Krásy Černé Hory 2015

 
Je báječné dělat věci, které mě baví. V termínu 31. 7. - 9. 8. 2015 jsem měl opět možnost se účastnit se jako hlavní průvodce zájedu CK Alpina nazvaného Krásy Černé Hory.  Tento zájezd připravuji mimo jiné i jako garant zájezdů. Na akci se sešla skvělá parta lidí, která vytovřila neopakovatelnou a přátelskou atmosféru. Podařilo se nám bezezbytku splnit naplánovaný program. Necelé tři dny jsme strávili v NP Durmitor, kde jsme absolvovali tři túry. První vedla od Čermné jezera přes katun Lokvice k Ledena Pečeňa, druhá na vrchol Bobotov Kuk a třetí na vyhlídkový vrchol Čurovac s panoramatickým výhledem na kaňon řeky Tary. Jeden den jsme strávili v přímořských letoviscích Budva a Kotor. Následovala túra v NP Biogradska gora, která vedla od lyžařského centra v Jezerine přes vrchol Zekova Glava k Biogradskému jezeru. Horské putování jsme završili v pohoří Komovi výstupem na Kom Vasoječki. Cestou jsme navštívili i dva kláštěry v Horní Dobrilovině a klášter Morača. 
 
Na akci vznikla i fotogalerie. Prohlédnout si ji můžete zde
 

31. 7. - 1. 8. 2015

Zájezd odjíždí z Prahy ze stanice metra Opatov. Sraz je ve 13.00. Nakládka kol v pohodě. V rodokapsu zavádějícím způsobem uveden čas odezdu. Potřeba upravit a doplnit slovo „odjezd“. Cesta až na přeplněné silnice v pohodě. Kolem 13.00 přijíždíme ke kaňonu a mostu přes Taru. Autobus zastavuje před mostem a my vystupujeme a autobus přejíždí na druhou stranu mostu. Přecházíme most. Někteří využívají kratochvíle místní lanovky přes údolí - stojí to 10 Euro.

Přejezd do kempu Kod Boce a ubytování klientů. Díky vybudování koupelny vetřetím patře v domě domácích došlo ke snížení kapacity o jeden třílůžkový pokoj.

Odpoledne cesta do Žabljaku, exkurze po obchodech a restauracích. Večer seznamovací večírek, kupujeme víno - litrová láhev do 3 Euro. Bílé i červené - není špatné. 

 

 

2.8.2015

Snídaně v 8.00.Pro příště radši dříve. Vyrážíme v 8.50. Za zadní bránou kempu po široké po široké zpevněné a částečně asfaltové vlevo. Cesta se po chvíli stáčí ostře vpravo nad Mikiho kemp (po levé straně je travnatý plácek) a zde vchází vlevo do lesa pěšina. Značka je od samého začátku. Cesta úští přímo u jezera(9.40). Pěkné výhledy, fotografování. Pokračujeme vpravo kolem jezera k lávce přes výtok z jezera. Přecházíme přes most a za ním se opět dáváme vlevo. Na asfaltce nás odchytil strážce parku. Musíme zaplatit vstup 3Euro na den.

Cesta vedoucí po břehu jezera se po chvíli stáčí vpravo do lesa a za chvíli dochází k rozcestníku Stary Mlyn. Na druhé straně potoka stojí pěkný bílý domek. Směrovka ukazuje vlevo přes potok (mostek) směrem na Lokvici (1:45) a Ledenu pečeňu (3:00). Rovně je cesta značena na Zminje jezero.

Stoupání je sice příkré, ale po dobré cesta a tak vcelku bez problémů dosahujeme salaší Katun Lokvice (11.30 - 12.15). Salaš je zavřená.

Od salaší stoupáme vpravo směrem na Ledena Pečeňa. Cesta z počátku klesá k suťovému poli, aby později stoupala v serpentinách do sedla. Poklad tvoří kameny. V sedle je výrazný kámen a na něm rozcestník. Vpravo odbočuje stezka značená na Ledenu Pečeni. Rovně pak pokračuje cesta na Bobotov Kuk (2523 m). Pokračovat vpravo kolem krasových škrapů a závrtů. Postupně se stáčíme vlevo a stoupáme pod stěnu kopce Obla Glava (2303 m). Vstupní portál jeskyně je bez sněhu. Vlevo je instalované lano, které usnadňuje sestup. Dole ledové krápníky a malá jezírka v ledu s možností nabrání vody.

