Krásy Černé Hory 2013

V termínu 28. 6. - 7. 7. 2013 jsem se jako pomocný průvodce účastnil zájezdu CK Alpina do Černé Hory. Černá Hora je nádherná země s velmi příjemnými a pohostinným ilidmi a nádhernou přírodou. Níže uvádím přepis deníku a odkaz na fotogalerii. 

Fotogalerii zobrazíte kliknutím na obrázek.

28. 6. – 29. 6. 2013

Sraz máme tradičně v Brně na Zvonařce u odjezdového stání hodinu před plánovaným odjezdem. Nakládka batohů, tašek i kol do vleku jde nad očekávání dobře a tak v 18:00 vyrážíme. Cesta probíhá bez větších komplikací a na hranicích mezi Maďarskem a Srbskem jsme po půlnoci (v 0:45). Kupodivu nikdo moc neprudí a tak po 1,5 hodině čekání směle a vesele pokračujeme po srbských silnicích směrem na Dobrokov (hraniční přechod s Černou Horou).

Asi půl hodinovou pauzu děláme na benzínce za Užicí. Toalety jsou přístupné po schodech zezadu budovy benzínky. Problém je v tom, že i na pánských záchodech jsou pouze dvě kabinky a tak se tvoří fronty. V umyvadle je možné spáchat základní hygienu a vyčistit si zuby. Velkou výhodou této srbské benzínky je možnost platit Eury. Pokud obsluha nemá na vrácení v Euro, pak vrací srbské dináry. Obzvláště levné jsou zde cigarety.

I na srbsko-černohorských hranicích se nebývalý klid a k přejezdu nám stačí seznam cestujících na hlavičkovém papíře Alpiny s daty narození. Čísla pasů nebylo třeba doplňovat. Kazí se počasí a začíná pršet. K naší první zastávce, mostu přes údolí řeky Tary, nám zbývá asi hodina jízdy. Zastavujeme před mostem u stánků se suvenýry a vystupujeme a most nad hlubokým údolím přecházíme pěšky. Autobus nás nabírá opět na druhé straně. Je zde k dispozici WC (poplatek za použití je 0,5 EUR, několik restaurací a stánky se suvenýry). Do Žabljaku nám zbývá ještě asi 45 minut jízdy. Autobus zastavujeme na autobusovém nádraží a vyrážíme na nákupy potravin a pálenky. V Žabljaku je samozřejmě několik míst, kde je možné nakoupit, ale asi nejlepší jsou dva hypermarkety na hlavní křižovatce. Pokud se vydáme z hlavní křižovatky směrem vpravo na Crno jezero, pak za hypermarketem vpravo je v úzké uličce skvělá pekárna (7:00 – 2:00) a kousek pod pekárnou vravoi zastřešená tržnice (zelenina, sýry, pršut (nenakrájí) a kořalka – 5 Euro/litr). Dále směrem Crno jezero je po levé straně restaurace Luna (polévka „Čorba“ 2 Eura, jídlo od 2,5 – 7 Euro, točené pivo 1,5 Euro).

Po příjezdu do kempu Razvršije posezení o Bočeho s vynikající slivovicí. Večer oheň. Nad kempem Razvršije je ještě jeden kempík, jehož majitelem je Miki, který se všemožně snaží očernit a pomluvit Bočeho a Dragicu a přetáhnout lidi k sobě.

Po ubytování jdeme do Žabljaku do restaurace Luna na večeři. Nejrychlejší a nejpohodlnější cesta vede horní bránou a po široké zpevněné a částečně vyasfaltované cestě vpravo přes les do města. Cesta ústí mezi domky poblíž hlavní křižovatky a hypermarketů. Cesta zabere asi 20 minut chůze.

 

30. 6. 2013

Ráno vstáváme v 7:00 a připravujeme snídani, kterou máme naplánovanou na 8:00. Po všech věcech (sýry. šunka, zelenina …) se jen zaprášilo.

