Norsko 2007

4. 8. - 5. 8. 2007

Z Brna odjíždíme v 17:45. Cestou zastavujeme v Praze na Opatově u metra. Nastupuje druhá polovina účastníků zájezdu. Hranice s Německem překračujeme v Petrovicích (22:35). Pokračujeme kolem Berlína do Rostocku. V 9:00 se naloďujeme na trajekt do Gedseru (příjezd 10:50). Dalším trajektem z Helsingoru do Helsinborgu se přeplavujeme do Švédska. Pokračujeme přes Göteborg do Udevala. v Udevala odbočujeme na silnici č. 161 a po asi 15 km je odbočka vpravo ((Torserod). Pokračujeme asi 1 km po úzké cestě a přijíždíme na další křižovatku a opět odbočujeme vpravo ((Jordfall a znak kempu). Opět pokračujeme asi 1 km a odbočujeme vlevo (znak kempu s názvem Fossenes). Jedná se o velký a příjemný kemp u fjordu (příjezd 18:30).

Voda je v umývárkách nebo se dá nabrat z vyvedených kohoutků u ohrádek na karavany.

6. 8. 2007

Z kempu Fossenes odjíždíme v 8:45. Vracíme do Udevaly a odbočujeme na E6 a pokračujeme směrem na Osla. Cestou jsou tři mýtné brány (100, 40 a 40 NOK). Projíždíme kolem Osla. Obědovou pauzu děláme u benzínky Statoil. K dispozici je bohužel jen jediný záchod společný pro muže a ženy. Ceny na benzínce jsou typicky "norské". Kousek za benzínkou za mostem přes fjord je po pravé straně parkoviště s občerstvením a možností sejít k vodě. Je to mnohem vhodnější místo pro obědovou pauzu. Pod mostem je přístav malých soukromých lodí.

Pokračujeme do Lillehammeru. Asi 30 km před Lillehammerem zastavujeme vpravo za mostem přes jezero Mjosa na malém parkovišti. Je zde docela hezký výhled na jezero, stolky s lavicemi a WC. Výhledy na jezero jsou od jeho začátku nádherné, ba dokonce lepší než ty, které poskytuje toto parkoviště, ale nenacházíme bezpečné místo pro zastavení autobusu. Na focení je potřeba sejít k vodě, případně zajít za záchody.

V Lillehammeru zastavujeme asi na půl hodiny v centru u parku na parkovišti vyhrazeném pro autobusy. Všechny směnárny zavírají už v 15:30 a tak je potřeba pro směnu peněz využít místních hotelů. Park je příjemný, pěkný a upravený. Přes silnici je dřevěný kostelík a hřbitov.

Nasedáme do autobusu a vyjíždíme nad skokanské můstky olympijského sportovního areálu. Scházíme podél můstků po schodech dolů na parkoviště. Nad můstky i pod nimi jsou prodejny suvenýrů. Pod můstky je navíc i WC. Autobus stojí na parkovišti pod můstky (při pohledu shora vpravo).

V Ottě odbočujeme ostře vpravo do kopce (odbočka značena na Mysuseater). Projíždíme vesnicí a v jejím závěru je odbočka vlevo (Spranhaugen) a kousek nad ní je mýtná brána (30 NOK). Cesta končí na parkovišti se závorou.

7. 8. 2007

Ráno balíme stany a věci nakládáme do autobusu. Snídáme v 7:30 a v 8:10 jsme na cestě. Jdeme po široké zpevněné cestě k jezeru Rondvatnet a chatě Rondvassbu. Rodnvassbu je komplex několika horských chat s možností ubytování. V chatách je i WC. Mezi domy stojí rozcestník ukazující směr na Vinjeroden a Rondslotet. Cesta stoupá vpravo prudce do svahu. Po chvíli se stoupání stává méně prudkým, ale stoupá až dosedla s rozcestníkem.

Vydáváme se vlevo. Cesta v kamení zpočátku mírně klesá na plošinu a v závěru plošiny  začíná v suti a kamení stoupat do sedla pod Vinjeroden. Jsou zde potoky s možností nabrání vody. Náročnost terénu stoupá se vzrůstající nadmořskou výškou. Cesta je stále velmi dobře značena (mužíci a červeným "T"). Z vrcholu Vinjeroden klesá cesta do sedla mezi Vinjeroden a Rondslotet (ztráta asi necelých 150 výškových metrů). Terén je kamenitý a skalnatý.

