Ötztaler Alpen 2009- po stopách Ötziho

16. - 17. 7. 2009

Ráno odvážíme děti a plné auto potřebností k mamce do Orle. Děti budou poprvé týden u babičky J. Opět to připomíná stěhování národů. Kočár, židlička pro Terezku, dvě tašky plné oblečení, plín, poznámek a pokynům, nosička a bůh ví co ještě. Ford Focus nemá malý kufr, to jen my máme moc věcí. Kuba se na zahradě zabydlel dřív, než jsme vystoupili z auta a Terezka je s babičkou též kupodivu v pohodě. Odjezd domů tak proběhl bez zbytečných hysterických scén.

Doma balíme své batohy a věci potřebné pro týdenní pobyt ve vysokých horách. Z Heřmanova Městce odjíždíme v 17:00. Naše trasa vede přes Pardubice, Lázně Bohdaneč, Prahu, Plzeň, Mnichov do Garmisch P. Cesta je skvěle značená a nečiní větších problémů.

Kousek před Garmischem spíme v autě a oceňujeme velikost kufru. Nechápu, jak se tam nemůžou vejít věci na týdenní dovolenou s dětma, když se tam po provedení lůžkové úpravy vcelku v pohodě vyspím L. Další den dojíždíme do Garmisch P. a projíždíme ho směrem na Fernpass, Imst, Ötztal do Söldenu. Výhoda parkování v Söldenu tkví hlavně v tom, že parkoviště jsou zadarmo. Ve Ventu, který je naším výchozím i koncovými místem se za parkování platí 4€/den. Každou hodinu, s výjimkou dvouhodinové polední pauzy, pak jezdí ze Söldenu do Ventu za 3,9€/osobu autobus.

Do Söldenu přijíždíme v 9:30 a auto necháváme na parkovišti č. 5 u lanovky na Geislochkögel. Z busu vystupujeme na konečné u hotelu Similaun. Vracíme se kousek zpět po silnici a za chvíli vidíme cedule ukazující na cestu k chatě Martin Busch. Z Ventu, vesničky v 1900 m n.m., odcházíme v 11:15. Je zamračeno a občas drobně prší. Na chatu Martin Busch přicházíme v 14:15. Od správce chaty si bereme telefonní číslo a voláme na chatu Similaun Hütte s dotazem, jestli ještě mají volné místo na matrazenlageru a po chvíli pokračujeme dál do kopce po kamenité stezce. Všude je spousta vody a brodíme potoky. Na chvíli se zdá, že se i počasí umoudřilo a neprší. Je to ale jen klid před připravující se bouří.

Po 30 – 40 minutách chůze přicházíme k rozcestníku. Znatelně se ochladilo a je třeba vyměnit krátké kalhoty za dlouhé a přidat další vrstvu na triko s dlouhým rukávem. Rozcestník ukazuje na cestu stoupající vpravo do svahu směrem k Similaun Hütte. Počasí se kazí čím dál tím víc. začíná foukat chladný vítr a ve konečné fází stoupání začíná sněžit. Stoupání je prudké a v závěrečné fází schází na ledovec. Na chatu přicházíme v 17:15. Chata je soukromá a neplatí zde slevy pro členy Alpenvereinu (19€/osobu a 3€ sprcha – v přízemí trockenraumu, žeton ve výčepu). Vítr stále zesiluje a intenzita sněžení se zvyšuje. 

18. 7. 2009

Celou noc vánice a i nadále fouká silný vítr a sněží. Prognóza je špatná. Hřeben kolem Finneil Sp. je v tuto chvíli neprůchozí a podle informací chatařky jještě pár dní bude. V 10:00 zahajujeme sestup k chatě Martin Bush. Cestu si zkracujeme po ledovci a snažíme se trefit cestu, která vede podél potoka, který vytéká z ledovce. Cestu trefujeme jen hodně těžko. Sníh nám namrzá na brýlích, které se navíc potí a není toho mnoho vidět. Po dvouhodinách sestupu ve 12:00 přicházíme k chatě Martin Busch. Dozvídáme se, že Vent je pod sněhem a počasí se bude zlepšovat až zítra dopoledne.