Dnes nás čeká první túra v NP Durmitor. Odcházíme v 9:00 zadní bránou kempu a hned za ní se po široké zpevněné a částečně asfaltové cestě dáváme vlevo. Cesta se po chvíli stáčí ostře vpravo nad Mikiho kemp (po levé straně je travnatý plácek) a zde vchází vlevo do lesa pěšina, která nás po chvíli dovede na značenou cestu (značka přichází zprava). Stoupání není dlouhé a cesta pak rychle klesá k potoku Otok (9:25), který vytéká z Crno jezero. Dáváme se vlevo a jdeme proti proudu až k dřevěnému mostku, který překonává výtok z jezera. Přecházíme přes most a za ním se opět dáváme vlevo a jdeme po břehu jezera po značené pohodlné cestě. Na cestě nás zastavuje strážce NP a chce po nás vstupné (3 Eura na osobu a den). Cesta vedoucí po břehujezera se po chvíli stáčí vpravo do lesa a za chvíli dochází k rozcestníku Stary Mlyn (10:00 – 10:10). Na druhé straně potoka stojí pěkný bílý domek. Směrovka ukazuje vlevo přes potok (mostek) směrem na Lokvici (1:45) a Ledenu pečeňu (3:00). Rovně je cesta značena na Zminje jezero.

Stoupání je sice příkré, ale po dobré cesta a tak vcelku bez problémů dosahujeme salaší Katun Lokvice (11:50 – 12:10). Je zde možné koupit sýr (5Euro/kg), pivo a limo( Eura). Od salaší stoupáme vpravo směrem na Ledena Pečeňa. Cesta z počátkuklesá k suťovému poli, aby později stoupala v serpentinách do sedla. Poklad tvoří kameny a místy bahýnko. V sedle je výrazný kámen a na něm rozcestník. Vpravo odbočuje stezka značená na Ledenu Pečeni. Rovně pak pokračuje přes sněhová pole cesta na Bobotov Kuk (2523 m). My pokračujeme vpravo a chvíli stoupáme a klesáme po krasových škrapech kolem závrtů. Postupně se stáčíme vlevo a stoupáme pod stěnu kopce Obla Glava (2303 m). Na cestě jsolu stále zbytky sněhu. Značná část vstupního portálu jeskyně je velký a mocný kus zmrzlého firnu a velmi znepříjemňuje a znesnadňuje sestup do jeskyně. Přesto je možné sestoupit podíl stěny a podívat se na ledovou krápníkovou výzdobu.

Od jeskyně sestupujeme zprvu sutí a později i po prudkých sněhových polích přes tzv. Korita (1776) k salaším Stary Katun Lokvice a Barske kolibe. Sestupujme až na již známe rozcestí Stary Mlyn k Mlynskemu potoku (16:45). Pak už zbývá jen krátký sestup k jezeru, chvíli podél jeho břehu a po asfaltce do Žabljaku. V restaraci Luna dáváme rychlou polévku (Čorba – 2 Eura) a pivo (1,5 Eura) a spěcháme do kempu, abychom se umyli a vyrazili s Dragicou a Bočem na večeři. Pozvali nás do jedné z asi nejlepších hospod v Žabljaku, která je u horní stanice místních vleků. Přes den místo poskytuje nádherné výhledy na Žabljak a panorama Durmitoru. Večeře má několik chodů. Jako předkrm se podávají sýry a sladké koláče. Jako hlavní chod máme dušené jehněčí s brambory a chlebem. Popíjíme skvělé červené víno Vranac ročník 2005. Je to báječný večer. Do kempu se vracíme ve 22:30. Nebojsa je bratr Bočeho a pracuje jako účetní v bance. Boče je šéf místního štrabaku (policie) a má na starosti 4 obštiny.

Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí:

  • za druhé světové války bylo v Žabljaku letiště
  • Žabljak byl v té době 2x bombardován
  • Tito se opravdu se svým štábem ukrýval v místních horách
  • po rozpadu Jugoslávie a vzniku soustátí měla Černá Hora opravdu samostatnou měnu – západoněmeckou marku, po vzniku samostatné Černé Hory a zániku marky bylo automaticky přijato Euro
  • děti mají stejně jako u nás dva měsíce letních prázdnin 

Otevírací doby v Žabljaku:

  • Hospoda Luna: 6:00 – 24:00
  • Hypermarkety: 8:00 – 22:00
  • Pekárna: 7:00 – 2:00

 

1. 7. 2013

Budíček jsme si určili na 7:15. Cyklisté dnes odjížděli dříve a tak jsme měli méně práce s přípravou snídaně. Odchod na túru tradičně v 9:00. Stejně jako včera jdeme kolem Crno jezero na rozcestí Stary Mlyn k Mlynskemu potoku. Dnes ale pokračujeme rovně a lesem stoupáme až k široké zpevněné cestě, u které stojí velký pomník, který připomíná Tita. Místo nese název Golubin (1512 m, 10:15 – 10:20). Dáváme se vpravo směrem na Bocaču. Bosača je nejvýše položenou celoročně osídlenou osadou v Černé Hoře. Vzdálenost od památníku do vesnice je asi 600 – 800 m, tj 10 – 15 minut chůze. Vesnici procházíme po asfaltce a zpevněné a stačíme se vlevo. Před vstupem do lesa je na zahradě domu vybudováno posezení a je možné si tu koupit pivo nebo limo. Vlevo od cesty je koryto s vodou. Za vesnicí stoupáme lesem směrem na Crvenou Gredu (2164 m). Cesta zprvu stoupá příkře lesem, později vychází na rozkvetlé louky (lilie, vstavače, kopretiny, violky psí …). Přicházíme k hůře znatelnému rozcestí. Vravo, resp. rovně pokračuje a stoupá cesta na Crvenou Gredu (náš cíl) a vlevo vede cesta k jezerru Jablan jezero.

My pokračujeme rovně po cestě, která stoupá úbočím karu a nabízí nádherné výhledy na jezero a jsou ideálním místem k odpočinku a svačině. Z vyhlídky na jezero pokračujeme na vrchol Crvena Greda. Úzká kamenitá stezka stoupá v serpentinách a později přes nízké skalní stupně. Těsně pod vrcholem se prodírá vysokou klečí, která v několika místa značně znesňadňuje postup. Nic méně cesta je stále dobře patrná. Crvená Greda (2164 m, 13:40 – 14:00)je jakousi stolovou horou, kde cesta končí na skalní hraně a poskytuje naprosto famózní výhled do kraje.

Sestupujeme stejnou cestou. V husté kleči ztrácím z batohu bundu a nebýt focení, ani bych si nevšiml její ztráty z batohu. Musím se vracet. Naštěstí ji sebral Anglán, který začal z vrcholu sestupovat až po mě. V 15:00 přicházíme na rozcestí a dáváme se vpravo k Jablan jezeru. Cesta jde zprvu po vrstevnici a později klesá příkře k jezeru (15:15 – 15:25). Zajímavé je, že ve vodě jsou k vidění čolci. Od jezera se vracíme opět na rozcestí (15:40) a stejnou cestou jako při výstupu sestupujeme do vesnice Bosača. Sedáme na pod přístřeškem a z malého bazénku dáváme pivo Nikšičko (1,5 Eura).

Stejně jako při výstupu procházíme vesnicí a na jejím konci se podle rozcestníku ukazující směrem na Ivan Do kemp se dáváme vlevo do lesa. Cesta velmi příjemně klesá až na zpevněnou cestu nad osadou Ivan Do (17:30). Odbočujeme vlevo směr Žabljak. Procházíme osadou, zpevněná cesta přechází v asfaltku a do žabljaku přichází u potoka Otok u brány před Crno jezero.

