NP Hohe Tauern 2010 - grossvenediger (3662 m) a Grossglockner (3798 m)

 

V termínu od 2. 7. do 9. 7. 2010 se uskutečnil další skvělý vandr ve vysokých horách Rakouska. Tentokrát jsme zavítali do NP Hohe Tauern. Původně naplánovaný přechod kolem masívů Grossvenedigeru jsme sice nedokončili, ale i tak se nám podařilo vystoupit na dva pkné kopce: Grossvenediger (3662 m) a Grossglockner (3798m m). Byl to skvělý vandr plný překvapenía dobrodružství :-).

 

Fotogalerie z této akce je k nahlédnutí zde

3. 7. 2010

Auto necháváme stát na parkovišti u Matreier Tauernhaus v nadmořské výšce 1512 m n.m. Po zaplacení poplatku za týdenní parkování (parkovací hodiny, viz celkové náklady) přebalujeme batohy a v 10:35 vyrážíme směr Neue Pragerhütte. Hned u parkoviště je již zmíněný hotýlek Matreier Tauernhaus. Hned u hotýlku je koryto s pitnou vodou a zastávka taxíků, které přibližují turisty k Venedigerhaus. Jednou z možností dopravy je i vagónek tažený traktorem (děti: 2€, dospělí: 4€), dále pak jezdí klasický mikrobus za 4,9€.

Procházíme mezi domy a noříme se údolí říčky Tauernbach. Zpočátku stoupáme po asfaltce, v lese občas přechází silnice ve zpevněnou cestu, aby se později opět povrch změnil na asfalt. Údolí je velmi malebné, všude kolem alpské louky se spoustou nádherných kytek (pryskyřníky, vstavače ...). Asi v polovině cesty k Venedigerhaus je po pravé straně kaplička zasazená do skály.

Silnice vede až k Venedigerhaus (1691 m, 11:50 – 12:40). Vodu dobíráme na záchodcích v hospodě. Před restaurací vaříme jednu rychlou polévku a ve 12:40 za sílícího vedra pokračujeme po pravém břehu Tauernbach stále proti proudu k prvnímu, resp. druhému rozcestníku. Již první rozcestník nabízí možnost poněkud delšího stoupání k Alte Pragerhütte. Pokračuje dál údolím asi 10 nebo 15 minut a až u druhého rozcestníku se dáváme vlevo a po překování mostu začínáme stoupat k přes chatu Alte Pragerhütte na chatu Neue Pragerhütte, místo našeho noclehu. Je nepříjemné vedro a i když cesta v serpentinách utěšeně nabírá výšku, je výstup vcelku „vopruz“.V pozdním odpoledni se začínají honit mraky, ale neprší. K Alte Pragerhütte (2489 m) přicházíme v 16:00, odchod v 16:25.

Od nadmořské výšky asi 2550 m začínáme překonávat sněhová pole. Chata Neue Pragerhütte je téměř pořád vidět a nepříjemné vědět, kam člověkt jde. K chatě (2796 m) přicházíme v 17:35 (ceny ubytování viz celkové náklady). objednáváme snídani a zjišťujeme, že společně s námi se ubytovalo několik skupin Čechů. Chatař je takový nějaký divný, pomalejší. Jednu informaci o ceně a objednaných službách si píše na několik papírů. I když je všude mraky sněhu, voda teče po cestě, jsou nefunkční sprchy. Prý je málo vody.

4. 7. 2010

Budíček je časný, i když by mohl být i o něco dříve. Vstáváme v 5:40 a v 6:00 sedíme na snídani. Včera jsme siobjednali tzv. „kleine frühstück (cena viz celkové náklady). Snídaně v podstatě nic moc – tři malé krajíčky chleba, máslo ve vaničce a trocha marmelády. Čaj je možné bez problémů dolít na baru, stejně tak je možné požádat o pitnou vadu. Na záchodech jsou cedule v několika jazycích, že voda není pitná.