Vaříme si oběd. Chata je ve správě DAV (německého Alpenvereinu) a tak je pro nás ubytování výrazně levnější než nahoře (9€/osobu v matrazenlageru, večer Jägertee (4€). Docela fajn je, že záchody jsou na patře.

19. 7. 2009

Probouzíme se do nádherného a sluncem prozářeného dne. Po vánici zůstal jen sníh, obloha je bez mráčku. Ohříváme předvařený čaj a v 7:45 začínáme sestupovat do Ventu. Sníh je ponoci zmrzlý a jde se skvěle. V 9:45 přicházíme do Ventu, resp. k dolní stanici vleku a rozcestníku. Odbočujeme vlevo směrem na Rofen. Zasněžená cesta prochází přes pastviny k rekreačnímu komplexu a hotelu Rofen. Před hotelem je potřeba přejít po visutém mostu nad nádherným kaňonem. U rozcestníku se dáváme opět vlevo směrem na Hochjoch Hospiz. Cesta vede po široké zpevněné cestě až k dolní stanici zásobovací lanovky k chatě Vernagt Hütte. Od dolnístanice pokračujeme po úzké stezce nad divokým kaňonem Rofental. Místy je kaňon stále plný sněhu a řeka tak není vidět. U mostu je „protestní cedule“ s informacemi o tom, že energetická společnost chce v tomto údolí využít potencionálu zdejších horských řek a postavit zde vodní elektrárnu se 170 m vysokou hrází.

Nejprudší stoupání je kousek pod chatou Hochjoch Hospitz. K chatě přicházíme ve 13:15. Příjemná terasa, sprcha na chatě na žeton (3€), ubytování v matrazenlageru 9€/osobu). Večeře o třech chodech – polévka, hlavní jídlo a dezert. Polévka česneková je skvělá, hutná a zasytí. Jako hlavní chod masitého menu se podává řízek s vařeným bramborem a oblohou. Jako dezert pak palačinka se šlehačkou a zmrzlinou. Vše vynikající a je toho opravdu hodně. Nejvíc mě dostalo hlavní jídlo. Čekal bych jeden řízeček, ale dva řízky jako kola od vozu na jednom talíři bylo opravdu příliš. Chvilku nevím, co s tím, ale pak to prostě sežeru (jinak se to napsat nedá).

20. 7. 2009

Ráno vstáváme v 6:30 a na 7:00 jdeme na snídani, která je organizována formou švédského stolu (pečivo, máslo, sýr, salám, jogurt, müsli, marmeláda, med, čaj …). Odcházíme v 7:45. Z počátku stoupáme příkře v serpentinách, ale později se cesta trochu „narovnává“. V závěrečné části přístupu k ledovci jsou ukloněné suťové svahy pokryté zmrzlým firnem. Místy je svah velmi vcelku prudký a hrozí uklouznutí.

Ledovec Kesselwandferner je plochý, nečlenitý a vyšlapaná cesta k chatě Brandenburger Hause nečiní větších problémů. Na ledovci probíhá jakýsi vědecký výzkum a tak je tu u cesty celá řada barevných koulí, které vypadají jako značkovací tyče. Po přečtení informačního letáku na chatě Brandenburger Hause se dozvídáme o právě probíhajícím výzkumu.

Na nejvýše položenou chatu v Ötztalu Brandeburger Hause do nadmořské výšky 3275 m přicházíme ve 12:15. Vzhledem k tomu, že hned po nás přichází asi dvacetičlenný kurz vedený horskými vůdci, jdeme se hned ubytovat. Věci necháváme na chatě a vyrážíme na vrchol Dahmain Spitze (3401 m), který se nachází asi 30 minut nad chalupou. Cesta začíná hned na terase chaty. Chvilku stoupá po kamenech a je značena bílými fleky na kamenech. V pozdější části výstupu je možné vybrat si mezi chůzí ve sněhu a po ostrůvcích kamenů. Vzhledem k množství sněhu a jeho rozbředlosti volíme pro výstup druhou možnost. Je to sice časově delší, ale neboříme se po kolena do mokrého sněhu. Pro sestup naopak volíme sníh, který nám umožní doslova seběhnout až na skalky nad chatou. Na vrcholu je velká kamenná pyramida, mobilní GSM signál a nádherný kruhový rozhled. Rezervujeme chatu Breslauer Hütte pod Wild Spitze, voláme babičce a zjišťujeme situaci kolem dětí. Udělali jsme moc dobře, že jsme vyrazili na Dahmain Spitze hned po příchodu na chatu. V okamžiku, kdy jsem se vrátili, vyrážel k vrcholu celý kurz na další výcvik. Takhle jsme na vršku byli úplně sami.

