Kosika 2011

 

Již tradiční akci na Korsice pořádala brněnská CK Alpina, se kterou dlouhodobě spolupracuji jako průvodce a garant zájezdů.

 

7. – 8. 7. 2011 – Pisa a Corte

Autobus přistavujeme na odjezdové stání č. 26 v 11:40. Po naložení odjíždíme ve 12:20 směrem na Mikulov, Vídeň, Graz, Klagenfurt, Padova, Pisa a Livorno. Celý přesun proběhl bez větší komplikací a nenadálých překvapení. Pro prohlídku Náměstí zázraků v Pise bohužel nelze zajet autobusem a všechny cesty do centra jsou pro autobusy uzavřené. Projíždíme po silnici kolem Pisy a ve chvíli, kdy je polevé straně vidět nasvícená šiká věž, odbočujeme vpravo a autobus odstavujeme na parkovišti firmy „Tower Plaza“. Do centra vyrážíme pěšky. Zastávka v čase od 2:15 – 4:05. Šikmá věž je na dohled a asi 15 minut svižné chůze. Procházíme pod tratí a pak se uličkami držíme spíše vpravo a za chvíli procházíme bránou na Náměstí zázraků a můžeme obdivovat nasvícené památky.

Po prohlídce Pisy přejíždíme do přístavu v Livornu. Kanceláře společnosti Corsica ferries odevírají v 6:30. Od 6:00 jsou otevřené toalety a obchůdky. Při registraci v kanceláři dostává každý pasažér sčítací lístek, který odevzdává obsluze při svém individuálním a pěším nástupu na loď. Je docela fajn, když se podaří zorganizovat lidi tak,aby nastupovali hromadně. je tak možné předejít drobným konfliktům s námořníky, kteří spěchají s nakládkou.

Na horní palubě jsou skvělé výhledy s možností sedět v lehátku. Jen je tu potřeba být včas. Později je boj o místa. Trajekt odplová mezi 8:05 – 8:15. Chvíli to trvá, než se dostane na volné moře. Délka plavky je cca 4,5 hodiny. Cestou je vidět malý ostrov Preia.

Při přistání v Bastii trajekt couvá. Vystupuje se opět individuálně pěšky. Do busu je možné nastoupit kousek za výjezdem z lodi.

Dále se přesouváme do Corte. e městě je možné parkovat přímo u supermarketu. Vyrážíme na prohlídku místní citadely a starých uliček města. Na hlavní ochoz se ale dá bohužel dostat jen po zaplacení vstupného ve výši 5 Eur do místního muzea. Výhled na město poskytuje vyhlídka nad jednou z restaurací vpravo pod citadelou. Cestou k pevnosti je celá řada kavárniček, restaurací a prodejen suvenýrů a tabáku. Je možné nakoupit chybějící mapy (cena mapy v měřítku 1:25000 z produkce nakl. IGN je 10,8 Eur). Při cestě je i kohoutek s vodou (po levé straně).

V supermarketu děláme první nákupy – víno, bagety, sýry apod. Přejíždíme do kempu Tatone. WC a umývárky jsou pod recepcí. Na WC, stejně jako ve všech ostatních kempech nejsou na záchodě toaletní papíry. Autobus parkuje u zdi kempu – pohodlné vaření a vše po ruce. Jen pro vodu chodíme do umývárek. Vpravo od parkoviště jsou v dřevěném přístřešku erární lednice a mražák. Jsou zde i zásuvky – mořžnost dobití mobilů nebo baterek do fotoaparátů. U parkoviště je posezení z plastových stolů a židlí. K dispozici je i gril. V případě zájmu o grilováním nutné koupit dřevěné uhlí (v Corte) a maso na grilování.

 

Pisa

Město bylo založeno pravděpodobně Řeky. Podle latinských spisovatelů vzniklo ve 13. století př. n. l., tj. asi 550 let před založením Říma. Za Římanů bylo město důležitým správním centrem středomoří. Ve středověku byla Pisa důležitým obchodním přístavem a jedna z námořních republik. Ve 12. a 13. stol. ovládala Sardinii, Korsiku a většinu pobřeží směrem na jih. V roce 1405 se město dostalo pod nadvládu Florencie. Byla obnovena univerzita, na které učil i Galileo Galilei. V dnešní době univerzitní a turistické centrum.