V 7:00 vyrážíme na přechod přes Grossvenediger na chatu Kirsingerhütte. Od chaty chvíli klesáme po kamení a pak po sněhu a posléze začínáme stoupat. Počasí vypadá docela slibně, ale už od 8:00 je vedro a sníh je rozbředlý. Viditelnost ze začátku dne velmi slušná. Kolem 9:00 padá mlha a začíná foukat. Cesta v serpentinách stoupá k výraznějšímu trhlinovému poli a k malým sérakům a prochází mezi dvěma výraznými sněhovými boulemi a za nimi se stáčí mírně vpravo do sedýlka Venedigerscharte (3413 m) mezi Kleinvenediger (3477 m)a Grossvenediger (3662 m). Nad sedlem necháváme jeden batoh a stoupáme navázáni na lano na Grossvenediger. Stoupáme dalších 45 minut mlhou přes ukloněné svahy, rozlehlé ledovcové pláně až se najednou prudším stoupání dostáváme na vzdušný vrcholový hřebínek. Cestou překračujeme několik trhlin.

Na vrcholuje výrazný kříž a setkáváme se tu se dvěma skupinami Čechů. Společný pobyt na vrcholu okořeněný českým humorem, cimrmanovskými hláškami je tak víc než příjemný. Na vrchol přicházíme ve 12:00 a setrváváme do 12:35.

Stejnou cestou se vracíme do sedla Venedigerscharte (3413 m) a pod sedlem sestupujeme vlevo přes poměrně výraznou odlamovou trhlinu (až u skal pod Klienvenediger) a prudce klesáme po ledovci. V klesání se postupně stáčíme vlevo a v závěru pak k pravému okraji ledovce. Zbývá vyšlápnout krátký prudký vysněžený svah a zahájit asi hodinové klesání k chatě Kirsingerhütte (2547 m). Cesta je docela pohodlná, ale s ohledem na únavu je sestup docela zdlouhavý. Několikrát mokneme. Na chatu přicházíme v 16:15. Překvapuje nás velký vytápěný „trockenraum“, ochotný chatař a korýtko s pitnou vodou před chalupou i na záchodech v chatě. Vynikající kuchyně.

Dozvídáme se, že předpověď na další dva až tři dny za moc nestojí. Má být mlha a pršet. Chatař nám další naplánovaný postup přes Johanishütte a Badennerhütte zpět k Matreier Tauernhaus moc nedoporučuje. V knize túr nikdo v posledních 5 dnech směrem na Johanishütte nešel a špatně značená cesta v mnohých místech pod sněhem se v mlze bude hodně špatně hledat. Uvidíme ráno.

5. 7. 2010

Ráno budíček v 6:20, v 6:30 nástup na snídani. Venku je vyloženě hnusně – mlha, vítr a déšť. Předpověď vyznívá ještě hůř než včera. Cesta k Johanishütte je skoro nemyslitelná a i kdybychom cestu našli a na chatu došli, tak na 6. 7 je hlášeno mnohem horší počasí. Bohužel nedokončíme přechod kolem Grossvenedigeru a začínáme sestupovat do údolí Obersulzbachtal. Chatař nám objednává taxi od dolní stanice zásobovací lanovky do Neukirchenu (cena viz celkové náklady).

Sestup k dolní stanici je po pohodlné cestě, jen v některých místech teče dost vody. Jeden vodopád padá přímo přes cestu. Mlha se s klesající nadmořskou výškou zvedá, ale ve vyšších polohách zůstává. Mikrobuse nás odváží na autobusovou zastávku do Neukirchenu. Hned pod zastávkou je Billa, tak dokupujeme potraviny a stopem se přesouváme přes Mittersiel a tunel k Matreier Tauernhaus. Popozdnbím obědě přejíždíme do Matrei, kde čekáme až do 19:30. Obchody jsou až za městem směrem na Lienz, WC je v restauraci u stadionu. V 19:30 přejíždíme přes Kals a dál po placené silnici k Lucknerhaus. Mýto se neplatí po 19:30. Projíždíme tedy bez placení. Zastavujeme na parkovišti u Lucknerhaus. WC a pitná voda v hotelu. Přespáváme v autě (1918 m).

