Kouzelná Srí Lanka 2016 

Galerii fotografií ze Srí Lanky zobrazíte zde.

1. 1. - 2. 1. 2016 

Ráno budíček v 6.30 a po rychlé a snídani přesun autem s kamarádem do Pardubic na vlakové nádraží. Vlak v 8.12 jede z Pardubic do Prahy jede přesně na čas. kupuji zpáteční jízdenku na letiště s platností jednoho měsíce. V Praze na hlaváku není otevřená jediná trafika, kde by bylo možné koupit pití. Jedné, co je otevřeno je Burger King. V 10.00 přesun na letiště. I na letišti (terminál 1 je Bila zavřená). Pití si do zásoby kupuji v automatu (cena se pohybuje za půllitr vody mezi 39 - 52 Kč.

Odbavení bez problémů. Letadlo ale odlétá s téměř 1,5 hodinovým zpožděním. Na palubě slíbené občerstvení (rýže s kuřecím masem, dvě tyčinky, tzv. humus -fakt humus). V Dubaji přistávají nízkonákladovky u jiného východu a tak je třeba vyjít ven a venkem přejít do odletové haly. Jsou zde směnárny, Mc Donalad´s, KFC a tradiční prodejny parfémů a suvenýrů. Zakoupenou vodu kuodivu nebalí do bezpečnostních obalí (cena 1 SD za 0,5l, menu v MC Donald´ s za cca 27SD).

Odlet z Dubaje opět s hodinovým zpožděním. Při mezipřistání v Male na Maledivách nevystupujeme z letadla, ale zůstáváme asi 45 minut uvnitř. Při přeletu na Srí Lanku nedostáváme k vyplnění imigrační kartu a musíme ji vyplnit v příletové hale u celní kontroly. Pasová a celní kontrola bez problémů. Po převzetí zavazadel stupujeme do příletové haly, kde jsou směnárny (měníme peníze) začínají se nabízet taxikáři a cestovní kanceláře. V jedné kanceláři nám chlapík tvrdí, že ceny taxi jsou jednotné. Tonda kupuje místní SIM kartu (1300 RS na měsíc) k připojení k internetu. Před letištní halou vlevo bereme malého taxíka do Hotelu Aurora v Negombu (1500RS, cca 16 km z letiště, to Tuktuku bychom se oba s batohy nevešli, přejezd trvá asi 0,5 hodiny).

Ubytováváme se ve čtyřlůžkovém pokoji během chvilky se k nám přidává ještě jedna Italka. Ubytování je čisté. Snídani plánujeme na 6.30. Sprcha moc neteče. Vyrážíme naprocházku zpět do Negomba. Cestou kostel Sv. Štěpána. Za kostelem kupujeme balenou vodu (1,5l za 80RS) a oběd (rýže, karri a kuře s čerstvou šťávou za papaja za 350 RS). Přes rybářský slum jdeme na pláž z pláže zpět na hlavní silnici mezi Negombo a Colombo. Je tu několik hinduistických chrámů (v jednom mají strom starý více než 820 let, prorůstá středem chrámu). Pokračujeme k hlavnímu zdejšímu kostelu (sv. Margarita, slaví se svatba a k rybímu trhu a do přístavu rybářských lodí). Večer ještě dáváme pivo Lion (350 RS). Stmívá se před 18.00. Večer je na ulicích živo, obchůdky jsou otevřené, restaurace s rozličnou nabídkou a úrovní také. Večer už jen sprcha. Připojení k netu moc nefunguje.

 

3. 1. 2016

Ráno vstáváme v 6.30 a v 7.00 máme objednanou snídani. V 7.30 přijíždí Tilla a společně jedeme na letiště do Negomba. Letadlo Fly Emirates přilétá v 8.30. Chvilku trvá, než zbytek výpravy projde odbavením. Do letištní haly se platí vstupné 300 RS. Z Negomba směrem na Pinnewala k legendárnímu slonímu širotčinci vyjíždíme kolem 10.00. Cestou se stavujeme na předražený čaj a snídani. Je fajn se na ceně domluvit předem. Chlapík si naúčtoval něco, co jsme nevypili ani nesnědli.

Silnice vede vesnicemi a malými městečky. Všude spousta palem, rýžová pole. Parkoviště v Pinnewala je přímo před hlavní bránou. Vstupné je 2500 RS. Areál není velký a sloni se v zadním výběhu pohybují víceméně volně, i když za dohledu ošetřovatelů. ve 13.15 probíhá krmení mláďat a později i velkých slonů. Ve 14.00 pak začíná přesun slonů k řece na koupání. sloni přechází silnici a pak prochází mezi stánky. K řece je možné jít pouze s platnou vstupenkou. Hned u silnice vpravo je dílna na výrobu papíru ze sloního trusu. Se slony je možné se vyfotit nebo jim koupit banány, ale za vše chtějí ošetřovatelé peníze. Nedávám jim nic. Za vodu v restauraci u parkoviště chce chlapík 170 RS. Běžná cena je 70-80RS ta 1,5l.

Cestou z Pinnewala se zastavujeme v občerstvení na jídlo. Tradiční rýže, kari, kuře, jen omáčka je tentokrát hodně pálivá. Cena i s vodiu vychází na 380RS/osobu. Skvělé. Pak už jen přejezd přes Dambulu, kde se zastavujeme pro banány (100RS/kg) a ananas 170RS/kus. Obojí báječné.

Na místo ubytování v Peacock Loage nedaleko Dambuly přejíždíme už za tmy. Platím za auto 700 USD a ubytování 22560 RS na dvě noci. Večer posezení s ananasem a mandlovicí.