Stavba zvonice, zdejší Šikmé věže byla zahájena v roce 1174, když v roce 1185 dosáhla výšky tří pater, projevilo se její naklonění. V roce 1350 bylo dokončeno šesté patro a zavěšeny zvony. Stavitelé museli rezignovat na původní plán postavit nejvyšší zvonici své doby.

 

Corte

V roce 1731 byla v Corte sepsána první demokratická ústava v novověké Evropě. Rovněž je to místo, kde Pascal Paoli, vytvořil první demokratickou vládu. V současné době je zde jediná univerzita na Korsice. Corte bývá považováno za neoficiální hlavní město Korsiky.

Universita byla ale bohužel uzavřena už v roce 1769 po francouzské okupaci ostrova. Na své znovuotevření čekala více než 200 let až do roku 1981. V současné době se opět zaměřuje i na výuku dříve tabuizovaných témat jako je korsická historie a kultura.

 

 

9. 7. 2011 – kaskády Manganello

Snídaně v 8:00 a v 8:35 odcházíme z kempu. Vracíme se kousek po silnici a odbočujeme vlevo k domovu důchodců. Pokračujeme kolem hlavní budovy stále rovně po asfaltu. Další budovy vidíme po pravé straně ve stráni. V místech,. kde asfalt končí se napojujeme na stezku v trávě. Po cca 30 metrech vcházíme do lesa a od této chvíle je stezka značena žlutým kruhem. Stezka stoupá až na vyhlídku na vrchol Monte de Oro a pak prudce klesá k silnici. V podkladu stezky je hlína a volné kameny.

V 9:10 přicházíme k asfaltce a k mostu. Zde žlutá značka končí. Pokračujeme vlevo přes most a po asfaltové silničce stoupáme až do vesnice Canaglia (příchod v 9:25). Na začátku vesnice polevé straně nacházíme trubku s tekoucí pitnou vodou. Přes vesnici procházíme ještě po asfaltce, ale po necelých 10 minutách chůze přicházíme na křižovatku se závorou (příchod v 9:24). Před závorou odbočujeme vpravo a pokračujeme po mírně klesající široké zpevněné cestě, kde se v podkladu nacházejí i volné kameny značené červenou značkou.

Na dalším rozcestí (10:45 – 11:00) je směrovka na Refuge de Pietra. Odbočujeme z GR20 vpravo a klesáme krtce k mostu. Přecházíme přes most a krátce, ale příkře stoupáme k salaši Bergerie de Tolla (11:15). V salaši je možné se občerstvit, ochutnat místní sýry (1 kg = 1 Euro), salámy a pastis (1 Euro). Za plotem vede cesta vlevo a pohodlně dosahuje hranice lesa. Cesta je dále pohodová, vcelu mírně stoupá lesem až na jeho hranici. Později stoupá příkřeji po loukách vodopádu a za vodopádem vlevo prudce k malé salaši Bergeries de Gialgo (1609 m, 13:45 – 14:00). Sestup stejnou cestou. Zastávka v salaši Bergerie de Tolla – pastis, sýry a salám. Ze skály u mostu pod salaší Tolla je možné skákat. V tůni pod mostem je skvělé koupání. Do kempu se vracíme stejnou cestou (příchod v 18:50).

 

 

 

10. 7. 2011 – Monte de Oro

Budíček byl dnes časný. Vstáváme v 5:50 a od 6:15 je snídaně. Skupina se dělí na dvě party. Jedna v 7:00 odjíždí autobusem směrem na Ajaccio s cílem vystoupit na vrchol Monte de Oro, druhá vstává o něco později a jejím cílem jsou Anglické kaskády a koupání v nich.