Na vrcholu Rondslotet je veliká kamenná mohyla. Máme štěstí a vítr nám na vrcholu rozfoukal mraky a odkrývají se velmi impozantní výhledy. Navzdory silnému vetru trávíme na vrcholu skoro hodinu.

Vracíme se stejnou cestou dolů a nejméně příjemná část sestupu nás čeká po návratu na silnici. Zbývá asi pět nebo šest kilometrů po zpevněné cestě na parkoviště Spranhaugen. Nastupujeme do autobusu a jedeme do kempu Randsverk. Je to velmi příjemný kemp. S majitelem se domlouváme na platbě za osobu a ne za stan. Vzhledem k poměru počtu osob a stanů je tento způsob platby pro nás výhodnější.

Statistika 

  • Celková délka túry: asi 26 km
  • Čistý čas chůze: 7 hodin 35 minut
  • Čas odpočinku: 2 hodin 25 minut
  • Celková doba túry: 10 hodin
  • Stoupání: 1341 m
  • Klesání: 1341 m
  • Převýšení celkem: 2682 m

8. 8. 2007

  Z kempu odjíždíme v 8:35. Ve vesničce odbočujeme vpravo. Cestou na parkoviště pod Glitterheimem jsou dvě mýtné brány (2 x 50 NOK). Během výjezdu projíždíme několik křižovatek, na kterých vždy odbočujeme vlevo. Pozorujeme několik stád divokých sobů polárních.

Z parkoviště odcházíme v 10:00. Čeká nás asi 7 km po široké zpevněné cestě. Cestu k chatě Glitterheim i zpět je možné si zpříjemnit půjčením kola (za jednu cestu se v recepci Gliterheimu platí 50 NOK). Silnice nepatrně stoupá a je celkem nudná, i když se postupně odkrývají jotuheimenské vrcholky. Cesta obvykle trvá hodinu až hodinu a půl. V hlavní budově na Glitterheimu je recepce, restaurace a možnost ubytování (uspořádání budov viz. nákres).

Cesta na Glittertind pohodlně stoupá za chatami vpravo do svahu. Místy je to pohodlná stezka v trávě a kamení, místy jdeme nepříjemnou sutí. Na prvním výšvihu je malebné jezero STeinbuvatnet (1500 m). Cesta se dále stáčí vpravo do svahu a stoupá na hřeben. Se vzrůstající nadmořskou výškou vzrůstá podíl kamenů a cesta je stále hůře patrná. Značení není špatné (klasické mužíky a červené "T". Jen místy je mužíků příliš mnoho a od ideální cesty jsou na hony vzdáleni. Na řadě míst jsou z kamenů vystavěné ohrádky, za které je možné se schovat před větrem.

Přestože silně fouká a honí se mraky, jsou okolní vrcholy včetně Glittertindu (2464 m) skvěle vidět. Je docela málo sněhu a podstatná část vrcholového hřebene je bez sněhové pokrývky, vrcholová převěj ale zůstává :. Počasí se nám definitivně zkazilo na vrcholovém hřebeni. Padla mlha a velmi silně fouká. Sníh je zmrzlý a tak výstup končíme v sedle za vrcholovou převějí 10 - 15 výškových metrů pod vrcholem (výškoměr ukazuje 2440 m).

V závěru sestupu ke Glitterheimu se k větru a mlze přidává i déšť. U Glitterheimu je málo kol a tak nevyužíváme možnosti zkrátit si sedmikilometrovou cestu na parkoviště na kole a celou cestu jdeme pěšky.


Vzhledem k tomu, že na parkovišti až do 17:30 pršelo, není uvařená večeře. Nasedáme do autobusu a hned přejíždíme na tábořiště u jezera Tesse. Kousek nad jezerem je mýtná brána (80 NOK). Táboříme přímo na poloostrově.