Sloní sirotčinec Pinnawala

Pinnewala Elephant Orphanage – sloní sirotčinec, který je jednou z největších atrakcí tohoto typu na Srí Lance. Pečuje se zde o sloní mláďata, jež osiřela nebo byla opuštěna matkami. Během prohlídky shlédnou návštěvníci také koupání sloních mláďat. Historie sirotčince se začala psát v roce 1975, kdy byl založen pro sedm osiřelých slůňat. Dnes už tam žije více jak šedesát těchto tlustokožců všech generací. Při návštěvě tu uvidíte nejmenší slůňata i staré urostlé slony, nebo dva slony zraněné. Po nakrmení se sloni vydávají přes hlavní cestu k řece Ma Oya. Než tam dorazí, řítí se úzkou uličkou, kde už jsou otevřené krámky, které v mžiku halí zvířený pouliční prach.


4. 1. 2016

Ráno odjíždíme v 8.30 s vědomí, že nás čeká dlouhý den. Naše první kroky vedou do Sigiriya k tzv. Lví skále. Tilla nás vysazuje na parkovišti u muzea a hlavní brány a pak autem přejíždí na parkoviště pro cizince. Vstupné do areálu je 4200 Rs na osobu. Procházíme nádhernými zahradami kolem ruin bývalých paláců a přímo před námi se tyčí rulový monument se zbytky pevnosti a královského paláce. Asi v polovině stoupání je možné nahlédnout do jeskyně s dochovanými freskami vnadných žen a dívek. Po dalších schodech se dostáváme ke lvím tlapám, které byly společně s celým tělem lva dříve hlavní vstupní branou do areálu. Po dalších schodech pak stoupáme až na vrchol skály k ruinám paláce a pevnosti. Z vršku je nádherný výhled na okolní krajinu. V parku pod skálou se prohání nespočet endemických makaků bandarů. Parkoviště je vlevo pod skálou (při pohledu z vrcholu) a vede k němu šipka. závěr cesty na parkoviště je lemovaný stánky se suvenýry a občerstvením. Na prohlídku celého areálu je potřeba alespoň 3-4 hodiny.

Ze Sigiriya přejíždíme do Polonnaruwa. Lístky se kupují v budově muzea, které je mimo areál ruin starého města. Vstupné do muzea je zahrnuto v ceně vstupného (3500 Rs) a určitě stojí za návštěvu. Kromě různých sošek, plastik, šperků a nespočtu fotografií, obsahuje i modely dávných budov s popisky.  Když přijíždíme do Polonnaruwy je už pozdě odpoledne a celý areál zavírá v 18.00. Půjčujeme si tedy kolo (350 Rs) a areál projíždíme na kole. Jsou to staré křápy bez přehazovačky, ale na jízdu po rovině stačí a značně urychlí přesun. Prohlídka až do západu slunce. V závěru pak nádherně nasvícená svatyně Gal Vihara.

Cestou zpátky do hotelu se zastavujeme ještě v dřevařské dílně na výrobu masek. Jsou sice dražší, ale věci mají nádherné. Na večeři opět kupujeme hromadu ovoce.

Sigiriya, město na vrcholku Lví skály

Ruiny hlavního města, které nechal postavit král Kasyapa I. (5. stol.), leží na svazích a vrcholku Lví skály (Lion´s Rock). Tento žulový blok se svou výškou 370 m vyčnívá z džungle a je přístupný řadou schodišť a galerií. Na plochém vrcholku se nachází horní palác (vodní nádrže jsou dodnes funkční), na střední terase je proslulá Lví brána a tzv. zrcadlová zeď s mnoha freskami. Dolní palác ve spodní části je obklopen příkopy a hradbami a na úpatí skály se rozprostírají zbytky rozlehlých zahrad. Lví skála a na ní skalní pevnost, byla postavena v 5. století našeho letopočtu za doby vlády krále Kashyapy a která je nalezištěm vzácných skalních fresek – nejznámější z nich jsou “Nebeské panny ze Sigiriya”. Vodní zahrada – hned u vstupu do celého komplexu je zbudována architektonicky velmi imponující a na tehdejší dobu obdivuhodná vodní zahrada. Sígirijské fresky – zhruba v půli cesty na vrchol je na strmé skalní stěně vymalováno množství portrétů žen připomínající fresky z Indie. Fresky pocházejí z 5. století. Původně bylo na skále vymalováno 500 portrétů. V dnešní době jich zbylo pouze 22 zachovalých. Lví pódium – v severní části skalní plošiny je lví pódium, podle kterého dostala Sígirja své jméno v zápiscích anglických archeologů. Kdysi zde byl postaven ohromný cihlový lev, který byl zdaleka vidět. Schodiště vedlo mezi lvími tlapami přímo do jeho tlamy. Plato na vrcholu masivu – horní plato se rozkládá na ploše 1,6 ha a jsou zde dnes už jenom zbytky základů staveb a paláců, které zde byly v 5. st. n. l. postaveny. Podle archeologických studií pevnost byla postavena spíše v palácovém stylu. Ve skále je vytesaný bazén 27 x 21 metrů sloužící jako zásobárna pitné vody (dešťové). Z vrcholu skalního bloku je ničím nerušený výhled do všech stran. Zde také Kašjapa seděl a několik let vyhlížel jihoindickou armádu, která mu nakonec přinesla i smrt.