Během asi 20 minut jízdy (v 7:20) máme po pravé straně odpočívadlo. bránu, zákaz vjezdu a vlevo stojí výrazný dům. Vystupujeme z autobusu a vracíme se necelých 50 m zpět ke směrovce s nápisem „Exp. Forte Corse“. Sestupujeme vlevo lesem po široké pohodlné cestě. Naším cílem je široká zpěvněná cesta vedoucí na dně údolí. Odbočujeme vlevo a přes dva mosty se dostáváme na značenou cestu GR20. Za  druhým mostem je cedule ukazující vlevo s nápisem „Bergerie du Puzzattelo a Monte d´Oro“ . Odbočujeme vlevo a po pohodlné cestě lesem značené žlutým kruhem poměrně rychle nabíráme výšku. Stezka lesem občas křižuje široou zepvněnou cestu. Přesto se vyplatí stoupat rychle vzhůru. V 8:30 přicházíme k potoku (pauza do 8:35 a jedna z posledních jistých možností nabrání vody). Pokračujeme dále lesem o dobře značené a patrné cestě, až vystoupáme na louky. Opouštíme příjemný stín lesa a začínáme se potýkat s přímým a horkých korsickým sluncem. Cesta pod sedlem pod Monte d´Oro vstupuje do kamenného kuloáru s volnými kameny. Je třeba dávat pozor na padající kameny. Cesta opět vychází na „odpočinkovou louku“ a mírným stoupáním v traversu dosahuje sedla. Zde je možné nechat batohy a hůlky a vydat se vpravo na výstup skalnatou vrcholovou partií. Bezprostředně pod vrcholem je komínek vysoký asi 5 m a obtížnosti 1 - 2UiAA. Není nijak zajištěn a tak představuje objektivně technicky nejnáročnější část výstupu. Vlastní vrchol (12:35 – 12:50) poskytuje naprosto fantastický kruhový výhled.

Stejnou cestou sestupujeme z vrcholu do sedla. V sedle (před velikým kamenem) sestupujeme vpravo stezkou v suti. Je značena žlutým kruhem a mužíky. Cesta je značně nepřehledná a ztrácí se. Je nutné se držet vpravo po d hřebenem a později postupovat i po hřebeni a nesestupovat do údolí (ani na jednu stranu). Před námi je výrazný kopec. V sedle pod ním přichází z údolí červená značka (cesta s označením GR20, 14:35 – 14:45). GR 20 pokračuje na onen již zmíněný kopec. My odbočujeme vlevo a začínáme sestupovat. Ze sedla cesta prudce klesá přes několik skalních prahů. Celý sestup je skvěle značený červeným pruhem. V 16:35 přecházíme most a přicházíme ke skále. Cesta v těchto místech chvíli klesá, chvíli stoupá. Po prudším klesání přichází k Anglickým kaskádám. V 17:35 přicházíme na výraznou křižovatku a podle směrovky pokračujeme vpravo na sedlo Col de Vizavoune. Zprvu stoupáme přes suťové pole, později lesem a přicházíme ke zřícenině Fort de Vizavona (1205 m, 17:40). Od zříceniny následuje už jen krátký, ale příkrý sestup do sedla Col de Vizavoune (příchod v 17:45).

V sedle nás vyzvedává autobus a odváží nás do kempu. Na večer máme v mražáku vychlazenou bečku.

 

 

 

11. 7. 2011 – alternativní program – Aleria

Snídaně je dnes připravena na 7:0, odjíždím v 8:15. Vzhldem k úmornému vedru a únavě volíme místo výstupu na Monte Renoso alternativní program v Aleria spojený s koupáním v moři a nákupy v místním supermarketu. Autobus jede nejprve směrem na Corte, pak do Venaco a pak směrem do Alerie. Po asi 1,5 hodině jízdy přijíždíme an křižovatku v „novém městě“. Rovně se cestou označenou „La Mer“ dostaneme přímo k moři na pláž. Vpravo je možné dojet ke staré pevnosti a muzeu (po cca 1 km, pod pevností je velké parkoviště), vlevo pak vede cesta do centra. Po chvíli bloudění nakonec volíme variantu moře a parkování autobusu u pláže. Na konci silnic dlouhé asi 3 km najdeme tenisový klub, několik hospůdek a pláže. Po krátkém koupání odcházím pěšky k pevnosti, která je z tohoto místa vzdálená asi 4,5 km. V úmorném vedru není cesta po asfaltu nic moc. Pr každodenní siestu (12:00 – 13:00) je muzeum zavřené. Opět se vracím přes novou Alerii k moři na chvilku koupání.

V 16:00 se autobusem všichni přesouváme do města na nákupy. Autobus vpravo parkuje u krajnice před křižovatkou s hlavní silnicí. Cestou zpět do kempu Tatone se děláme fotopauzu u velkého mostu (bus odstavit vpravo přd odbočkou k pevnosti. Večeříme v 19:45.