Statistika

  • Celková délka túry: asi 24 km
  •  Čistý čas chůze: 7 hodin 35 minut
  • Čas odpočinku: 1 hodin 15 minut
  • Celková doba túry: 8 hodin 50 minut 
  • Stoupání: 1164 m
  • Klesání: 1164 m
  • Převýšení celkem: 2328 m

9. 8. 2007

V  9:50 přijíždíme do Heidalu na parkoviště mezi fotbalovým hřištěm a kostelíkem (viz. náres):

Na parkovišti už stojí auto CK Smart Travell. Jdeme všichni k vodě, probíhá instruktáž společná pro všechny a po chvíli první tři rafty vyplouvají (3 x 6 lidí). Plavba s nácvikem trvá asi hodinu a půl. Autobus přejíždí na fotbalové hřiště ve Fukstalu a cestou dělá tři zastávky na focení.

Během nácviku na vodě nás jednou převrátili a učili jsme se vytahování "tonoucího" do raftu.

Po odjezdu z Fukstalu zastavujeme n benzínce ve vesnici Sjoa a tankujeme naftu. Další zastávku děláme v Ottě v obchodním centru (Coca - Cola 16 NON, nanuky kolem 7 NOK, mapa údolí Romsdalen "Romsdalfjela 1 : 80 000 - 139 NOK) Dále pokračujeme směrem na Dombas. Kousek za Otta je po pravé straně kemp Otta Turistsenter (50 NOK / stan, sprcha 10 NOK). K dispozici je velký "party" stan - narážíme bečku.

10. 8. 2007

Ráno odjíždíme směrem na Dombas. V Dombase zastavujeme v prodejně potravin Kiwi a nakupujeme chléb do kuchyně. Toalety jsou na benzínce přes ulici.Pokračujeme údolí Romsdalen na parkoviště pod Trollvegen (parkoviště, informační tabule, WC, restaurace, prodej suvenýrů). Na informační tabuli jsou zobrazené lezecké cesty s jejich délkou a prvním rokem přelezení. Je ze také srovnání výšky stěny s Eifelovou věží v Paříži.

Pokračujeme dál údolím a na označené odbočce vlevo (Trollstigen) vjíždíme na legendární "Trolí cestu" ("Trolí cestu"). Serpentinami vyjíždíme asi do poloviny vodopádu Stigfossen. Před mostem je malé odpočívadlo. Tato vyhlídka docela zklamala. Podstatně impozantnější výhled na vodopád je v jeho spodní části (též odpočívadlo).
 

Na vrcholu Trollstigen je po pravé straně velké parkoviště s toaletami, restaurací a prodejnami suvenýrů.

Po příjezdu na Trollstigen dáváme rozchod s nabídkou dvou časů odjezdu (15:00 a 16:00). Je zde skvělá možnost nakoupit suvenýry a pohledy, najíst se v restauraci a projít se po okolí. Kromě zmíněných turistických atrakcí je zde i muzeum těžby kamene.

Asi 500 m po silnici směrem na Valdal je po levé straně odpočívadlo a most přes říčku (viz. nákres). Procházka kolem jezera Alnesvatnet je velmi příjemná procházka. Cesta podél jezera pokračuje k dalšímu jezeru ve vyšších částech údolí.
 

Tábořiště je vzdálené asi 5 km a 10 minut jízdy směrem na Valdal (viz. nákres). Spíme na prvním parkovišti za Trollstigen. Místo je lehce rozpoznatelné podle toho, že silnice klesá v serpentinách, nad tábořištěm se rovná do roviny a bezprostředně před parkovištěm je po pravé straně jezero, most přes řeku a odstavné parkovací plochy jsou po obou stranách. Po levé straně je před mostem asi 200 m od silnice dům. Na tábořišti se nesmí k mytí používat mýdlo ani saponáty. V těchto vodách se třou lososi a z důvodů ochrany těchto vzácných ryb a jejich potomstva je zakázáno jakékoliv znečišťování vody. Vodu bereme z říčky za tábořištěm.