V závětří chaty vaříme čínské nudle, špageti a čaj. Fouká silný studený vítr a tak máme do večera co dělat. Před západem slunce jako zázrakem zmizí podstatná část oblačnosti a zbylé mraky¨, ledovce a okolní kopce se halí do barev zapadajícího slunce. Škoda jen, že je venku taková zima opravdu silně fouká. Není možné sednout si na terasu a prostě se jen kochat tou nádherou kolem. Focení je bleskovou akcí hodné sprintera. Připravit foťák, vyběhnout, zmáčknout párkrát spoušť a zase zalézt do relativního tepla chaty.

Chata Brandenburger Hause slavila den před naším příchodem 100 let od svého prvního otevření.

Jsme na nejvýše položené chatě našeho putování a je tu bezkonkurenčně největší zima. Nejsou k dispozici sprchy. Mobilní GSM signál jen na Dahmain Spitze.

 

21. 7. 2009

Vstáváme v 6:00 a v 6:30 jsme na snídani, která je organizována stejně jako na chatě Hochjoch Hospiz. V 7:15 začínáme sestupovat na ledovec. Navazujeme se na lano a začínáme výstup do sedla Guslar Joch s cílem vystoupit na 3500 m vysoký Fluchtkogel. Nepříjemně se bořím do sněhu a i když cesta stoupá jen velmi pozvolna, je to docela dřina. Z pěkného rána moc není. Začínají se honit mraky a foukat silný vítr. V sedle se rozhodujeme vzdát výstup na vrchol, který může být cca 45 – 60 minut stoupání nad námi a odvazujeme z lana. Následuje prudký sestup po Guslarském ledovci. Profil je členitější (ze sedla prudké klesání, které na chvilku narovnává a poté opět prudce klesá svahem na spodní část ledovce). Trhliny jsou patrné až ve spodní části. V celé délce ledovce je velké množství sněhu a trhliny jsou vysněžené.

Vyšlapaná cestička končí pod výrazným vrškem s velkým mužíkem (kóta 2979 m) na vrcholu v pravé části ledovce. Vystupujeme na jeho vrchol a pak hledáme cestu v prudkém suťovém poli a ve skalkách na výraznou boční morénu s cestou. Lepší by pravděpodobně bylo obejít výše zmíněný vr訚ek z leva a na morénu klesat snad trochu bezpečněji.

Po boční moréně moréně pohodlný a vzdušný sestup až k chatě Vernagt Hütte. K našemu původnímu cíli přicházíme v 11:30. Vzhledem k času, vzdálenosti na další chatu a nejisté předpovědi počasí se rozhodujeme pokračovat. Odcházíme ve 12:00. Prudce ale pohodlně sestupujeme k ledovcovým potokům pod chatou a začíná stoupat směrem na chatu Breslauer Hütte. Cesta sice není dlouhá, ale ve svém závěru víceméně jednotvárná až nudná. Teprve v závěru mírně se vlnící stezky vykoukne na chvilku 3370 m vysoká pyramida Wild Spitze, druhý nejvyšší vrchol Rakouska a náš hlavní cíl.

Na chatu Breslauer Hütte přicházíme kolem 15:00. Chata je to velká, ale v konečném účtování dost drahá. Nejhorší jsou sprchy. Stojí 7€. Platí se v recepci a tamtéž člověk vyfasuje jeden kohoutek a informaci, že teplá voda puštěna pár minut. Vlastní sprchování bylo jedno velké dobrodružství. Kdy jsem přišel do koupelny s kohoutkem v ruce, ve sprše stál namydlený chlap a rozčiloval se, že mu teče jen studená voda. Kouknu na hodinky a říkám si, že z toho šestimutového intervalu už jedna minuta uběhla. Pak se najednou objevilo dalších pět chlapů s kohouty v rukou. Nakonec se namydlenci podařilo zprovoznit teplou vodu a já si užil svou jednu minutu teplé vody za 4€. Proč tekla studená jsem zjistil až druhý den odpoledne po sestupu z Wild Spitze. Oni ty pacholci rakouský měli vyměněnou stranu, na které se pouštěla teplá a studená voda. O tom jaké je dobrodrůžo nastavit jedním kohoutkem správnou teplotu vody, aby se člověk buď neopařil nebo naopak neomrzl, už radši nepíšu.