Od jeskyně sestupujeme zprvu sutí a později i po nízkých skalkách a stupních přes tzv. Korita (1776) k salaším Stary Katun Lokvice a Barske kolibe a dál na na již známé rozcestí Stary Mlyn k Mlynskemu potoku. Pak už zbývá jen krátký sestup k Černému jezeru (177.30 - 18.00), chvíli podél jeho břehu a po asfaltce do Žabljaku (18.30 - 20.00)

Statistika túry:

  • Délka:19,98 km
  • čistý čas pohybu: 6 hodin 20 minut
  • Převýšení: stoupání i klesání 1226 m

Otevírací doby v Žabljaku:

  • Hospoda Luna: 6:00 – 24:00
  • Hypermarkety: 8:00 – 22:00
  • Pekárna: 7:00 – 2:00
 
 
 

3. 8. 2015

Snídaně v 7.30 a v 8.15 odjezd busem na Sedlo. Je tu hodně aut a tak parkujeme v bufetu pod Sedlem.Odchod v 9.00. Do sedla je to asi 5 minut chůze. V sedle by se také dalo stát, ale tu málo místa na otočení. Opět platíme vstup do NP.

Cesta začíná hned v první zatáčce v sedle a vine se vpravo nad Sedlo a je skvěle značená (1x natažené lano). Do prvního sedýlka je to necelou hodinu (10.00). Následuje klesání a mírným výstupem nad jezero Zeleni Vir. Cesta poté příkře sestupuje k jezeru (10.50), které je vidět až na poslední chvíli. .V tuto roční dobu už má málo vody  a na koupání to moc není.

Pokračujeme dál po asi 500 m odbočuje cesta vpravo pes suťové pole a příkře po kamení a skalkách stoupá do sedla pod Bobotov Kuk (12.10 - 12.20). Cesta pak stupá sutí vpravo pod stěnou a obchází celý masiv. Několik vzdušných míst a v závěru úsek jištěný lany. Vrchol 12.50 - 13.10.

Honí se mraky a během sestupu začíná hřmít. Sestup stejnou cestou. Příchod k autobusu za drobného deště v 16.45. V bufetu pivo za 1,5 Eura. Přejezd do kempu za silnější deště.

Večeře v Mikiho kempu byla výborná (domluvena na 19.00, maso nebo ryba 6Euro, pivo 1Euro). Pak ještě pivo s Bočem a Dragicou.

 

Statistika túry:

  • Délka: 10,98 km
  • Převýšení: klesání i stoupání 1048 m 
  • čistý čas pohybu: 3 hodiny a 54 minut

 

 

4. 8. 2015

V Budvě parkujeme placeném parkovišti poblíž historického centra.

První částí programu je prohlídka citadely a starého města. Do areálu vstupujme hlavní bránou u moře. Uličkami se jednoduše dostáváme na centrální náměstí se dvěma kostely (katolický a pravoslavný). Vstup do citadely podobně jako do pravoslavného kostela se platí (citadela 2,5 Eura). Citadela a staré město se dá obejít po hradbách (s výjimkou muzea a velké věže, kam se platí výše uvedené vstupné). Okruh po hradbách (1,5 Eura) poskytuje nádherné výhledy na moře, přístav a uzounké uličky s obchůdky a zahrádkami.

Pláž je zde hned několik, ale nejklidnější je vpravo od citadely, když se koukáme na moře. Dlážděná cesta vede po pobřeží kolem sochy gymnastky. Od citadely zabere cesta na pláž (převlíkárna, WC, občerstvení, sprchy) 15 – 20 minut.