Polonnaruwa

Město, které vzniklo v 11. století za vlády indické dynastie Čola. V minulosti se těšila velkému významu, díky tomu se také dochovala řada památek. Tři století byla hlavním městem, nejprve pod královstvím tamilské dynastie Čólů, poté sinhálské říše. Největšího rozkvětu dosáhla za vlády krále Parákramabáhua I. (1153–86). V té době zde byly postaveny obrovské budovy, parky a také vznikla vodní nádrž o rozloze 2 500 hektarů, která díky své velikosti dostala jméno Parákrama samudra (Parákamovo moře). Starobylé jádro bývalého velkoměsta je plné zřícenin, které se dále dělí do pěti skupin: skupina nedaleko Polonnaruwa Rest House, skupina královského paláce, skupina severně od paláce (známá jako čtyřúhelník), severní skupina (stavby nacházející se dále na sever) a skupina jižní (směrem k novému městu). Velmi zajímavá je památka Gal vihára (skupina 4 soch zobrazujících Buddhu v různých polohách) a která je považována za vrchol sinhálského sochařského umění. Od roku 1982 je celé toto starobylé město zapsáno na Seznamu UNESCO.

5. 1. 2016

Dnes náš čeká opět velmi bohatý program. V 8.30 přejíždíme do Dambully a čeká nás návštěva legendárních budhistických skalních chrámů (vstup 1500, kancelář v levo pod schodištěm do muzea). Společnost nám od samého začátku dělají všeteční makakové. Stoupáme asi 15 minut po schodech. Před vstupem do chrámového komplexu je nutné se zout. Je fajn mít v batohu připravené ponožky pro případ, že bude dlažba a kamení rozpálené. Areál není velký a prohlídku začínáme od nejvzdálenějšího chrámu. Je dobré sem přijet brzy, dokud zde není příliš mnoho turistů a je možné sev klidu věnovat fotografování za použití stativu. Čas na prohlídku alespoň 2-3 hodiny.

Cestou do Kandy se zastavujeme v zahradě koření. Dostává se nám zasvěceného interaktivního výkladu. Vstupné se neplatí, nicméně se předpokládá, že si člověk koupí něco i místních produktů ajurdvédské medicíny a přírodní kosmetiky. V závěru máme možnost vyzkoušet „zdarma“ ajurdvédskou masáž, která končí přednáškou o základních principech ajurdvédské medicíny. V závěru přednášky jsme vyzváni, abychom pokud chceme, další masérům (studentům) nějaký bakšiš. Vlastní léčivé prostředky v místním obchůdku jsou docela drahé (14ti denní preventivní kůra (sirup), která by měla zmírnit problémy s močovými cestami - 5400 Rs, vanilka 1000 Rs).

Před Kandy se zastavujeme v hinduistickém chrámu v Matale (vstup 250 Rs). Není zde povoleno fotografovat hlavní chrám ve středu vnitřního komplexu, nicméně boční svatyně a nečiní nikomu problém.

Do Kandy přijíždíme už za tmy. Parkujeme na parkovišti u místního supermarketu v centru města nedaleko Chrámu Budhova zubu (Dalada Maligawa) a jdeme a večeři. Nakonec jsme vybrali restauraci v místním muslimském hotelu nedaleko hodinové věže u hlavní křižovatky. Nebyla to úplně dobrá volba - pomalá nepřužná obsluha, mizerná domluva, o hygienických podmínkách nemluvě. Tondovi vůbec nepřinesli večeři. Je fajn se vždy dopředu domluvit na ceně i výši dýška (obvykle je to 10%).

Jeskynní chrámy Dambulla

Město je geografickým středem ostrova. Na skále nad městem se ukrývají nejrozsáhlejší skalní chrámy na Srí Lance. Na vrchol vedou schody, které překonávají výškový rozdíl 160 metrů. Zdokumentováno je 80 jeskyní, ale hlavních, které obsahují sochy a malby, je 5. Převažují malby a sochy buddhistické, jen několik je hinduistických. Nejstarší pocházejí z 1. století př. Kr., později byly ale renovovány a přemalovány. Většina maleb pochází z 19. století. Jeskyně ukrývají 150 soch Buddhy.  Na úpatí skály stojí kýčovitý moderní Zlatý chrám pocházející z 20. století. Stavba byla dokončena s pomocí japonských darů. Na budově sedí 30 metrů vysoká socha Buddhy v pozici dhammachakka mudrá (pozice symbolizující Buddhovo první kázání), někdy mylně označována za největší sochu Buddhy na Srí Lance. Celý komplex je zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Posvátné město Kandy

Bývalé hlavní město a pevnost sinhálských králů je prý nejkrásnější město země. Tato historická bašta buddhistické síly se rozkládá v malebné kopcovité krajině kolem klidného jezera ve vnitrozemí asi 100 km severovýchodně od Colomba. Město má zvláštní architekturu, pro kterou jsou typické kachlové stříšky a centrum města má kouzelnou atmosféru díky zvláštní směsici starých obchodů, hluku, autobusů, trhů a hotelů. Město leží v centru centrálního pohoří, je postaveno na březích vodní nádrže a obklopeno tropickým deštným lesem. Leží v nadmořské výšce 500 m n.m, tudíž klima je tu příjemné. Kandy bylo hlavní správní město sinhálských panovníků před příchodem Britů v roce 1815 – dlouho odolávalo díky neprostupnosti džungle. Je to druhé největší město na ostrově (první je Colombo), žije zde 100 000 obyvatel. Nejdůležitější událostí Kandy je Esala Perahera - každoroční slavnost, při níž je replika skříňky s relikviemi pronášena mezi exotickými tanečníky a bubeníky. Desetidenních oslav na přelomu července a srpna se povinně účastní i stovka slonů. Na okraji města je i jedna z nejkrásnějších botanických zahrad na světě – Peradeniya Botanic Garden s rozsáhlou sbírkou orchidejí. Dalada Maligava (chrám zubu) – chrám, kde je uložena nejdůležitější buddhistická relikvie, zub Buddhy. Palác byl postaven v 17. století kandskými panovníky. Nachází se na břehu vodní nádrže. U vstupu do chrámu je kamenná deska se skulpturou slona, jenž údajně vezl Buddhův zub na svém hřbetu. Zub je uložen ve schránce uvnitř chrámu a místnost, kde se nachází, je otevřena jen v průběhu púdži (buddhistické bohoslužby). Púdžu doprovází zvuky bubnů a sinhálské flétny vydávané stylově oblečenými muzikanty.