11. 8. 2007

Na Trollstigen je mlha hustá ta, že by se dala krájet. Vyrážíme směrem na vyhlídku nad Stigfossen a z asfaltové cesty odbočujeme vpravo do svahu a postupně stoupáme na skalní práh. Na skalním prahu jsou už trolíci a občas se na šutru objeví i jakýsi divný a zašlý červený flek připomínající turistickou značku. Cesta je pohodlná, široká, místy kamenitá. V jednu chvíli odbočuje vpravo do svahu široká suťovisková cesta. V tomto místě je potřeba jít rovně. (výrazné značení mužíky!). Cesta dál pohodlně stoupá podél vodopádu.
 

Další orientační oříšek nastává na vrcholu vodopádu. Zde je potřeba držet se spíše vlevo a stoupat po pohodlné cestě (ne sutí a kamením) pod suťový svah, na jehož vrcholu (v sedle) je patrná výrazná pyramida z kamenů. Ze sedla je možné stoupat dál na hřeben Frokostplassen  (rovně) nebo hřeben podejít kolem dvou jezírek (vpravo). pro výstup volíme první variantu . Z hřebene je úchvatný výhled na jezero pod Trolltinden a vlastní hřeben Trolltinden. Po hřebeni Frokostplassen sestupujme  zamrzlému jezírku a ve sněhu a v suti vystupujeme do sedla na Trolltinden. Mám neskutečné štěstí na počasí. Je inverze a hluboko pod námi vidíme bílou peřinu z mraků, z níž vystupují jen vrcholky hor.

Sestupujeme pod úbočím hřbene Frokostplassen kolem dvou zamrzlých jezírek do sedla před Trolltinden a dál pokračujeme stejnou cestou zpět na parkoviště Trollstigen.
 

Z parkoviště Trollstigen přejíždíme do kempu Valdal Camping.

Statistika 

  • Celková délka túry: asi 10 km
  • Čistý čas chůze: 6 hodin 45 minut
  • Čas odpočinku: 1 hodin 40 minut
  • Celková doba túry: 8 hodin 25 minut
  • Stoupání: 790 m
  • Klesání: 790 m
  • Převýšení celkem: 1580 m    

12. 8. 2007

Ráno odjíždíme brzy a před půl devátou jsme v Linge a čekáme na trajekt do Eidsdalu. Nalodění proběhlo  klidu a v pohodě. Vlastní  plavba trvá asi 20 minut. Hned v přístavu Eidsdal je samoobsluha Coop, ale v neděli má bohužel otevřeno od 12:00 do 18:00 Od rána je zataženo a chvílemi prší. Nad Geirangerem je hustá mlha a tak ani nezastavujeme na vyhlídce na "Orlí cestu" a rovnou bez zastávky sjíždíme do Geirangeru.

Směna peněz je možná v místních prodejnách suvenýrů. WC je v budově informačního centra, resp. z venku budovy. V potravinách nakupujeme chléb do kuchyně a zjišťujeme, ž tlustostěnné láhve od limonád a Coca - coly jsou vratné (2,5 NOK). U přístavu v Geirangeru je veliká socha Trolla (možnost focení).

Z Geirangeru vyjíždíme na Dalsnibu (1500 m), vyhlídkový kopec nad Geirangerfjordem. Postupně se dostáváme z mlhy a z Dalsniby máme skvělý výhled Opět je inverze. Z výjezd se platí mýto, na vrcholu je parkoviště, záchody (5 NOK) a bufet.

Sjíždíme k chatě Djuvashytta pod Dalsnibou. Od chaty je pěkný výhled na jezero Djuvasvatnet (pauza 10 - 15 minut na focení). Naše další cesta vede do Lomu, kde zastavujeme na 40 minut na prohlídku unikátního dřevěného kostelíčku z roku 1170. Navštěvujeme informační centrum (k dispozici zdarma počítač s připojením na internet).

Z Lomu pokračujeme po Sognefjellvegen: Velmi vděčná fotopauza je u chaty Sognefjellshytta(1415 m). Parkoviště a bezprostřední okolí chaty poskytuje úchvatné pohledy na sognefjelský ledovcový štít.

Začínáme klesat a v Gaupne odbočujeme vpravo do údolí Nigards Jedeme až na konec údolí a kousek před vesnicí Faberg (poslední vesnice v údolí) odbočujeme vlevo (šipka Fagergstolen). Po 300 m vpravo je štěrové paroviště. Vodu bereme z řeky pod mostem (u odbočky).