6. 7. 2010

V autě je docela zima. Ležíme skoro do 8:00 a kolem 9:00 začíná pršet. Zahájení výstupu na Stüdlhütte posouváme až na 10:15. Je až s podivem, jak pohodlně a rychle nabíráme výšku. Po široké zpevněné cestě zanecelou hodinku přicházíme k Lucknerhütte (2248 m, 11:10 – 11:35). Chata nabízí možnost odpočinku, občerstvení, použití WC a dobrání vody. I od chaty stoupá velmi pohodlná a příjemná stezka (č. 702B) až ke Stüdlhütte (příchod 13:15, 2801 m). Cestou nás trápí jen nepříjemný déšť a od nadmořské výšky přibližně 2600 m pak přemrzlé srážky a chladný vítr. Přesto výstup ubíhá velmi rychle.

Chata je nová a moderní, jen zde chybí sprchy. Zato zde mají společenské hry a tak si velmi příjemně krátíme odpoledne. Chatař je nad očekávání ochotný a volá nám na chatu Adlersruhe a rezervuje nám nocleh na lágru. Počasí by se mělo během zítřka stabilizovat. Večer se seznamujeme s Kristýnou a Jirkou a rozhodujeme se pro společný výstup.

Stüdlhütte je v mnohém lepší chata než jiné, doposud poznané. Co mne ale naprosto dostalo, byla zdejší kuchyně. Večeře začínala výběrem ze dvou polévek, které na přání rozlévala servírka. Na stole ležely mísy s různými saláty, dressingy a ošatky s pečivem. Bylo možné si na talíř nabrat dle chuti a potřeb co chuťové buňky a oko žádaly. Následoval hlavních chod – opět výběr z dvou nebo tří jídel. Porce sice neveliké, leč dostatečné a hlavně neskutečné chutné. Po hlavním jídle samozřejmě následoval desert. Opět bylo možné si vybrat ze dvou nebo tří sladkých dobrot nebo se vrhnout na ochutnávky různých sýrů a pečiva. Říká se, že obžerství je smrtelný hřích, je tedy nezastíranou pravdou, že na této chatě není možné nezhřešit.

7. 7. 2010

Vstáváme před 5:00. Po vydatné snídani v duchu včerejší večeře dobalujeme batohy a v 6:00 společně s Kristýnou a Jirkou vyrážíme. Čeká nás asi 30 minut chůze k ledovci. Sníh je po noci zmrzlý a tak nazouváme mačky. Přes ledovec vede pohodlná a zřetelně vyšlapaná cesta, která se ve svém závěru stáčí mírně vpravo a prudčeji stoupá ke skalám. Na skále začíná krátká zajištěná cesta. Jediné nepříjemnosti, které nám znepříjemňují postup, jsou mlha a pak led na skále a omrzlý drát zajištěné cesty. Zajištěný úsek není dlouhý a následuje opět chvilka na sněhu s vyšlapanou stopu a výstup ke skalnatému hřebeni, který nás svými zajištěnými úseky dovede až k chatě Adlersruhe(3454 m, 8:30 – 10:15). Vzhledem k chladu, mlze a silnému věru se schováváme v hospodě, popíjíme čaj a čekáme, že se počasí trochu umoudří. Po desáté hodině se vítr uklidnil a i mlha se na chvíli rozestupuje.

Cesta pokračuje nad chatou v mírném svahu po ledovci, který nás dovede k nástupu pod Klein Glockner. Svah se prudce zvedá a cesta prudce stoupá serpentinách ve vysněženém svahu se sklonem více než 45°až na skalnatý hřeben. V předchozích dnech sněžilo a tak je i na skalnatém hřebeni obtížnosti 2 UIAA stále dost sněhu. Mačky tedy necháváme na nohou a stoupáme od jedné jistící tyče ke druhé. Stále je mlha, ale vítr se uklidnil. Postupujeme docela rychle. Nepříjemně nás zdrželo slézání z Klienglockner do sedýlka a první metry lezení na Grossglockner. Místo je objektivně nejtěžší a nejnebezpečnější z celého výstupu. Slez z Kleinglockner do sedýlka je zajištěný volným ocelovým lanem. Další výstup je sice strmý, ale více-méně v pohodě opět zajištěný železnými tyčemi. Vrcholu Grossglockneru (3798 m) dosahujeme v pravé poledne. na chvíli se dokonce zvedají mraky, ale do údolí nevidíme. na vrcholu zůstáváme necelých 30 minut.