Z Budvy odjezd mezi v 15.00 a přejezd do Kotoru (odjezd do 18.30). Vystupujeme před centrem na kruhovém objezdu. Autobus pokračuje na parkoviště mimo centrum města. Bude nás vyzvedávat na zavolání před hradbami. Cesta k hradu, resp. bráně u moře nám zabere asi 5 minut chůze. Do citadely vstupujeme boční bránou. Za výstup ke kotorskému hradu se platí (oficiálně 3 Eura/osobu s potvrzením, je ale možné uhádat vstup bez potvrzení o platbě za 2 Eura). Výstup po starých schodech a cestě je příkrý a až k vlajce to zabere poctivých 30 – 45 minut. Ve vysokých odpoledních teplotách to není nic příjemného, proto je důležité nezapomenout pití. Cestou potkáváme ve stínu sedící prodavače piva a limonád. Ceny se pohybují kolem 1,5 Eura. Při výstupu se otevírají nádherné pohledy na Kotor a Kotorský záliv. Opravdu to stojí za tu dřinu. Nad kostelíkem (kousek pod černohorskou vlajkou) se dá projít hradbami a napojit se cestu, která pohodlněji v serpentinách klesá do města. Ve starém městě si dáváme točené pivo za 2 Eura.

V 18.30 odjíždíme zpět do Žabljaku, kde jsme v 22.30.

 

 

5. 8. 2015

Ráno vstáváme po 7.00 a snídaně je naplánována na 7.30. Nakládka zavazadel probíhá od 9.00 do 9.30. V 9.30 odjíždíme kousek nad Žabljak. Na hlavní křižovatce v Žabljaku odbočujeme vpravo a za ní odbočujeme mezi domy směrem na Mičkov Grad (restaurace). Vyjíždíme pod vyhlídku Čuravac. Z autobusu vystupujeme v 10.00. Výstupová trasa není značená, ale vede zpočátku delší dobu po silnici, ze které pod vyhlídkovým hřebenem postupně odbočují vpravo do lesa tři výstupové cesty. Volíme tu první z nich. Zrada je jen v tom, že výstupová trasa odbočuje hned asi 10 m za křižovatkou neznatelně vlevo do lesa. Chvilku hledáme pomocí navigace tu správnou pěšinu. Vlastní výstup zabere pohodlně 20 - 35 minut (od autobusu 60 - 75 minut).

Vyhlídka Čurovac poskytuje naprosto nevídané panoramatické pohledy na kaňon řeky Tary (11.00 - 11.25).

Vracíme se zpět k autobusu (12.15) a pak do Žabljaku (12.45 - 13:45) na nákupy a oběd. Autobus nás vyzvedává ve 13.45 s již připojeným vlekem a přejíždíme do Horní Dobriloviny, kde nakládáme kola dvou cyklistů a v rámci přestávky navštěvujeme i ženský klášter. Autobus parkuje u nepřehlédnutelné restaurace vpravo. Do kláštera je potřeba jít asi 600 m ve směru jízdy do Kolašinu a na odbočce zahnout vlevo a jít ještě dalších cca 600 m ke klášteru. Kostel bývá zavřený, ale není problém se domluvit s některou z jeptišek, která kostel ochotně otevře. Přejíždíme do Kolašinu. S Ivanem v recepci hotelu Čile děláme poslední úpravy v rozpisu ubytování a po naložení vleku a jeho zaparkování vedle hotelu Čile jdeme na večeři do Bambi na náměstí. Uvedené ceny čerstvého naloženého masa jsou uvedeny za kilo a tak flákota vepřové kotlety, housky, zelný salát a fanta vyhází na necelé 2,5 Eura.

Statistika túry na Čurovac:

  • Délka: 10 km
  • Stoupání: 391 m
  • Klesání: 391 m

Klášter v Dobrilovině

Klášter se nacháczí  na levém břehu řeky Tary v regionu zvaném Potarje na začátku kaňonu řeky Tary, který je nejhlubší v Evropě. Obec Dobrilovina je zmiňována v pramenech od roku 1253 a nejstarší zmínka o klášteru pochází z roku 1592, kdy osmanské úřady povolili místním obyvatelům výstavbu kláštera. Kostel zasvěcený sv. Jiří byl dokončen v roce 1613. Kostel byl během své existence několikrát vypleněn, opuštěn, zničen a znovu opraven.

Klášter byl postaven na základě návrhy tzv. Raškovy architektonické školy. Kostel nese znaky podobné s kláštery v Uvacu, Ovčaru, Pustinje a dalšími.