13. 8. 2007

Celou noc prší. Od rána se déšť vrací v pravidelných půl až hodinových intervalech. Od 9:30 opět vytrvale leje. Autobusem se vracíme kousek zpět k mostu a zde odbočujeme doprava (směr na Gaupne a Lustrafjord) a na značené odbočce u Muzea ledovce odbočujeme vpravo. Kousek nad muzeem je mýtná brána (75 NOK). Po zaplacení pokračujeme na parkoviště u ledovce Nigardsbreen. Na začátku parkoviště je vpravo vymezený prostor pro autobusy.

V 10:00 za vydatného deště vyrážíme k ledovci. Značená turistická cesta začíná u informační cedule v závěru parkoviště. Na informační tabuli je mimojité zobrazeno ubývání ledovce během let, kdy probíhá pozorování. Vlevo pod parkovištěm u začátku turisté cesty je přístav motorových člunů, které k ledovci vozí turisty. Na parkovišti je i kancelář místních guidů a WC.
 

Cesta k čelu ledovce je velmi dobře značena (mužíky a červené "T"). Na místech stálých potoků jsou můstky, na ukloněných plotnách natažené provazy. Stezka se víceméně vine nad jezerem a do svahu příliš nezachází. Stezku v trávě střídá kamení a ukloněné místy uklouzané plotny. Cesta k čelu ledovce měří asi 1,5 km.

Před čelem ledovce je z provazů udělané zábradlí z provazů a na několika místech jsou cedule informující o nebezpečí ledovce, které zakazují vstup za zábradlí. V levé části mají místní průvodci malý přístřešek a na ledovci je viděl vybudovaná cesta (vysekané schody do ledu) pro klienty. Přicházejí první skupinky vedené průvodci.

Překračujeme zábradlí a jdeme k mase ledu. Velmi působivé. Z deště se vracíme k busu a kolem Muzea ledovce pokračujeme do Gaupne. V Gaupne zastavujeme na 45 minut. Čas využíváme k nakoupení potravin. Velmi pěkná vyhlídka na Lustrafjord je z autobusové zastávky před Lustrem. Nad autobusovou zastávkou je odpočívadlo pro osobní vozy.

Vyjíždíme na sognefjelskou silnici a pokračujeme směrem na Lom. Ve chvíli, kdy cesta přestává klesat z náhorní plošiny (asi 20 - 25 km před Lomem) je po pravé straně zančené odpočívadlo. Kousek za ním je po pravé straně i odstavná plocha pro autobus. Zastavujeme a s Hany jdeme pěšky asi 1 km za farmářem (Magnar Flaten) domluvit táboření na jeho pozemku. Jeho farma je druhá v pořadí po levé straně (první farma nemá sjezd na louku u řeky!). K farmě je to asi 10 - 15 minut rychlé chůze. Magnarovi necháváme karton piv a jednu brašničku. Vodu nabíráme přímo na farmě. S lidma jsme domluveni ta, že nosíme vodu ve velíc konvích i pro ně. Večer čerstvé mléko (nutno vzít vlastní hrnec).

Podklad pro stany: štěrk, pozor za zvýšeného stavu vody!
 

14. 8. 2007

Ráno odjíždíme v 8:00. Na křižovatce se směrovkou Juvashytta odbočujeme vpravo do kopce. Cesta je spíše šotolinová. U kempu Raubergstulen je mýtná brána (85 NOK) a kvalita silnice je jako mávnutím kouzelného proutku mění na asfaltovou. Cestou pozorujeme stáda divokých sobů. Honí se mraky a u Juvashytty sněží. Na chatě je WC, kiosek a restaurace.