V hospodě Luna (17:55 – 18:50) si dáváme večeři (Miešano maso – 7 Euro s hranolkama) a pivo (1,5 Euro). Porce je veliká, úplně by stačilo Čevabčiči s hranolkama (4 Eura). V hypermarketu kupujme na večer víno Vranac ročník 2010 za 3,4 Euro (dobré). Do kempu přicházíme v 19:15.

 

2. 7. 2013

Včera jsme zapomněli upozornit řidiče na dřívější odjezd a tak odjíždíme s 25ti minutovým zpožděním v 7:25. Zastavujeme krátce v Žabljaku a kupujeme snídani (koláčky a jablka, mikrotenové sáčky a ubrousky). Koláčky musíme z krabice nabalit do mikrotenových sáčků. Koláčky jsou po 0,5 Euro.

Autobusem jedeme po trase Kolašin – Nikšič – Risani – Kotor – Budva – Kotor – Nikšič – Žabljak. V Budvě je problém s parkováním. Vystupujeme na zastávce autobusů nedaleko citadely. Na stejném místě nás bude autobus i nabírat.

První částí programu je prohlídka citadely a starého města. Do areálu vstupujme hlavní bránou u moře. Uličkami se jednoduše dostáváme na centrální náměstí se dvěma kostěly (katolický a pravoslavný). Vstup do citadely podobně jako do pravoslavného kostela se platí (citadela 2,5 Eura). Citadela a staré město se dá obejít po hradbách (s výjimkou muzea a velké věže, kam se platí výše uvedené vstupné). Okruh po hradbách poskytuje nádherné výhledy na moře, přístav a uzounké uličky s obchůdky a zahrádkami.

Obědváme v samoobslužné restauraci, která je hned naproti citadele. Je zde pult, za kterým můžeme vybírat jídlo očima a víme, co kupujeme. Ceny se pohybují od 2,5 do přibližně 6,5 Euro. Pivo v plechovce stojí 1,5 Eura. Pláží je zde hned několik, ale nejklidnější je vpravo od citadely, když se koukáme na moře). Dlážděná cesta vede po pobřeží kolem sochy gymnastky. Od citadely zabere cesta na pláž (převlíkárna, WC, občerstvení, sprchy) 15 – 20 minut.

Z Budvy odjíždíme v 15:10 a přejíždíme do Kotoru (15:30 – 19:10). Vystupujeme před centrem. Cesta k hradu, resp. bráně u moře nám zabere asi 5 minut chůze. Do citadely vstupujeme boční bránou. Za výstup ke kotorskému hradu se platí (oficiálně 3 Eura/osobu s potvrzením, je ale možné uhádat vstup bez potvrzení o platbě za 2 Eura). Výstup po starých schodech a cestě je příkrý a až k vlajce to zabere poctivých 30 – 45 minut. Ve vysokých odpoledních teplotách to není nic příjemného, proto je důležité nezapomenout pití. Cestou potkáváme ve stínu sedící prodavače piva a limonád. Ceny se pohybují kolem 1,5 Eura. Při výstupu se otevírají nádherné pohledy na Kotor a Kotorský záliv. Opravdu to stojí za tu dřinu. Nad kostelíkem (kousek pod černohorskou vlajkou) se dá projít hradbami a napojit se cestu, která pohodlněji v serpentinách klesá do města. Ve starém městě si dáváme točené pivo za 2 Eura. Suroviny na zítřejší snídani nakupujeme v supermarketu poblíž hradeb.

Autobus nás v 19:10 nabírá na parkovišti taxíků u hlavní brány (citrusový háj). Cesta do Žabkljaku zabere něco málo přes 3 hodiny. Krátce zastavujeme v pekárně s cílem nakoupit pečivo na ráno. Bohužel už nemají napečeno a tak objednáváme na ráno. Příjezd do kempu ve 22:25.

