Bernské Alpy 2005 - Finsteraarhorn (4274 m)

 15. 8. - 16. 8. 2005

Vstáváme brzy. Z hlavního pražského nádraží odjíždíme v 6:20 rychlíkem do Plzně. Zatím jsme ve třech (Michal, Hana a já). V Plzni se k nám přidává ještě Jana a jsme komplet a dalším vlakem pokračujeme na česko-německé hranice do Železné Rudy. Další přestupování a hurá přes Německo na Bayernticket za 24 Eur pro všechny. Máme štěstí a přestupujeme jen v Plattlingu a v Mnichově. Do Lindau na březích Bodamského jezera se přijíždíme v 17:15.


Začíná drobně pršet. Naštěstí se počasí umoudřuje a nechává nás v klidu stopovat. S Hanou jsme měli velké štěstí a dostali jsme se až do švýcarského Andermattu, kousek od Furkapassu. Do Andermattu jsme dorazili až někdy po 23:00 a stany za deště stavíme mezi domy přímo ve středu města. Ráno se nám nechce vstávat a tak odjíždíme poněkud pozdě. Najít v Andermatu ve směru na Furkapass vhodné místo na stopování je docela problém, přesto se na další dva ale stopy se dostáváme do Grimselpass, výchozího bodu našeho treku.


Počasí se umoudřilo a oblačnost se začíná trhat. Po polední začíná být opravdu krásně. Z Grimselpass stoupáme (odchod ve 13:30) po červené značce po silnici směrem na chatu Oberaarhausse. Cesta stoupá velmi pohodlně a poskytuje zajímavé výhledy. Kousek od Oberaarhausse odbočujeme vlevo k Frübtensee (14:30) a po pohodlné cestě pochvíli přicházíme k malé chatě (2430 m). Čeká nás prudký sestup k chatě Oberaarhausse (2338 m). Je tu parkoviště a hospoda.


Cesta pokračuje po hrázi na pravý břeh jezera. Stany stavíme v 16:10 nad jezerem vlevo pod cestou na malých loučkách (většina je podmáčená). Z okolních svahů ztékají potůčky. Jsme v nadmořské výšce asi 2350 m a máme nádherný výhled na Oberaargletscher a Oberaarjoch. 

17. 8. 2005

Vstáváme velmi časně kolem 5:00. Už v 6:05 jsme na cestě směrem k Oberaargletscher. Po něm vede vyšlapaná cesta bezpečně obcházející a překonávající trhliny až do sedla Oberaarjoch s chatou. I když jsme vyrazili poměrně brzy, tak nás vycházejcí sluníčko zastihlo již asi v polovině výstupu do sedla. Od rána je krásné počasí a na sluníčku začíná být vedro. V noci mi bohužel zamrzla zinková mast a do konce zájezdu jsem ji už "nerozchodil".


Do sedla Oberaarjoch přicházíme v 10:00. Z tohoto 3216 m vysokého sedla se nám poprvé odkrývá náš cíl Finsteraarhorn v celé své divoké kráse. Dlouze odpočíváme a na další cestu se vydáváme až v 10:40. Ze sedla vedou dvě vyšlapané cesty. Držíme se spíše vpravo. Levá větev stop končí velmi hluboko na plató mezi sedly Oberaarjoch a Gemslücke. Ze svahů spadajících se sedla Oberaarjoch se otevírají úchvatné pohledy na dominanty Walliských Alp. Klesání ze sedla Oberaarjoch končí na plató mezi dvěma výše jmenovanými sedly a začíná mírně stoupat do sedla Gemslücke. Posléze je stoupání o poznání prudší.


Do sedla Gemslücke (3330 m) přicházíme v 12:40. Odpočíváme jen 20 minut a ve 13:00 nastupujeme prudký a velmi nepříjemný až nebezpečný sestup k ledovci Fieschgletscher. Sestupujeme žlabem plným rozbředlého sněhu, stěrkové suti a rozlámaných skal. Fakt humus. Cesta pod sestupovým hankem je místy docela dobře vidět. V potůčcích v místech zmírnění sestupu doplňujeme vodu a dále spíše vpravo pokračujeme na tělo ledovce Fieschgletscher. Stany stavíme přímo na ledovci u velkého vodopádu spadajícího z ledovců pod Finsteraarhornem. Spíme ve výšce asi 2905 m. Vodu bereme přímo z potůčků na ledovci.