Aleria

Rozkládá se na východním pobřeží Korsiky u ústí řeky Tavignano. Řekové v okolí dobývali měď a pěstovali pšenici, olivy a hroznové víno. Po krátkém období pod správou Kartága přišli roku 259 př. n. l. Římané, kteří zde vybudovali námořní základnu. Aléria od této doby byla hlavním přístavem na východním pobřeží ostrova až do 18. století. Většina z historických pamětihodností už bohužel podlehla zubu času, současné město je tvořeno moderními budovami, které jsou vystavěny kolem jediné hlavní silnice. Existují ale dvě výjimky nacházející se na jediném větším kopci v celém okolí: Poblíž Alerie najdeme římské ruiny a janovská pevnost ze 13. století. Je možné navštívit muzejní expozici mapující helénské a římské mince, náušnice, složitě zdobené olejové lampy s křesťanskými symboly stejně jako bustu Jupitera ze 2. století, bronzové sochy Etrusků i další šperky pocházející z období od 4. do 2. století před Kristem. Stejně tak je možné shlédnout i vykopávky z doby římského osídlení. Většina sídliště je ještě pořád skryta v podzemí nebo vyhrazena pouze archeologům, veřejnosti jsou ale zpřístupněny pozůstatky lázní, Augustova vítězného oblouku a římského fóra. Východně od fóra byly objeveny zbytky řeckého osídlení.

 

 

12. 7. 2011 – Sagone, Cargese, Porto a skalní útvary Calanches

Ráno vstáváme před 7:00. Na 7:30 jen naplánována snídaně. je potřeba sbalit všechny věci, naložit autobus a zahájit přesun přes Sagone a Cargese do Porta. Odjíždíme v 8:15. V Sagone, resp. před Sagone, děláme pauzu na vykoupání (10:00 – 11:45). Autobus je možné odstavit na odpočívadle vpravo za výraznou pravotočivou zatáčkou. Pod silnicí jsou útesy a domy Sagone před námi na dohled.

Po vykoupání pokračujeme do Cargese (12:10 – 13:15). Silnice procházející centrem je sama o sobě dost úzká a v poledním provozu činí průjezd městem problém. Městprojíždíme do kopce. Těsně před tím, než se silnice srovná a přestane stoupat. Je jakýsi „pseudokruhový“ objezd. Vpravo do kopce je malý Interspar, vlevo se dá odbočit do úzké uličky a zaparkovat na velkém parkovišti u vyhlídkové terasy na záliv. Autobus pokračuje o kousek dál a odstavujeme ho na levé straně pod stromy. V Intersparu děláme nutné nákupy a vyrážíme na prohlídku křivolakých uliček starého města.

Po hodině čekání nastupujeme do autobusu a přesouváme se asi 20 km do Piany (příjezd v cca 14:00). U kostela v Pianě je označené odstavné místo pro autobus. Vystupujeme a vyrážíme na procházku m ezi skalními útvary Calanches. Po silnici jdeme 20 – 25 minut ve směru jízdy autobusu až k ceduli ukazující směr k městskému stadionu. Odbočujeme vpravo, procházíme kokem ohrady pod dřevěnou bránou vymezující maximální výšku pro auta, která chtějí parkovat na místním parkovišti (2,3 m). Procházíme přes stadion a v levém zadním rohu ústí do lesa široká cesta. Přecházíme mostek a asi po 50 m přicházíme k rozcestníku. odbočujeme vlevo a začínáme stoupat. Na dalším rozcestí se také dáváme vlevo a postupně se nám v mírném stoupání odkrývají pohledy na skalní útvary. Asi v polovině dnešního výletu je prudké klesání zpět k silnici a k velmi drahé restauraci, kde je možné se občerstvit (Cola 0,33l plech – 3 Eur, voda 2,5 Eur). Pokračujeme dalších asi 1 km po silnici a v pravotočivé zatáčce přicházíme k odstavným plochám pro auta. Vlevo odbočuje stezka do lesa na vyhlídku. Stezka se vine chvíli lesem, chvíli na slunci, chvíli klesá a chvíli stoupá. Vyhlídka poskytuje nádherný výhled na záliv a část Porta. Vracíme se k silnici a čekáme na autobus, který nás odváží do kempu Sole  e dVista v Portu. Kemp je vybudovaný v prudkém svahu a má dva vjezdy. Jeden je dole u Intersparu a ke druhému je potřeba vyjet přes jeden zákaz vjezdu omezující vjezd vozidel nad 3,5t. Kempe je tvořený hliněnými terasami. Za použití lednice se platí 4 Eur. Na horní recepci dostáváme klíče a lednice s poměrně malými přihrádkami jsou u záchodu a sprch č. 2.