Od Juvashytty mírně stoupáme po kamení a a suti. Cesta je značena červeným "T" a mužíky. Sněží. Po 10 minutách přicházíme k rozcestníku: Jdeme stále rovně, překračujeme dvě sněhová pole a po necelé hodině chůze přicházíme na začátek ledovce. Navázání na lano postrádá jakékoliv zásady bezpečnosti. Čtyři lana jsou prostě málo a 40 lidí se na ně nemá šanci vejít.Vyrážíme. Vůdci se svými klienty jsou stále za námi. Ledovec je obnažený, holý, trhliny malé, překročitelné a relativně bezpečné. Cesta vyšlapaná mačkami je docela dobře patrná. Vystupujeme na skalnatý hřebínek a necháváme zde lano. Hřebínek vedoucí na vrchol je ve spodní části skalnatý (vpravo strmý sráz k ledovci). Horní část vrcholového svahu kryje obvykle sníh, dnes je ho ale málo a je zmrzlý. Na exponovanějších místech je natažené lano a v ledu vysekané stupy.

Hospůdka na vrcholu je opravená a funkční. Z celkového počtu 44 lidí nás na vrchol vystoupilo 40. Počasí nebylo úplně špatné, alespoň na chvíli nám vítr odfouknul mraky a mohli jsme se pokochat kruhovým rozhledem. Jinak zima, vítr, mlha. Sestupujeme stejnou cestou.

Po patnácté hodině odjíždíme od Juvashytty. Zastavujeme v Lomu a nakupujeme chléb do kuchyně. Asi hodinu a půl trvá cesta z Lomu do kempu V recepci je restaurace, prodejna suvenýrů a je možné získat i docela dobré informace o předpovědi počasí. Recepčnímu prodáváme karton piv za 200 NOK a dostáváme 5 žetonů do sprchy zdarma. Autobus i stany stojí u sociálek. Vodu do kuchyně bereme z kohoutku.

Statistika 

  • Celková délka túry: asi 11 km
  • Čistý čas chůze: 4 hodin 45 minut
  • Čas odpočinku: 1 hodin 15 minut
  • Celková doba túry: 6 hodin
  • Stoupání: 615 m
  • Klesání: 615 m
  • Převýšení celkem: 1230 m

15. 8. 2007

Celou noc leje jako z konve a ráno není o nic lépe. Rušíme túru na Bessegen a zahajujeme přesun na Hardangervidu.Jedeme směrem na Fagernes a Geilo. V Geilu za kruhovým objezdem zastavujeme u místního obchodního centra a dokupujeme chléb a mouku (velmi dobře zásobené potraviny COOP). V hale krytého parkoviště je WC (zdarma). Pokračujeme za Geilo a po zastavujeme u benzínky Shell (vpravo, WC, obchůdek). Hned vedle pumpy je smíšené zboží (Joker - velmi špatný výběr pečiva).

Vyjíždíme na náhorní plošinu Hardangervidda. Po pravé straně občas vykoukne ledovec Hardangenjokulen. Z hlavní silnice odbočujeme vlevo na Tinnholen (značeno, domy u odbočky). Platíme mýto (50 NOK).

Pokračujeme po zpevněné silnici až k místu, kde je po levé straně několik chat (Bjoreidalshytta). Autobus parkuje před mostem na v pořadí druhé příjezdové cestě k chatě Bjoreidalshytta. Kuchyně stojí u autobusu. Klienti si staví své stany asi 200 m dál směrem na Tinnholen za mostem vpravo. Stany stavíme za sucha, jen silně fouká a je zima. Kolem 16:30 začíná opět pršet.

16. 8. 2007

Ráno vstáváme po 7:00, snídaně se podává v 8:00 a v 8:30 odjíždíme k vodopádům Voringsfossen. U cedule "Voringsfossen"odbočujeme z hlavní silnice vpravo a vyjíždíme skoro až na placené parkoviště (autobus 100 NOK, auto 50 NOK). Zastavujeme pod ním, autobus se otáčí a parkuje asi 200 m zpět (po pravé straně štěrková plocha). Jdeme na vyhlídku pod hotel (asi 300 m). Po prohlídce se vracíme zpět k autobusu a sjíždíme na spodní parkoviště (WC, hospoda, suvenýry, vyhlídka. parkoviště je směrem dolů z kopce po levé straně (viz. nákres):

Na spodním parkovišti je restarace, WC, prodejna suvenýrů a značená cesta na působivou vyhlídku na vodopády Voringsfossen. Ve spodní části parkoviště u informační cedule se odděluje úzká asfaltová cesta kopírující hlavní silnici pro auta (viz. nákres).