Ajurvéda

Ájurvéda znamená vědění o životě. Je to systém tradičního indického lékařství praktikovaný i v jiných zemích, včetně České republiky, jako systém alternativní a komplementární medicíny. Nejstarší literatura o ájurvédě pochází již z védského období v Indii. Ájurvédští praktičtí lékaři používají ájurvédské bylinné preparáty a ájurvédské léčebné metody při lehkých onemocněních a chorobách. Ajurvédský směr léčí příčinu a ne až důsledek nemoci. Věnuje se proto především prevenci způsobům předcházení chorobám.

6. 1. 2016

Ráno jsme trochu pomalejší, než jsme chtěli. Tilla nás odváží ke Královské botanické zahradě Peradenyia (vstup 1100 Rs). U vstupu procházíme podrobnou osobní prohlídkou. Čekají tu totiž návštěvu premiéra. Na prohlídku rozlehlé a krásné upravené zahrady máme jen asi 3 hodiny, byť by si zasloužila celý den. Začínáme v pavilonu orchidejí, kde zdržím dobrou hodinu a půl. Zbytek už ani nestíhám a je to ve velkém poklusu.

V jednu odpoledne nás Tilla odváží do centra. Než půjdeme na prohlídku Chrámu Budhova zubu (Dalada Maligawa), chceme nakoupit čaje a koření na místním trhu (od chrámu pohlavní silnici skoro až k hodinové věži, na křižovatce vlevo, zděná dvoupatrová budova v rámci místního trhu). Kromě ovoce, čajů, koření tu jde nakoupit i oblečení. Výhoda je, že zde nakupují hlavně místní a ceny jsou tu přijatelnější (např. 250 g čaje kolem 250 Rs).

Nákupy se nám protáhly a už nestíháme plánovou prohlídku chrámu. Jdemetedy rovnou na 16.30 k Kandy cultural centre, který je hned chrámem u jezera. Parkují uněj i mikrobusy a tuk-tuky. Míst, kde konají večerní představení je více. Nám Tilla udělal rezervaci do třetí řady a měli jsme skvělý výhled na báječné představení, které se sestávalo s několika částí a končilo přecházením přes žhavé uhlíky.

7. 1. 2016

Vstáváme v7.30 a v 8.30 vyjíždíme. Tilla byl s ubytováním v Kandy hodně nespokojený a tak se na tuto noc přesunul jinam. Asi 5 km nad Kandy je uprostřed čajovníkových plantáží muzeum čaje (vstupné 750 Rs). Čeká nás názorný výklad o historii pěstování čaje na Srí Lance s ukázku strojů a prostředků k výrobě černého čaje. Závěr prohlídky je ukončen ochutnávkou  čaje s výmluvným pozváním do některého z místních obchůdků. Ceny jsou ale mnohem vyšší než na tržišti v Kandy, kde se dá o ceně smlouvat. Na čajovníkových keřích se v bezprostřední blízkosti muzea se sem tam objevují bílé květy. Během přejezdu do vesnice Dalhouise se zastavujeme na fotografování sběraček čaje a v templu Embekke Davale (vstup 300 Rs). Nakonec po dohodě s Tillou měníme místo ubytování, kdy za stejné peníze dostaneme i večeři. Spíme v hotelu Pensisi Rest. Večer jdeme brzy spát. Čeká nás hodně brzké vstávání s budíčkem v 1.30. Na výstup si kromě pití, banánů, fotografické výbavy (příště nebudu tahat stativ) balíme i náhradní triko, mikinu, vestu a ponožky. Nad ránem před východem slunce bývají na vrcholu nízké teploty.


8. 1. 2016

Vstáváme velmi časně v 1.30 a již ve 2.00 jsme na cestě k vrcholu Adam´speak (2243 m). Čeká nás přibližně 1100 m stoupání s tím, že většina této trasy povede po schodech, kterých je prý 6000. Zpočátku je stoupání mírné. Mniši ze zdejších klášterů dávají věřícím i turistům požehnání k výstupu a vybírají dary pro kláštery. Cestou je spousta obchůdků s občerstvením a jak zjistíme během sestupu, i se suvenýry. Postupně stoupání nabírá na strmosti. Schody jsou různě vysoké i široké a tak to občas není úplně příjemné stoupání. Za dvě a tři čtvrte hodiny stojím na vrcholu. Stojí tu klášter a kolem něj je potřeba chodit bez bot. Na vršku spí nebo odpočívá spousta poutníků a turistů. Všichni čekají na východ slunce a poutníci i na bohoslužbu, která se v té době koná. Sluníčko začíná vycházet v 5.30. Máme ale smůlu a schovává se za mraky. Nejlepší pozorovací místo je asi na schodech ke klášteru. Vychutnáváme si alespoň pohled na stí hory na druhé straně komplexu. Sestup po schodech je nepříjemný, dlouhý a trvá mě tradičně déle ne samotný výstup. Sestupu zahajume v 7.00. Do hotelu přicházím před 10.00. následuje sprcha a rychlá snídaně.