Při večerní procházce do Porta jsme bohužel západ slunce nestihli. Na pláž je to poměrně daleko (od dolní recepce minimálně 1,5 km). Napláži alespoň ochutnáváme další láhev vína a do stanu se dostávám kolem půlnoci. Rezervace hospody na zítra na 20:00.

 

Cargese

Vesnice vystavěna na vrcholu útesů asi 20 km od Porta. Více než polovina místní barů vlastní potomci Řeků, kteří sem v 17. století emigrovali z Peloponéského poloostrova před tureckou okupací. Neshody mezi Řeky a Korsičany pramení z neochoty Řeků bojovat společně s Korsičany proti janovské nadvládě. Proto jsou zde dva kostely – římskokatolický postavený Korsičany v roce 1828 a neogotický kostel postavený řeky v roce 1852.

 

Piana

Vesnice je tvořena malými domky, které jsou postaveny do kruhu kolem kostela z 18. století. Z rohu náměstí je nádherný výhled na Portský záliv.

Calanches

Světoznámá skalní oblast nenachází asi 5 km západně od Porta. Její název vychází ze slova „calanca“, což v překladu znamená zátoka nebo záliv. Velmi charakteristické jsou zvětralé zvláštně zabarvené skály až bizardních tvarů se srázy a skalami porostlými borovicemi.

 

Některé ze skal svým tvarem připomínají zvířata nebo různé figury. Mezi nejznámější patří tzv. Psí hlava (Tête de Chien), Maurova hlava, Biskup s monoklem, Medvěd nebo Želva.

 

Porto

Město Porto leží asi 30 km jižně od Calvi. Na jedné straně nalezneme přístav, na straně druhé se tyčí vrcholy s nadmořskou výškou přes 1000 m. Porto zaznamenalo největší rozvoj až v 50. letech 20. století, kdy se v oblasti začal rozvíjet turistický ruch. V době turistické sezóny je Porto přeplněné turisty a ve městě bývají zácpy.

Z vpravdě historických památek tu najdeme pouze janovskou strážní věž z druhé poloviny 16. století. Zajímavé je i mořské akvárium dávají přehled o místní fauně a flóře.

 

 

 

13. 7. 2011 – Capu d´Ortu (1294 m)

Ráno vstáváme chvilku po šesté hodině. Je pod makem, pofukuje vítr a nad zálivem je opar. Na 6:45 je naplánována snídaně a po složitém manévrování autobusu odjíždíme v 7:30. Naším cílem je Capu d´ Orto. Túru zahajujeme stejně jako včera u městského stadionu. Autobus odstavujeme kousek nad odbočkou je stadionu na pravé straně (směrem na Piana). V 8:10 vyrážíme na túru. Začátek je stejný jako včera. Přecházíme přes stadion, mostek k rozcestníku. Od něj pokračujeme rovně (směrem na Capu d´Orto, uvedený časový údaj: 2,5 hod.).

Cesta je zpočátku široká, vysypaná volnými kameny, později se zužuje a začíná stoupat v serpentinách do svahu. V 8:40 přicházíme k další směrovce: Capu d´Orto 2 hod. 10 minut, Foce d´Orto 1,5 hodiny. Terén je stále stejný, cesta vede více méně lesem. Dalšího rozcestí dosahujeme v 9:15 (Capu d´Orto 1 hod. 15 minut, Piana). V 9:40 pak přicházíme k rozcestníku (Capu d´Orto 1 hodina a Foce d´Orto 40 mint, Les Roches Bleues 1 hodina 40 minut, Piana). Podle směrovky pokračujeme vpravo směrem na Capu d´Orto a Foce d´Orto. cesta chvíli klesá (cca 5 – 10 minut) a podle směrovky odbočujeme vlevo do skalnatého svahu do sedýlka, za kterým opět cesta chvíli klesá předtím než začne vpravo stoupat po kamenech a skalách do sedla pod Capu d´Orto. Stále jdeme po červené značce. V sedle Foce d´Orto pak odbočujeme ostře vlevo a pokračujeme zdlouhavě podle mužíků po suťové stezce a občasných nízkých skalkách na vrchol. Cesta se jeví mnohem delší a namáhavější než jaké časové údaje poskytují rozcestníky v nižších partiích hory. Se vrůstající nadmořskou výškou a blížícím se vrcholem jsou skalní stupně vyšší a terén členitější. Vrcholu dosahujeme v 11:00 (pauza do 11:30). Od vrcholového kříže je nádherný kruhový rozhled.