 

3. 7. 2013

Budíček v 7:00, příprava snídaně. Cyklisté balí své věci do busu a odjíždí přes hory do Kolašinu. Pešáci odjíždí autobusem v 9:00 přes Kolašin, na hlavní křižovatce vpravo a za ní odbočujeme mezi domy směrem na Mičkov Grad (restaurace). Vyjíždíme pod vyhlídku Čuravac. Z autobusu vystupujeme v 9:30 v levotočivé zatáčce, kde vpravo pokračuje lesní cesta (označeno cedulí na stromě). Autobus pak vyjíždí o pár set metrů dál a zastavuje na louce vlevo od cesty.

Výstupová cesta vede pohodlně lesem. Značení je spíše sporadické. Na jediné křižovatce se dáváme vpravo (vlevo vede cesta na výše zmíněné parkoviště autobusu). Vyházíme na hřeben a po něm se dáváme vpravo na Čuravac, vyhlídku na kaňon řeky Tary (10:00 – 10:30). Kopec poskytuje naprosto nevídaný panoramatický pohled na kaňon řeky Tary. Po loukách poletuje spousta otakárků. Vracíme se zpět po hřebínku, ale celý sestup se jej víceméně držíme a scházíme po lesní pěšině k autobusu. Vedle busu stojí i auto strážce NP Durmitor. Zelený mužík nelenil a vylezl si za námi až na vyhlídku. Opět jsme museli zaplatit vstup do NP (3 Eura / osobu). Při návratu do Žabljaku děláme jednu fotografickou přestávku (u fotbalového hřiště). Ničím nestíněný pohled se otevírá až za fotbalovým hřištěm. Potřeba tedy kousek popojít. Přejíždíme do kempu a po nabalení věcí odjíždíme ve 13:35 přes Žabljak, kde u hotelu nabíráme skupinu přechodářů do Kolašinu. Cestou projíždíme údolím řeky Tary. Do Kolašinu k hotelu Čile a Vile Jelce přijíždíme v 15:20. Přechodáři dokupují základní potraviny a autobus je odváží do sedla Trešněvik. Před jejich odjezdem je nutné odpojit vozík a odtlačit ho k hotelu Čile a vyložit všechny věci.

Autobus parkuje u nemocnice, asi 250 – 300 m od hotelu Čile. Vila Jelka je ve stejné ulici jako hotel Čile. Všichni jednodenkáři jsme ubytování ve Vile Jelce. N avečeři jdeme do Bambini na hlavním náměstí u kašny. Je zde možné si vybrat maso, které místní nadšený kuchař hned udělá. Ceny jsou víc nežpříznivé – ražničí + chleba, cibule, tatarka a okurky = 1,55 Euro. Na kolonádě v kavárničce dáváme točené pivo 0,33 l za 1,2 Euro, 0,5 litru za 1,8 Euro a kafe za 0,5 Euro. Panák rakie stojí kolem 1 Eura.

Informační centrum pod hlavním náměstí je otevřené od pondělí do pátku 8:00 – 20:00, v sobotu a v neděli 9:00 – 19:00. Mapa pohoří Bělasica a Komovi v měřítku 1 : 50 000 stojí 3 Eura. V obchůdku u Vila Jelka objednáváme pečivo na ráno.

 

4. 7. 2013

Vstáváme v 7:00 a snídani připravujeme na 7:45. V 8:30 odjíždíme autobusem na Jezerine. Velká štěrková plocha sloužící jako parkoviště je chráněna vstupní bránou a na vjezdu a parkování je potřeba se domluvit. Výjezd na Jezerine trvá i s vozíkem asi 15 minut. Přijíždíme v 8:45. Výstup k salaším Vranjak zahajujeme v 8:50. Z parkoviště je potřeba vyjít krátce příkrý travnatý svah na širokou zpevněnou cestu (vlevo nad parkoviště). Široká zpevněná cesta je standardně značena a vyvede nás až k Eco Katun Vranjak (příchod 9:50). Cestu je občas možné si zkrátit lesem po cestě křižující hlavní přístupovou cestu sjízdnou pro auta. Vlastní salaše jsou postavené na dvou travnatých terasách v různé nadmořské výšce. Před druhou skupinou salaší je mapa se zakreslenými hlavními cestami a uvedenými časovými vzdálenostmi mezi místy.

