo (17 000,- lei), čokoládu, tvrdý alkohol i něco k jídlu. Obecně je však výběr velmi malý a ceny vysoké. Pozitivní je, že zde zbudovali zastřešenou terasu, kde je možné se schovat před deštěm.


Autobus přijíždí kolem 13.hodiny místního času. Bohužel nemáme spojení s tříčlennou skupinou průzkumníků a proto čekáme do smluvených 15.00. Nasedáme do autobusu a sjíždíme k benzínce ve Viseu de Sus, kde jsme měli smluvené druhé místo srazu…

 

Fotogalerie: zde