Sestup nám jde o poznání pomaleji. Navíc se opět potvrzuje, jak bezohlední umí být Němci. Místo aby parta pěti německých lezců počkala až překonáme kritické místo mezi Grossglockner a Kleinglockner, přelézají nám po zádech a na jistících bodech se v jeden okamžik tísní čtyři i více lidí. Byly chvíle, kdy se situace moha vyhrotit a dojít k velkému průšvihu. V 15:00 přicházíme zpět na chatu Adlersruhe. Rušíme rezervaci noclehu a po dvaceti minutách odpočinku začínáme sestupovat po zajištěném hřebeni a později po ledovci k chatě Stüdlhütte, ke které přicházíme v 16:30. Led na kamenech a drátech zajištěné cesty dávno roztál a tak není důvod se jistit a sestup je velmi rychlý. Ledovec je bezpečný a bez trhlin.

Kristýna s Jirkou se rozhodují pro sestup k autu a my zůstáváme ještě jednu noc. V 18:30 začíná stejně jako včera další neskutečná žranice. Předpověď počasí na zítřek je opět lepší než na dnešní den.

8. 8. 2010

Ráno se probouzíme v 7:00 do nádherného a sluncem prozářeného dne. Snídaně je opět excelentní. Naším dnešním cílem je nedaleká Salmhütte. Od chaty vyrážíme ve směru našeho včerejšího výstupu na Grossglockner, ale hned po asi 10 minutách chůze je rozcestník, který nás posílá po cestě vpravo. Po velmi příjemné pěšině klesáme až k rozcestníku u Mürztalersteig – alternativní stezce stoupající pod skalnatým hřebínkem na chatu Adlersruhe. Odkrývá se nám nespočet úchvatných výhledů na nejvyšší horu Rakouska. Cesta se začíná mírně vlnit, chvíli stoupá a chvíli klesá až pod sedlo Pfortscharte (2825 m), do kterého prudce stoupá volnou sutí. V sedle strávíme čas od 11:00 do 11:45. Nad sedlem pozorujeme samici kozorožce horského s mládětem. Ze sedla následuje prudký sestup do údolí potoka pod Salmhütte a krátký výstup po pohodlné cestě k chatě. Opět neskutečné výhledy na Grossglockner.

Chata Salmhütte (2644 m, 12:40 – 13:50) se nám na přespání moc nelíbí a tak po obědě (zapečené brambory s vajíčkem) přehodnocujeme program a přes Glorerhütte sestupujeme k autu u Lucknerhaus. Njeprce se vracíme stejnou cestou k rozcestníku pod Pfortscharte a pak po lehce zajištěných úsecích traverzujeme a posléze docela nepříjemně stoupáme na hřebínek. Cesta v dlaším průběhu až na chatu Glorerhütte (2651 m, 15:00 – 15:10) je velmi příjemná a pohodlná. Od chaty Glorerhütte nás už čeká jen nepříjemný a dlouhý sestup. Cesta je ovšem velmi pohodlná a nebýt mého podvrknutého kotníku, byla by i docela příjemná. K Lucknerhaus přicházíme v 16:30. Koupání v potoce a nocleh v autě.

 

 

Cesta autem

Najeli jsme necelých 1300 km na trase: Heřmanův Městec – Čáslav – Havlíčkův Brod – České Budějovice – Dolní Dvořiště – Linz – Salzburg – Mitersiel - Matreier Tauernhaus – Matrei – Kals – parkoviště u Lucknerhaus a zpět.

Celkové náklady:

  • ·      Parkování Matreier Tauernhaus:- 8€ / týden
  • ·         Neue Pragerhütte: bytování 10€/os – člen AV, lager, kleine frühstück - 5€/os, Schiwasser 2,8€/0,5l
  • ·         Kürsingerhütte: ubytování + polopenze 34€/os – člen AV, lager, sprcha 3€/os (ženton), 2xSchiwasser + 0,5lčaje: 8€
  • ·         Taxi do Neukirchen: 32€/2os
  • ·         Stüdlhütte: ubytování, polopenze, čaj, Schiwasser 86€/2os
  • ·         Adlersruhe: 2xčaj: 6€
  • ·         Stüdlhütte: ubytování, polopenze, čaj, Schiwasser 88€/2os
  • ·         Salmhütte:oběd 2os+ 1 x Schiwasser: 25€
  • ·         benzín cca 2500 Kč
  • .       2x10 € - mýtné v tunelu