Za hlavní pozitivum pobytu na Breslauer Hütte považuji možnost vařit místnosti za vchodem. je tu stůl a lavice, nefouká a neprší. prostě bomba.

V recepci chaty mají prazvláštní systém ubytovávání a registrace objednaných služeb. Každý příchozí dostane po zaplacení několik barevných papírků. Barva papíru je odvozena v první řadě od objednaného ubytování (matrazenlager, pokoj…). Na papírky se dopisuje nebo dopuje informace o tom, jaké jídlo si klient objednal (večeře, snídaně …). Prostě úsměvná divočina. Počítač, který by používali k vytištění banální účtenky zde prostě nemají.

22. 7. 2009

Dnes je den pokusu o výstup na nejvyšší horu Tyrolska a druhou nejvyšší horu Rakouska, na Wild Spitze. Ráno vstáváme ve 4:50 a už v 5:00 jsme na snídani, která se vydává od 5:00 – 5:30 a pak až od 7:30. Dobalujeme věci a krátce před 6:00 vyrážíme. Cesta příjemně stoupá přes kamení a sněhová pole na ledovec pod sedlo Mitterkar Joch. Před prudkým stoupáním oblékáme sedáky a obouváme mačky. Vyšlapaná stezka zprvu stoupá pozvolna, později prudce přímo do svahu a u skalek se stačí ostře doleva a traverzuje žlab, kterým před časem sjela malá lavinka. Ostatně lavinek je k vidění víc. Cesta pak stoupá kuloárem (sklon svahu až 45°). Vpravo na skále je natažené ocelové lano a jistí kramle. Sníh je ale tvrdý a stoupá se skvěle. Krátkou ferratu využíváme při sestupu. Stoupáme bez jištění, přesto jistě a pohodlně.

Cesta ze sedla Mitterkar Joch (3468 m) dále podchází vrchol vpravo nad námi a za krátkým plató začíná stoupat pod vrcholový hřeben Wild Spitze, na jejímž vrcholu je výrazný kříž. Je spousta sněhu a trhliny nejsou vidět. Vrcholový hřeben není dlouhý, ale zato nádherně vzdušný. Kousek pod vrcholem skalky (posledních asi 20 m), které dají pohodlně oblézt.

Na vršku fouká a tak se zdržujeme jen krátce. Je nádherný rozhled. Kouzlo tohoto vrcholu je pro mne v tom, že člověk stojí na ostře špici a kouká na okolní hřebeny a údolí. Nejistíme se ani při sestupu. Ukazuje se to jako docela velká nezodpovědnost. Sníh měkne a podmínky na ledovci se mění. Fotím séraky a když docházím z prudšího klesání Janu, prošlapuji pravou nohou sněhový most. Měl jsem naštěstí dostatek dopředné energie a necelý metr širokou trhlinu jsem po čuni více méně přeletěl. Jen jedna noha zůstala v asi 2 m hluboké trhlině. Holt ponaučení pro příště. Na sestup z Mittekarjoch zouváme mačky a sestupujeme po skále a jistíme přes karabinu na ocelovém laně. Sněhové svahy doslova zbíháme a ve 13:00 jsme u chaty.

Doplácíme si za dvoulůžkový pokoj, sprchujeme se a do večera se válíme v posteli. Pohoda. Večeře je od 17:30. Porce o mnoho menší než na chatě Hochjoch Hospiz. Kolem 17:00 začíná opět pršet.

23. 7. 2009

Ráno spíme skoro do 7:45. V 8:00 jdeme na snídani. Věci balíme do jednoho batohu a necháváme ho v sušárně. Máme v plánu vystoupit na Wildes Mannle (3019 m). Bereme si jen bundy, pití, foťák a kus čokolády.