Ze spodního parkoviště jdeme podél hlavní silnice. Míjíme první odpočívadlo (WC s dostatečnou zásobou toaleťáku a posezení). Kousek za druhým odpočívadlem (parkoviště před tunelem) je u cesty (vpravo) šipka Voringsfossen, která ukazuje vpravo do svahu. Je to docela pohodová cesta lesem, jen místy kamenitá. Pod vodopády je lávka, která je pro špatný technický stav uzavřena. Protože se nám ale zdá bezpečná, v klidu ji překračujeme a pokračujeme po mokré a kluzké pěšině blíž k vodopádu. Stejnou cestou se i vracíme.

Na dolním parkovišti, kde stojí autobus se vyplatí zajít ještě na vyhlídku, která poskytuje další zajímavé výhledy na vodopády.

Autobusem se vracíme na Dyranut, kde část výpravy vystupuje a absolvuje krátkou vycházku přes Nybu k chatě Bjoreidalshytta. Ještě před Dyranutem je po pravé straně odpočívadlo s nádherou vyhlídkou na kaňon řeky Bjoreio (ta stejná říčka, která zásobuje svými vodami i vodopády Voringsfossen).

Z Dyranutu (chata, restaurace, WC) odcházíme ve 14:00. Cesta je jasná, dobře značená (trolíci, červené "T"), počasí nám přeje. Jen fouká silný a chladný vítr. Před Nybu je spousta stezek vyšlapaných od krav a tak je snadné ztratit cestu. Na Nybu je rozcestník ukazující směr na Dyranut a Bjoreidalshytta. Most je v docela neutěšeném stavu. Velmi příjemná procházka.

17. 8. 2007

V 8:00 jsme na cestě do Osla a ve 14:10 začínáme stavět stany v kempu Ekeberg (sprchy 10 NOK - nutno v recepci zaplatit a vyzvednout čipovou kartu). V recepci prodávají jízdenky na MHD (jedna jízda = 15 NOK, jízdenka na 24 hodin = 60 NOK). Do centra jezdí autobusy č. 34 a 74. Oba staví na vlakovém nádraží "Oslo S". Protože se chystáme do Vigelandparku, jdeme přes parčík před nádražím směrem doprava na zastávku tramvají. Naproti stanici tramvají je vchod do metra. Jedeme tramvají č. 19 do stanice "Majorstuen". Zde se z téže soupravy stává tramvaj č. 12 a pokračujeme ještě dvě stanice na zastávku "Vigelandparken". Procházka po parku opravdu stojí za to.


Tramvají se vracíme zpět do centra ke královskému paláci a po třídě Karl Johans Gate scházíme k nádraží "Oslo S" a odtud posledním autobusem č. 74 v 21:28 zpět do kempu. Procházka přes přístav k Akerhus se ukázala jako zbytečná. Není nic moc vidět.

18. 8. - 19. 8. 2007

V sobotu ráno odjíždíme na poloostrov Bygdoy k muzeu Fram a Kon-Tiky. Muzeum Fram otevírá v 9:00 (základní vstupné 50 NOK, studenti 20 NOK, skupina nad 15 lidí 35 NOK / osobu). Muzeum Kon-Tiky otevírá v 9:30 (základní vstupné 50 NOK, studenti 30 NOK, skupina nad 15 lidí 30 NOK / osobu). Vyplatí se být přesně v 9:00 u pokladny muzea Fram. po deváté hodině najíždí na parkoviště spousta autobusů norských cestovních kanceláří, které organizují prohlídky Osla, jejíchž součástí je návštěva těchto muzeí.

Záchody (zdarma) jsou z boku budovy muzea Kon-Tiky (směrem do parkoviště). Obou muzeích se dají nakoupit suvenýry. Naproti muzea Fram je občerstvení.

Následuje dlouhý přesun do Trelleborgu na noční trajekt do Gedseru. Bereme si na palubu spacáky a karimatky. Vždy je možné najít trochu místa a natáhnout se. Jsou zde i speciální místnosti se sedadly pro pasažéry, kteří nemají objednanou kajutu. Trajekt jede asi 7,5 hodiny.

Cesta přes Neměcko i Česko proběhla v klidu a pohodě.

 

Fotogalerie: zde