Nejstarší zmínka o klášteru pochází z roku 1592 z dekretu osmanské správy, kde je je povolena jeho rekonstrukce. Je tedy pravděpodobné, že je stavba mnohem starší. neexistují ale žádné písemné důkazy o jeho výstavbě. K vysvěcení kostela sv. Jiří došlo v roce 1594 a stavba byla dokončena v roce 1609. Fresková výzdoba pochází z roku 1613. V době krétské války (1645 - 1669) a vzpouře proti osmanské nadvládě, byly cennosti včetně náboženských relikvií, knih a spisů uloženy právě v klášteře v Dobrilovině. Později byly v roce 1689 přemístěny do kláštera v Bijelo Polje. Klášter byl částečně zničen a jeho první rekonstrukce proběhla v roce 1749, kdy byla opravena střecha. K dalšímu zničení kláštera došlo v roce 1799. Mniši však včas stihli klášter opustit a odnést veškeré cennosti. V roce 1833 klášter opět čelil nájezdům Turků a znovu rekonstruován v roce 1866. Klášter se opět stal centrem duchovního a politického života a výrazem touhy po svobodě v oblasti Potarje. Byla zde také tajně založena první škola v údolí řeky Tary. V době osmanských útoků se škola stěhovala do nedaleké jeskyně. V roce 1877 byl klášter opět částečně vypálen. Klášter byl renovován v roce 1905 po první balkánské válce a oblast se stala součástí Království Černá Hora.  

 

 

6. 8. 2015

Snídaně v hotelu Čile je naplánována na 7.30 a nepřeberný výběr je organizován a podávám formou švédského stolu. Odjíždíme v 8.15 do Jezerine (příjezd 8.35). Odcházíme v 8.40.

Výstup k salaším Vranjak - z parkoviště je potřeba vyjít krátce příkrý travnatý svah na širokou zpevněnou cestu (vlevo nad parkoviště). Široká zpevněná cesta je standardně značena a vyvede nás až k Eco Katun Vranjak (příchod 9.30). Cestu je občas možné si zkrátit lesem po cestě křižující hlavní přístupovou cestu sjízdnou pro auta. Vlastní salaše jsou postavené na dvou travnatých terasách v různé nadmořské výšce. Za první skupinou salaší dbočujeme u malého posezení a značky „zákaz vjezdu“ vlevo do travnatého svahu a stoupáme k druhé skupině salaší, od které po široké cestě stoupáme nejpve vpravo a později se stáčíme vlevo vystupujeme do sedla Katun Ravanske rupe. Pokračujeme vpravo do kopce po široké cestě k rozcestí (9.30), které mimo jiné ukazuje na:

·         Zekovu Glavu (45 minut), Pešico jezero (2 hodiny)

·         Crna Glava (2,5 hodina)

Pokračujeme vpravo na Zekovu Glavu. Na vrcholu Zekovy Glavy je vojenský vysílač. V sedýlku pod Zekovou Glavou děláme pauzu na odpočinek a jídlo. Dále stoupáme na Zekovu Glavu. Po chvíli stoupání přicházíme k bráně. Plot chránící vojenský prostor je potřeba obejít vpravo po úzké stezce a na jeho konci pak klesnout nehluboko do karu a vystoupat do sedla za Zekovu Glavu, kde se opět napojujeme na širokou cestu vedoucí po úbočí hřebene. V sedýlku je i rozcestník (12:10), který ukazuje buď vlevo k Biogradskému jezeru  (14 km, 5 hodin) nebo vpravo do svahu na Crnou Glavu.

Po celou dobu jdeme po široké cestě, po níž se dá pohodlně jet na horském kole nebo terénním autem. Cesta je stále skvěle značena. Za sedlem Stavovsko Groblje začíná cesta klesat. Podcházíme zprava kopec Bendovac a scházíme k malé občerstvovně Katun Dolovi (první pořadí, kterou vlastní a provozují Romové). Chladí se tu piva a limonády (pivo 1,5 Eura s příjemným posezením a možností koupě sýra, pršutu nebo třeba palačinky).