Vyrážíme v 9:00. Kopec se nachází nad ledovcem Rofenkarferner a poskytuje nádherné výhledy na Wild Spitze. Pro výstup volíme podle mapy kratší, ale náročnější variantu pro Rofenkarsteig, kde je ve stěně nataženo asi 50 m ocelového lana. Vlastní hřeben je kamenitý a výhled impozantní. Sestupujeme po tzv. „normálce“ a po dosažení boční morény se vracíme stejnou cestou k chatě. K chatě Breslauer Hütte přicházíme ve12:00.

Vaříme si polévku a opět jsme za největší exoty pod sluncem. Dáváme se do řeči s horolezci z Hamburku. Nechápou, proč si vaříme, nechápou proč taháme tak těžké batohy a hlavně jak je možné, že už jsme na cestě osm dní. Jejich akce trvají vždy jen tři až pět dní. Korunu všemu nasadila Jana když se zmínila, že ž sejdeme do Ventu a přejedeme busem do Söldenu prostě a jednoduše přespíme v autě a domů pojedeme až zítra den ráno. To, že si nebudeme brát penzion, bylo pro naše přátele naprosto nepochopitelné a naše cestovatelská filosofie jim připadala jako z jiného světa. Popisuje naše přechody v rumunských a bulharských horách, cestu do Mongolska a na Bajkal – nechápou.

Ve 13:00 zahajujeme sestup do Ventu. Z počátku je cesta příjemná, ale od lanovky se to už vleče a bolí kolena. K hotelu Similaun ve Ventu přicházíme ve 14:50 a autobus do Söldenu nám jede ve 14:55.

Nakonec jsme dali na radu našich hamburských přátel a autem přejeli do Längenfeldu. Nabrali jsme benzín (v Rakousku je výrazně levnější než v Německu, 1,1€/l), zašli si na pizzu a pak pokračovali asi 20 km před Mnichov a přespali jsme na dálničním parkovišti. Nebylo to úplně ideální řešení. V tomto místě má dálnice tři až čtyři pruhy a hluk po celou noc byl docela nesnesitelný a moc jsme se nevyspali. Lepší by bylo asi spát na některém z parkovišť, které v místech s jen dvěma pruhy.

24. 7. 2009

Moc jsme toho nenaspali a v 6:00 zahajujeme přesun domů. Průjezd Mnichovem bez větší problémů – skvělé značení. Do Heřmanova Městce přijíždíme kolem 12:30. Vybalujeme batohy, chvilku odpočíváme a pak hurá za dětmi. Kuba je v pohodě, ale Terezka s námi nechce skoro dvě hodiny komunikovat. Přeci jen ten týden byl pro roční batole docela náročný. Nakonec jsou ale křivdy zapomenuty a vše je v pořádku.

Praktické informace, ceníky ...

Mapy

  • Ötztaler Alpen - Geigenkamm (Alpenvereinskarte č. 30/5, 1:25 000)
  • Ötztaler Alpen - Gurgl (Alpenvereinskarte č. 30/1, 1:25 000)
  • Ötztaler Alpen - Weisskugel (Alpenvereinskarte č. 30/2, 1:25 000)
  • Ötztaler Alpen - Wildspitze (Alpenvereinskarte č. 30/6, 1:25 000)

Chaty ceny ubytování a jídla 

  • Martin Busch Hütte (ubytování pro členy AV 9€/osoba za matrazenlager, jídlo jsme si vařili z vlastních zásob, sprcha 3€ - žeton)
  • Similaun  Hütte (soukromá chata 19€/osoba za matrazenlager, pokoj 22€/osoba, vařili jsme si z vlastních zásob)
  • Hochjoch Hospiz (ubytování pro členy AV 9€/osoba za matrazenlager, 22€ polopenze/osoba, sprcha 3€ - žeton)
  • Brandenburger Hause (ubytování pro členy AV 9€/osoba za matrazenlager, 9€ snídaně/osoba, sprcha není)
  • Breslauer Hütte(ubytování dva dny, matrazenlager 9€/osoba, dvoulůžák 12€/osoba, sprcha 8€/osoba, polopenze 24€/osoba)

Celkové náklady pro dvě osoby

  • ubytování na chatách, jídlo, pití, jídlo na cesto domů a jedna večeře v údolí, hygiennické pořeby: 394€
  • benzín: 2500 Kč
  • Celkem po přepočtení na české koruny: 13532 Kč

Fotogalerie: zde