V 11. 00 nastupujeme do auta a přesouváme na vlakové nádraží do Haptonu. Na doporučení Tily nakonec kupujeme lístky do 2. třídy. Zpětně musím říci, že to asi byla chyba. Vlak do Elly jsem jsme si naplánovali na pátek, kdy končí škola a navíc v době, kdy je spousta turistů. Lístek stál 160 Rs (místo plánovaných 90 Rs za třetí třídu). Lidí, hlavně turistů je mraky a tak 1/3 cesty stojím v uličce. Výhledy jsou parádní. Vagóny se proplétají prodejci s občerstvením a betelem. Cesta vlakem do Ella trvá asi čtyři hodiny. Tilla nás čeká na nádraží a společně přejíždíme do hotelu v Ella. Večeři dáváme v restaraci s evropským menu. Restarace je nedaleko hlavní silnice a info kanceláře. Obsluha na evropské úrovni.

Adam´s Peak, Sri Pada (Svatá stopa)

Adamův štít nebo dokonce Samanalakanda (Motýlí hora). Pokud bychom chtěli rozebrat kterýkoli z názvů, každý najde své opodstatnění. Posvátnou šlépěj, 1,8 metrů dlouhou, na vrcholku hory také najdete a každé ze čtyř náboženství, které se na Srí Lance zabydlelo, si svoji legendu, o tomto záhadném otisku vysvětluje po svém. Buddhisté říkají, že otištěné chodidlo ve skále je Buddhovo, hinduisté, zase Kršovo, muslimové věří, že stopa je Alláhova a konečně křesťané se domnívají, že patří Adamovi. Na vrchol hory vede 6 000 schodů. Výstup začíná v 1 hodinu ráno tak, aby poutník došel na posvátnou horu společně se svítáním.

9. 1. 2016

Autem v 8.00 přejíždíme pod Litle Adam´s peak. Cesta pro nás začíná v levotočivé zatáčce cca 2 km před továrnou na zelený čaj. Po obou stranách cesty jsou restaurace a stánky s občerstvení. Pohodlná široká cesta mírně stoupá mezi čajovníkovými keři. Ve sporných místech jsou šipky s ukazateli. Není možné zabloudit. Jedná se o velmi turisticky atraktivní a fyzicky nenáročný výlet a místní jsou na to patřičně připraveni a aktivně nabízí možnost focení za úplatu. Hned na začátku cesty sedí „zaříkávač hadů“, který za zvuku píšťalky pouští z ošatky kobru. Je to docela velký jedinec. Rozhodně ale nechceme platit přemrštěné peníze a bez focení pokračujeme dál. Podobná situace se opakuje v různých jiných podobách několikrát během asi půlhodinové cesty pod závěrečné stoupání na vrchol, které je tradičně po schodech. Nezabere asi víc než 10 - 15 minut. Z vrcholu, na němž vlají modlitební praporky je nádherný výhled do kraje. Na jedné straně se majestátně vypíná impozantní Ella rock s klikatou silnici na úpatí. Na straně druhé pak čajovníkové plantáže s extravagantně vyhlížejícím ubytováním se střechou z palmových listů a továrna zelený čaj.

Po návratu k autu přejíždíme na exkurzi do zmíněné továrny na výrobu zeleného čaje. Exkurze v továrně, kde bez omezení probíhá výroba čaje, byla báječná. Sběračky čaje přinášejí pytle s utrhanými listy dvakrát až třikrát denně. Pytle se zváží a na základě váhy dostanou svou odměnu. Aby došlo k zastavení fermentačních procesů, dojde ve speciální peci k zahřátí na 400°C. V této peci jsou listy 10-15 minut. Dalších 20 minut jsou ohýbány a smotávány na speciálních strojích. Později se dostávají do sušiček, kam se vejde až 1000 kg čajových listů. Sušiček má továrna šest. Listy se suší 15-18 hodin. Za jeden den tak továrna zpracuje asi 6000 kg čaje. Následuje třídění na speciálních sítech, kterými propadne vždy jen určitá velikost usušených čajových listů. V závěru prohlídky máme již tradiční ochutnávku čaje. I když jsme si přáli ochutnat čaj té nejvyšší kvality, nepovedlo se. Prý ho produkují celkem jen asi 10 -15%. Nezbývá tedy nic jiného než si jedno 200g balení za 600 Rs koupit. Vstupné do továrny je 500 Rs na osobu.

Naše další zastávka je u monumentálních Rawana Falls. V kaskádách se tu voda řítí s výšky dobrých 800 m. U vodopádů je spousta všetečných opic a stánky se suvenýry a restaurace. Ještě před příjezdem do Uda Walawe ke stejnojmennému národnímu parku se zastavujeme u majestátních plastik Buduruvagala. Od parkoviště s pokladnou je to k těmto majestátným plastikám jen asi 150 m. Na parkovišti u kláštera je i pokladna a platí sem 300 Rs poplatek za vstup. Jedná se vysochané vysoké postavy do skály s tím, že nejvyšší Budha je 16m vysoký. Na dvou sochách jsou ještě patrné zbytky bílého štuku. Přejíždíme do NP Uda Walawe. Cestou se zastavujeme ve vesnické restauraci na obědovečeři. V hospůdce jsme až po 16.00 a je trochu problém s bohatostí výběru jídel.