Cesta se z horských luk noří do lesa a v 16:45 přicházíme k rozcestníku v ostré levotočivé zatáčce. Přímo v ohbí zatáčky pokračuje lesní stezka rovně směrem na Mojkovac. Vlevo dolů pak ukazuje šipka na Biogradské jezero (15 minut). Autobus na nás čeká u jezera. U Biogradského jezera je malé infomrační centrum, kde kromě pohledů prodávají i staré mapy (NP Biogradská Gora 2 Eura).

Statistika túry:

  • Délka: 23,72 km
  • Stoupání: 813 m
  • Klesání: 1125 m
 
 

7. 8. 2015

Snídaně opět v 7.30 a v 8.15 odjezd. Výjezd do sedla Trešnjevik má sice jen 29 km, ale pro řidiče velmi náročný a zabere bezmála 1,5 hodiny (příjezd 9.40). Vyrážíme bezprostředně po příjezdu. Cesta je značena. Zpočátku jdeme po silnici. V levotočivé zatáčce s rozcestníkem odbočuje značná cesta vpravo do lesa a výrazně tak zkracuje délku výstupu na pláně Štavno.

Bohužel jsem nucený ukončit výstup pro nepříjemné bolesti kotníku. Ostatní pokračují většinou až na vrchol Kom Vasoječki (2461 m). Délka výstupu je cca 2,5 - 3hodiny, dolů o něco méně). Velká část výstupu se jde v suti a po nízkých skalkách. Vrchol je skalnatý.

Sedíme u Mikši v kafaně. mikša dělá tradiční kávu, prodává pivo, limo, sušenky a také svoji skvělou pálenku (slivovice, hruškovice, kalvádos). Opět se mě snaží přesvědčit, že by tu měla Alpina investovat do stavby zázemí.

Cesta dolů k autobusu do sedla Trešnjevik trvá asi 40 minut. Dlouze a pomalu sjíždíme s vlekem do Kolašinu. Večer společná večeře v hotelu Čile, víno a později živý rockový koncert na náměstí v Kolašinu.

 

 

8. - 9. 8. 2015

Snídaně je tradičně od 7.30. Od 8.30 do 9.00 nakládáme věci do autobusu. Před 9.00 přijíždí objednané taxíky do kláštera Morača. Cesta taxíkem trvá asi 30 minut. Při 28 lidech a sedmi objednaných autech platím celkem 140 Euro (5 Euro na osobu). Tato cena zahrnuje cestu tam a zpět a 1-2 hodiny čekání. Na parkoviště u kláštera přijíždíme v 9.30 a domlouváme odjezd na 10.30. Prohlídka většinou zabere podle zájmu kolem 30 - 45 minut. U kláštera jsou restaurace a občerstvení. Vstupné by mělo být dobrovolné. Leč paní v kostele za prodejním pultem je dost nepříjemná a nekompromisně trvá na zaplacení vstupného 2 Eura na osobu.

Po prohlídce kostela se vracíme zpět do Kolašinu a jdeme na poslední oběd do Bambi. Odjezd jsme naplánovali na 13.00. Cesta probíhá vcelku klidně. Jediné výraznější zdržení (asi 3 hodiny) máme na srbsko-maďarských hranicích, resp. na maďarské straně. V Brně na Zvonařce zastavujeme před 9.00. Vykládáme část zavazadel a kola a autobus odváží zbytek klientů do Prahy.

Klášter Morača

Klášter Morača stojí ve vlastním malém sadu, v místě odkud padá hluboko do údolí vysoký vodopád Svetigora. Klášter založil v roce 1252 Stefan, vnuk srbského panovníkaStefana Nemanji a zasvětil ho Nanebevzetí Panny Marie. Celý komplex působí jako květinová zahrada a vévodí mu růžemi porostlá křížová cesta, včelí úly a upravený trávník. Kostel zdobí fresky z 16. a 17. století (dílo Jovana Kira Kozmy) a výjimečné originální obrazy ze 14. století, na kterých jsou scény ze života sv. Ilji (proroka Eliáše) a narození sv. Jana Křtitele. Tyto obrazy v boční kapli jsou to jediné, co přežilo osmanské drancování první poloviny 16. století. Historici se domnívají, že jde o díla otce Jevstatijeho.