18. 8. 2005

Ráno vstáváme do mrazu v 4:30. Snídáme a v 5:30 začínáme stoupat na chatu Finsteraarhornhütte. Držíme se na pravé straně ledovce (vyšlapaná cesta). Je tu ale hodně trhlin a občasu musíme přelézt na skálu a do suti. Po chvíli jsou vpravo ve svahu vidět mužíčci, které označují cestu k chatě. Cesta vede i vlevo a klesá na ledovec Fieschgletscher a dále pokračuje na Fieschhorn. My ale stoupáme nejprve pohodlnou kamenitou stezkou a posléze i po řetězech k chatě Finsteraarhornhütte. Ráno si zpestřujeme kulturním vyprázdněním střev na místním záchodě. Cesta k chatě trvala si 30 nebo 45 minut.
Cesta dále stoupá po červených a modrých pruzích skálou přímo nad chatou a po asi 20 až 30 minutách stoupání ústí na strmý ledovec. Obouváme mačky a pokračujeme po vyšlapané cestě, která bezpečně obchází a překračuje četné trhliny. Cesta po chvíli přivádí k dalšímu skalnatému hřebeni, který lehce překonáváme a opět nastupujeme na ledovec.


Cesta vede v serpentinách ve svazích o sklonu až 40° do sedla Hagisattel. Zde necháváme batohy a navlékáme sedáky, karabiny a smyčky a na záda bereme lano. S cepínem v ruce nalézáme do vrcholového hřebene. Je to nádherný, vzdušný exponovaný hřeben (pevná skála, led, sníh). Úžasné, vzdušné mixové lezení ve skále s občasnou obtížností až 2 UIAA. Na vrcholu u nutného kříže stojíme v 11:05. Otevírají se nádherné výhledy. Bohužel se začínají zvedat mraky.


Sestupovat začínáme v v 11:35. Stejně jako při výstupu necháváme lano na zádech a jistíme se jen cepínem. Je docela vedro a sníh začíná být rozbředlý. Už i do ledových svahů, které byly až donedávna ve stínu, se začíná opírat sluníčko.


Počasí nám vyšlo na minuty. V okamžiku, kdy jsme opustili nad chatou ledovec a začali sestupovat po skále, začalo pršet. V chatě jsme byli ve 14:40. Schováváme se před deštěm a ke stanům začínáme sestupovat až v 16:40. V hospodě kupujeme dvakrát 1l čaje po 5 CHF.


U stanů jsme v 17:15. Je příjemně a neprší. Pršet začíná až v 19:00.

19. 8. 2005

Ráno vstáváme v 6:00 do pěkného rána. Podle průvodce trvá výstup námi zvolenou cestou po Fieschgletscher asi 8 hodin. Trochu naivně jsme si mysleli, že budeme za 6 hodin dole a ještě začneme stopovat domů. Ale jak už to bývá, příliš optimizmu škodí a všechno bylo úplně jinak. Ledopády ledovce Fieschgletscher jsme se probíjeli skoro 11 hodin.


Vyrážíme v 7:20. Jdeme jen v mačkách a s hůlkama. Až k prvnímu ledopádu se jde dobře. Postupně směřujeme k pravé straně ledovce. V prvním ledopádu měním hůlky za cepín. Cesta spletí trhlin a séraků se moc popsat nedá. Stále se držíme pravé strany ledovce. Občas přejdeme na skálu, jindy jsme nuceni vybudovat v ledu slanění. V závěrečné fázi sestupu je skála se třemi slaňovacími kruhy.
Úplně na konci ledovce je vpravo na skále velká červená značka ukazující na začátek asi 100 m vysokého žebříku ve skále. Žebříky končí u starého vodovodu. Začátek výstupu k žebříkům je nepříjemný. Je potřeba přelézt nakloněnou plotnu. Teprve po 5ti metrech je první kramle, která usnadňuje přístup k žebříku. První část žebříku má vodící lano na jištění. Vodící lano ale po chvíli končí, takže musíme karabiny cvakat přímo na šprušle žebříku.

Od konce žebříku jdeme vlevo po starém vodovodu po červeném městě k chatě. Pod chatou je ukazatel dvou sestupových možností do vesnice Fiesch. Nakonec volíme sestup údolím. Spíme před vesnicí Fiesch na kamenité cestě před malou chatou.

20. 8. - 21. 8. 2005

Ráno sestupujeme do vesnice Fiesch a na obchvatu začínáme stopovat. Prvním stopem se dostáváme do vesnice Gletsh, druhým do Andermattu a třetím až do Strobingu v Německu asi 50 km od Českých hranic. Odtud jedu na noc vlakem domů. Hana jede sama stopem. V neděli před polednem jsem doma.

 

Fotogalerie: zde