10. 1. 2016-

Ráno vstáváme kolem 5.30. Na 6.00 máme objednané auto (cena po slevě 4000 RS, běžná cena 6000 - 7000 Rs za auto). Odjíždíme kolem 6.10. Vracíme se kus pohlavní silnici podél jezera Uda Walawe reervoir, abychom za ním odbočili vlevo a projeli branou do NP Uda Walawe. Za bránu vlevo je budova správy NP a pokladna. Platím vstup za všechny (2600 Rs na osobu). Z auta můžeme bohužel vystoupit jen jednou v závěru skoro čtyř hodinové vyjížďky na vyhlídce na jezero. V parku je spousty pávů, ledňáčků, krasek, orlů, jestřábů, volavek a dalších vodních ptáků. Savcům pak vévodí sloni a buvolí. Z dálky jsme zahlédli i šakala. Z plazů jsme viděli jen malé varany. Velké kusy nám bohužel zůstaly skryty.

Ponávratu do hotelu jsme si dali snídani, dobalili věci a vyrazili k moři. Čekal nás přejezd na jižní pobřeží ostrova do Mirisy.

Skoro celou cestu jsem prospal a vzbudil se těsně před Matarou. Zajíždíme do Dondry k majáku, který poznačuje nejjižnější cíp Srí Lanky. Z tohoto místa už je to jen „cca“ 15000 kilometrů volného oceánu k Antarktidě.

V Mataře uděláme jen povinné kolečko kolem hodinové věže, holandské pevnosti a ani nevystupujeme. Naopak zajíždíme do Weligama (kousek za Mirisa), kde má Tila dobrý kontakt na veksláka, který nám dal suprový kurz na výměru Euro (1E=155 Rs), který jsme neměli ani ve směnárnách na letišti. Veksláci patří většinou do místní muslimské komunity.

Cestou z Weligama do Mirisa hustě prší a slejvák se opakuje i večer při cestě z restaurace na pláži do hotelu. S Tilou se domlouváme, že ho dva dny nebudeme potřebovat a žemůže jet domů k rodině a přijede 13. 1. v 9.00.

V kanceláři nedaleko hotelu hned při příjezdu děláme rezervaci na velrybí safari (4000 RS na osobu, sleva díky Tilovi z 6500 Rs). jak ale zjišťujeme na hotelu, dá se tahle taškařice pořídit i za 2500 - 3000 Rs. Máme už ale zaplaceno, tak nemůžeme nic měnit.

Večeři si dáváme v restauraci na pláži. Mám báječného tuňáka s hranolkama (mohlo by jich být víc), zeleninovou oblohu a pivo. Cena 1350 Rs. Nebylo to sice nejlevnější, ale výborné. 


11. 1. 2016

Ráno vstáváme po 6.30 a už v 7.00 jsme na cestě dopřístavu na rybí trh v Mirise. Z hotelu Dilara resort zabere cesta asi 15 minut. Hned u brány platíme vstupné 25RS. a pak už se v přístavu pohybujeme úplně svobodně. Příště to sem chce přijít už před 7.00. Kolem 7.20 už je trh v plném proudu a do 8.00 už je skoro po všem. Nikde žádné cenovky, ale rybáři jsou komunikativní a když si nejsme jisti určením ryby, rádi poradí. Asi nejzajímavější je aukce ulovených žraloků, žraločích a rejnočích ploutví. Celé je to takové syrové, opravdové. Přesto tu panuje uvolněná atmosféra.

Na 9.00 s vracíme do hotelu na snídani. Poprvé dostávám celou konvici čaje. Jinak tradiční snídaně s osmaženým  vajíčkem, toastový chléb, máslo a marmeláda.

Po snídani odchod na pláž nedaleko hotelu. Parádní vlny. Na plavání to moc není, ale na vyblbnutí skvělé. Před polednem se vracíme do hotelu a já začínám dopisovat deník za posledních 6 dní. 

12. 1. 2016

Vstáváme v 5.40 a 6.00 nás vyzvedává objednaný tuktuk a odváží do přístavu. Je to zbytečně brzy, protže loď odplouvá až v 7.00. Hned na začátku plavby námořníci nabízí tabletky proti nevolnosti, kafe, vodu (0,5l) a později i sendviče (s tuňákem nebo omeletou). Jako snídaně nic moc. Naštěstí se nám po návratu poštěstilo v hotelu umluvit paní provozní a udělala nám snídani. Na lodi s námi pluje skupina japonských turistů. Od začátku plavby odmítají prostředky proti nevolnosti. Moře je docela rozbouřené, velké vlny a po chvíli slabší povahy opakované zrací buď přes palubu nebo do připravených pytlíků. Nakonec vidíme hřbety 3 plejtváků obrovských. Plavba tvá skoro čtyři hodiny. V závěru plavby dostáváme malý džus. Opět si potvrzuji, že mi delší plavba po moři nedělá problémy a nepotřebuji léky proti nevolnosti. Jen s tou stabilitou při focení to není ono J.

Z přístavu do hotelu jdeme pěšky. Je zbytečné se mačkat a utrácet a tuk-tuk. Paní provozní hotelu má hned pře sullici stánek s vodou a prodejní místo rezervací na velrybí safari. Prodává i 5tilitrové barely za 150 Rs.

Odpoledne se kolem 14.30 vracíme na pláž, ale vlny jsou veliké a zatahuje se obloha. Chvíli koupání, pak návrat do hotelu a sprcha od písku. Opět krátká procházka po pláži s cílem vyfotit něco pěkné. Jsou ale mraky a světlo stojí za prd. Hlavním úlovkem odpoledne byly dva šátky po 300 Rs a malá peněženka za 50Rs ve stánku na pláži. Tradiční večeře na pláži (kuřecí kari 600 RS, pomerančový džus a cola dohromady 350 Rs).