Po travnaté stezce začínáme stoupat do sedla vlevo na d salašemi (Katun Ravanske rupe, 10:20). Pokračujeme vpravo do kopce po široké cestě k rozcestí, které mimo jiné ukazuje na:

  • Zekovu Glavu (45 minut), Pešico jezero (2 hodiny)
  • Crna Glava (2,5 hodina)

Pokračujeme vpravo na Zekovu Glavu. Na vrcholu Zekovy Glavy je vojenský vysílač. V sedýlku pod Zekovou Glavou děláme pauzu na odpočinek a jídlo (11:00 – 11:25). Dále stoupáme na Zekovu Glavu. Pod vrcholem u přístupové cesty je informační tabule upozorňující na skutečnost, že se jedná o vojenský prostor se zákazem vstupu a že se zde nesmí fotografovat. Po chvíli stoupání přicházíme k bráně. Plot chránící vojenský prostor je potřeba obejít vpravo po úzké stezce a na jeho konci pak klesnout nehluboko do karu a vystoupat do sedla za Zekovu Glavu, kde se opět napojujeme na širokou cestu vedoucí po úbočí hřebene. V sedýlku je i rozcestník (12:00), který ukazuje buď vlevo k Biogradskému jezeru  (14 km, 5 hodin) nebo vpravo do svahu na Crnou Glavu.

Po celou dobu jdeme po široké cestě, po níž se dá pohodlně jet na horském kole nebo terénním autem. Cesta je stále skvěle značena, počasí je podmračené a v dálce hřmí. Na odpočinek a svačinu se zastavujeme v sedle Stavovsko Groblje(13:25 – 13:35). Za tímto sedlem začíná cesta klesat. Podcházíme zprava kopec Bendovac a scházíme k malé občerstvovně. Chladí se tu piva a limonády (pivo 1,5 Eura s příjemným posezením).

Cesta se z horských luk noří do lesa a v 16:45 přicházíme k rozcestníku v ostré levotočivé zatáčce. Přímo v ohbí zatáčky pokračuje lesní stezka rovně směrem na Mojkovat. Vlevo dolů pak ukazuje šipka na Biogradské jezero (15 minut) a na Kraljevo kolo (1,5 hodiny, stojí zde autobus). Sestup se dá místy opět zkrátit po lesních stezkách křižujících hlavní cestu. K Biogradskému jezeru přicházíme v 16:20 (pauza do 16:30). Je tu malé infomrační centrum, kde kromě pohledů prodávají i staré mapy (NP Biogradská Gora 2 Eura). Jezero je nevelké a pod informační kanceláří je mohlo se zakotvenými lodičkami. Jezero se dá obejít dokola po pohodlné lesní stezce. Od jezera sestupujeme po asfaltce kolem závory (platíme opět poplatek za vstup do NP Biogradská Gora 3 Eura na osobu).

Autobus stojí u silničního mostu, resp. před ním (příchod v 17:20). Je potřeba naložit kola . Do Kolašinu odjíždíme v 17:55 a k hotelu Čile přijíždíme v 18:20. Večeře stejně jako včera v „masárně“  Bambini na hlavním náměstí u kašny.

 

5. 7. 2013

Ráno budíček v 7:00. Snídani máme připravenou v 7:30 a v 8:30 odjezd společně s cyklisty a vlekem do sedla Trešněvik. Výjezd je pro řidiče náročný. Silnice je úzká a rozbitá se spoustou serpentin. Výjezd do sedla trvá asi hodinu.