13. 1. 2016

Přesně v 9.02 přijíždí Tilla. Nakládáme věci a odjíždíme směr Galle. Cesta nám trvá něco přes hodinu. Tilla nás vykládá nedaleko hlavní brány u hodinové věře. Domlouváme sraz na jednu hodinu u majáku. Naše první kroky vedou mimo areál starého města (Fort) na rybí trh. Už je pozdě, ale přesto tu stále mají spoustu ryb včetně asi 80ti kilového tuňáka. Rybáři jsou příjemní, veselí a nechají se v pohodě fotit. Do areálu staré pevnosti a starého města vstupujeme boční branou od tržiště. První cíl je obejít staré město po hradbách a pak se zanořit do malebných uliček, kde je dnes spousta obchůdků se suvenýry, restaurace a hotely. Po tsunami skoupili zpět spoustu nemovitostí Britové a čtvrť se stala o to víc turistickou s evropskými cenami. Stále je ale možné najít obchůdek s oblečením, kde třeba hedvábný šátek stojí cca 850 Rs nebo pohled za 25 Rs. V jednu hodinu popoledni nasedáme do auta a vydáváme se směrem na Hikkaduwa. Po krátké válečné poradě se rozhodujeme znovu vrátit do Galle a dokončit prohlídku historického centra a trávíme zde dalších2,5 hodiny. Kostely jsou bohužel v rekonstrukci a většina, kromě Dutch reformed church, jsou zavřené. U Dutch reformed church je malebný hřbitov. Kostel jako takový se mi moc nelíbil. Na Galle to chce alespoň 4 - 4,5 hodiny.

Tilla nám zastavuje u prodejny výrobků ze dřeva. Kupuji dětem vyřezávané a malované masky po 700 Rs. Cesta kolem pobřeží je malebná s vyhlídkou na písečné pláže lemované kokosovými palmami. Domy na pobřeží jsou často zchátralé a je vidět, že ne všechny se po tsunami podařilo zrekonstruovat a znovu obydlit a využívat.

Přejíždíme do Hikkaduwa. hotel Casablanka je čisty, ale v pokojí je neskutečné vedro. Původně jsme dostali pokoje s okny do silnice, ale přesouváme se do pokojů na terasu se zastíněným výhledem na moře. S Tondou si připlácíme za klimatizaci (7USD / den). Po ubytování rychlá koupačka. Jsou velké vlny a silné spodní proudy. Opravdu se nedoporučuje plavat dál, než za třetí vlnu. Večeře v blízké marocké restauraci (ceny přijatelné, jídlo chutné, porce veliké). Jen problém s pitím a je potřeba si vedle skočit pro pití a přinést si ho do hospody. Pivo v hospodě na pláži stojí 400 Rs.

Galle

Před příchodem Portugalců v 16. století bylo Galle známo jako Gimhathiththa a bylo hlavním přístavem ostrova. Vrcholu svého rozvoje dosáhlo v 18. století během holandské koloniální nadvlády. Galle je příkladem opevněného města postaveného v jižní a jihovýchodní Asii Evropany. Evropské a tradiční asijské architektonické styly se zde prolínají a mísí. V roce 2004 bylo Galle zdevastováno vlnou tsunami.

14. 1. 2016

Snídani plánujeme na 8.00. V 8.45 vyzvedávají potápěči Míšu s Alešem a nás vyzvedává Tila o 15 minut později. Míříme nejprve k obřímu stojícímu BUdhovi, který byl v Hikkaduwa vybudování díky přispění japonské vlády jako součást památníku na obří tsunami v roce 2004. Slavnostní otevření památníku, který je jen o kousek dál po levé straně silnice, se konalo 26. 12. 2016.

Mezi oběma památníky je po levé straně i záchranná stanice pro želvy (vstupné 500 Rs). Vykupují tu želví vajíčka od rybářů a dávají jim za ně víc, než dostanu na trhu. Občas se knim dostanou i raněná zvířata. Malé želvy většinou vypouští ve věku 6 měsíců na volné moře. Maximálně se o želvu starají 6 let a pak ji vypouští do volného oceánu. Mají tu i tři zraněné kusy bez ploutví. Nestarší z nich má 25 let a váhu 75 kg. Nejmladší želvičky jsou jen týden staré.

Přejíždíme k dolu na měsíční kameny (tzv. jadeit). Dneska velká turistická atrakce. Parkujeme před zahradou a s průvodcem vstupujeme do areálu. Provází nás sadem a vysvětluje, že z lýka těchto stromů získávají skořici. Přicházíme k zastřešené díře v zemi. V dole , hlubokém cca 25 m se střídají horníci po dvouhodinových směnách Celkem je jich 5). Dolsova za pár šestáků se lopotí v úmorném vedru. Vytěžený písek a jíl vytahují nahoru a pak v sítu upleteném z větviček tvarem připomínajícímu rýžovací pánev pak odstraní jíl a písek a na dně zůstanou malé lesklé kamínky. Většina z nich jsou právě jadeity. Ty pak putují na vybroušení do dílny nedaleko díry v zemi. Kromě zmíněch jadeitů tu nachází i české granáty, jaspisy, rubíny, růženíny, kalcit, ametysty apod. Před pár lety tu našli opravdu velké krystaly kalcitu (cca 25 cm na výšku). Cestou k brusičské dílně se zastavujeme pod přístřeškem, kde zpracovávají ručně skořici. Maximálně 6 mesíců staré stromy se kácí a nejprve je třeba očistit kmen nebo větev od kůry a pak v plátech loupat jednotlivé vrstvy a dát na vzduchu sušit. V brusičské dílně se pracuje bez jakýchkoliv ochranných pomůcek i velmi malými kamínky. Prohlídka končí v moderní prodejně šperků, z nichž většina stojí hodně přes 100 USD. Průvodce je hodně zklamaný, že nic nekupujeme (kromě skořicového prášku a olejíčku na 300 Rs) a říká si o bakšiš. S Tondou se domlouváme, že mu společně dáme 500 Rs.

Od lomu jedeme do tzv. Blue lagune. Jedná se vlastně o říční safari na řece Madu, resp. 8 km dlouhou plavbu po zmíněné řece mezi mangrovy. Plavba je asi na 2 hodiny a stojí 1000 Rs/osobu. Cestou několik zastávek s možností nechat si v kádi na řece oždibat nohy od rybiček (říkají tomu masáž za 200 Rs), koupit si občerstvení (Cola 200 Rs), zastávka na malém ostrově, kde jedna rodina zpracovává skořici (cena za pytlíček 400 Rs) a pak na větším ostrově, kde je 1500 let starý budhistický klášter. Poté, co jsme do od lámy dostali požehnání, řekl si o dar klášteru. Celá plavba mě docela zklamala. Na každém rohu z nás tahali peníze.

V přístavu v Hikkaduwa jsme hodně pozdě a z rybího trhu (vstup 100 Rs) už nic není. Trh je v provozu od 5.00 do 8.00. Tak třeba zítra ráno. Po návratu do hotelu koupačka v oceánu a večer večeře.  

15. 1. 2016

Dnešek jsme strávili víceméně celý na pláži. Jen to nebylo u hotelu, ale u korálové rezervace, kde jsou menší vlny a je vhodnější i pro děti. Večer rozlučková večeře. Voda stojí v potravinách okolo 160 Rs, nanuky do 100 Rs. Bylo i trochu šnorchlování. Je vidět, že korálový útes je docela rozbitý, ale postupně se probouzí k životu. Na útesech je spousta malých rybiček.

 

16. 1. 2016

Dnes vstáváme hodně brzy. Budík nastavujeme na 4.30 a v 5. 10 už všichni sedíme v autě na jedeme směrem na Colombo a Negombo. Včera nám majitel hotelu odmítnul udělat snídani a nevrátil peníze. Jsme dost otrávení a naštvaní. Do Negomba na letiště jedeme docela dlouho, nicméně před 8.00 jsme na místě. Check-in začíná až v 9.00. Po dobavení se jdeme najíst do restaurace nebo spíš jídelny. Skvělé sendviče a burgry s hranolkama a zeleninou tu vychází na 6 - 8USD. Objednané jídlo se platí u pokladny (je možná platba kartou).

Odlet je kupodivu na čas stejně jako přílet do Dubaje. Fly Dubai nenabízí svým klientům žádnou možnost ubytování, resp. tu mají v ceně pouze cestující v Busines class. Navíc na letišti se spát nedá, resp. každé dvě až tři hodiny se platí poplatek za setrvání v odbavené zóně a to vyjde dráž než hotel. Nakonec si od jednoho taxikáře necháme poradit a odváží nás do tzv. starého města. Za dvoulůžkový pokoj v  350 dirhamů (Alras hotel). Kolem je spousta obchůdků a schovaných restaurací. V jedné nedaleko hotelu si dáváme rýži s omáčkou a kuřecími kousky, salátem a Colou v plechovce (17,5 Dirhamů za jednu porci). Jsme unavení a tak se rychle bez focení vracíme na hotel a jdeme spát. Na 5.00 ráno máme domluvený odvoz na letiště.


17. 1. 2016

Noc byla neklidná. Hodně jsem se budil. Asi do dvou hodin ráno hrála kdesi venku hlasitá hudba. Vstáváme ve 4.40. Rychlé dobalení věcí a na 5.00 spěcháme na recepci. Nakonec jsme zjistili, že náš včerejší taxikář pro nás nepřijde, ale v recepci nemají problém zavolat jiného. Přijíždí během 10 - 15 minut. Cena je o poznání nižší než včera. Na letišti si řekl 60 dirhamů. Normální cena se podle recepčního pohybuje mezi 40 - 50 dirhamy. Cesta na letiště terminál č. 2) trvá asi 10 - 15 minut. Doprava je brzy nad ránem pohodová a cesta volná.

Pozdě si uvědomujeme, že už máme batohy odbavené a jsme mohli přijít o poznání později a déle spát. Pasová a bezpečnostní kontrola bez problémů a komplikací. Snídani si dáváme v KFC. Další nepříjemnou změnou na letišti je fakt, že volná wifi je k dispozici pouze 60 minut. V odbavovací hale u gate je spousta Čechů. Letadlo odlétá s drobným zpožděním. Let trvá 6 hodin a 15 minut. Na rozdíl od letu do Dubaje dostáváme snídani. Na výběr je mezi zeleninou a omeletou). V krabičce vedle je několik sušenek, slané krekry, sýr a malý džus. Ve 12. 25 (na čas) přistáváme v Praze. Odbavení probíhá velmi rychle a dokonce i batohy přijíždí nepoškozené a v pořádku. Tedy až na chybějící zámek na zipu.

Zapomínám si označit zpáteční jízdenku do Pardubic ve stánku Českých drah, resp. stánek ani nevidím. Hned mi to dává sežrat protivný řidič autobusu na lince z letiště na hlavní nádraží a pak i průvodčí ve vlaku. Ten byl alespoň slušný J.

Na závěr uvádím ještě konatkt na našeho skvělého řidiče Thilu Prasanna, který odvedl výbornou práci. Byl ochotný a nápomocný při řešení všech problémů a nenadálých situací.

Galerii fotografií ze Srí Lanky zobrazíte zde.