Ze sedla Trešněvik vycházíme po silnici a za nedlouho se zbytečně noříme vpravo do lesa a stoupáme nízkým hustým lesem po hřebínku pod elektrickým vedením. Vyplatí se ale jít po asfaltce (turistická značka) až k rozcestí (šipka vpravo Katun Štavno), kde zprava na asfalt navazuje široká zpevněná cesta k salaším Katun Štavno. z této zpevněné cesty odbočuje v levotočivé zatáčce cesta (rozcestník) do lesa značená turistickou značkou a cestu výrazně zkracuje. Tato turistická cesta stoupá pod výše zmíněným elektrickým vedením. Zastavujeme se Mikšově kafaně (10:35 – 11:10). Mikša je bezva chlapík. Pivo má za 1,2 Eura, kafe za 0,5 Eura a prodává i sladkosti a pohledy. Mikša nás upozorňuje, že je možná změna počasí a že může odpoledne začít pršet. Výstup je dnes prý nebezpečný. Vzpomíná i na tragédii, která se odehrála tento týden na Kom Kučki, kdy zemřel jeden český horal a druhého museli zachraňovat záchranáři. Tyto lidi nazval hlupáky, když lezou na kopec se spoustou zmrzlého sněhu za minimální viditelnosti.

Pokračujeme po cestě dál směrem na Kom Vasojevičky k rozcestí (11:35 – 12:10):

  • Kom Vasojevičky 2,5 hodiny
  • Kom Kučki 3,5 hodiny

Rozhodujeme se pro alespoň krátký výstup po svazích Kom Vasojevičky pod vrcholový hřeben, kde je velké sněhové pole. Nakonec končíme ve výšce 2044 m (měřeno podle GPS, 12:50 – 13:15). Místo poskytuje úchvatné výhledy na Kom Kučki i okolní kopce. Během výstupu se střídá suť, travnatá stezka i nízké skalní stupně. Sestupujeme stejnou cestou. Před rozloučením Mikšou (14:25 – 14:50, miksa.culafic@gmail.com) fotíme koně, ovce a krávy. Mikša nás zve na prohlídku nové salaše, kterou se dvěma kamarády postavil za tři dny.

Sestup do sedla Trešněvik zabere po široké cestě a v závěru po asfaltce přibližně jednu hodinu. Autobus s připojeným vlekem sjíždí do Kolašinu asi hodinu. V hotelu Čile domlouváme s Ivanem taxíky na zítřejší výlet do kláštera Morača. Dohodnutá cena za jedno auto je 20 Euro s tím, že cena zahrnuje cestu tam a zpět a hodinové čekání. Jede nás akorát dvanáct a tak nám stačí 3 auta.

 

6. 7. – 7. 7. 2013

V sobotu vstáváme v 7:00. Rychlé dokoupení pečiva a příprava snídaně na 7:45. Ve zbytku času dobalujeme věci, které ale můžeme nechat na pokoji. Přesně v 8:30 přijíždí tři včera objednané taxíky. Do kláštera Morača jedeme skoro půl hodiny. Jedem kolem místa, kde před pár dny spadl z mostu autobus s rumunskými turisty.

Monastýr Morača patří k vůbec k nejstarším na celém Balkáně a v Černé Hoře patří rozhodně těm nejvýznamnějším. Jehoprohlídka určitě stojí za to a i přes davy převážně ruských turistů je možné si najít trochu klidu a rozjímat. Prohlídkou trávíme přesně hodinu a pak se vracíme k dohodnutým taxíkům a vracíme se během půl hodiny zpět do Kolašinu. Obědváme opět v „masárně“ Bambini. Dobalujeme věci a douklízíme potřeby do Kuchyně. Autobus na parkovišti u nemocnice je pro nakládku otevřený od 12:30. Ve 13:30 odjíždíme na dohodnuté místo v Mojkovacu (u kostela) a čekáme na skupinu přechodářů.

Zahajujeme dlouhý přesun do ČR. Problematické jsou tentokráte hlavně srbské hranice jak s Černou Horou, tak s Maďarskem. Na obou je velká fronta. Do Brna na Zvonařku k našemu odjezdovému stání č. 26 přijíždíme v 9:15. Končí skvělý vandr v nádherné zemi, kam je potřeba se opět vrátit :-).

Fotogalerii zobrazíte kliknutím na obrázek.