Honí se mraky a začíná i chvilku drobně pršet. Sestupujeme stejnou cestou. Počasí se velmi rychle moudří a na hřišti, resp. u autobusu jsme ve 13:50 a tak můžeme sjet autobusem do Porta na pláž a dát pauzu na koupání. Přio jízdě na pláž je třeba odbočit vlevo ještě před Portem směrem na městský kemp. Za kempem je potom velká odstavná štěrková plocha, na které je možné stát. Na pláž je to necelých 5 minut chůze. Pauza na koupání – 2 hodiny. Cestou do kempu se ještě zastavujeme v Intersparu na nutné nákupy do kuchyně a společně dojíždíme do kempu.

Po večeři, která je naplánována na 18:30 odcházíme do Porta, kde máme kousek od janovské věže rezervována místa v hospodě (karafa s vínem 1/2 l = 7,8 Eur, tzv. corse vine – podobné portskému = 4,5 Eur. V noci návrat do kempu.

 

 

14. 7. 2011 – Spelunca, sedlo Col de Vergio

Na dnešek byl odhlasován „odpočinkový program“. Místo cca 5ti hodinového výletu k jezeru Lac Nino volíme procházku soutěskou Spelunca a následný výstup do Evisa. Autobus nás vykládá u odbočky do vesnice Ota, která je vidět na protějším svahu.

Uzounká silnice odbočuje vlevo od hlavní cesty. Z autobusu vystupujeme v 10:30 a po asfaltu klesáme k mostu přes řeku (11:00). Cestou jsou vyhlídky na vesnici Ota ve svahu. Pod mostem vysokým asi 10 m je hluboká tůň a je možné z něj skákat, což dokazuje borec, který si v době našeho příchodu „hópsnul“.

Před mostem je odbočka vpravo označená rozcestníkem a šipkou ukazují na Evisa. Cesta je značená červeným pruhem. Zpočátku se kamenitá stezka vine kousek nad vodou. Nádherné tůně lákají ke koupání. Později vystoupá vysoko nad údolí a poskytuje nádherné výhledy na soutěsku. K vodě na dno soutěsky se cesta vrací až v místě zvaném Pont de Zaglia. Je zde most a stezka do Evisa z tohoto místa stoupá vpravo. Zastavujeme na koupání (11:35 – 12:20).

Ve 12:20 začínáme stoupat do Evisa. Stezka je skvěle udržovaná, dobře značená a stoupá příkře v serpentinách a i když se to podle mapy nezdá, jeví se subjektivně jako zdlouhavá, až nekonečná. Cesta vyúsťuje na silnici u hřbitova v Evisa, kde nás čeká autobus. Běhme stoupání, kousek za polovinou, je téměř vyschlý pramen (označený i v mapě – nevyplatí se spoléhat na to, že si zde člověk nabere vodu). Do Evisa přicházíme ve 13:35 zpocení, udýchaní a unavení. Stoupání bylo náročnější, než se původně zdálo. Místní hřbitov je vlastně několik samostatně stojících hrobek velikosti malých domků. Každá hrobka patří jiné rodině.

Ve 14:50 odjíždíme přes sedlo Col de Vergio do kempu pod Monte Cinto (Camping du Monte Cinto. V sedle děláme krátkou fotografickou pauzu (nádherný výhled, socha Paoliho, hlídkující požárníci). Sedlo by bylo bývalo naším výchozím bodem pro putování k jezeru Lac Nino. Večeře je v 19:00.

 

 

 

15. 7. 2011 – Monte Cinto (2706 m)

Dnes velmi časný budíček, již v 5:10. Snídaně je v 5:30 a už v 6:00 zahajujeme výstup na Monte Cinto (2706 m), nejvyšší vrchol Korsiky. Je nezvykle chladno a pofukuje vítr. Za bránou kempu jdeme vpravo podél plotu a brány sousedního kempu. Stoupáme po široké prašné cestě. U Bergerie du Petra Pinzula se dáváme vpravo, zpočátku sestupujeme a později stoupáme k malé salaši Bergerie du Cesta (7:40 – 7:50). Cestou překračujeme potůček s možností nabrání vody. Odtud pak vcelku pohodlně vystupujeme k chatě Refuge d´Erco (1667 m, 8:20 – 8:40. U chaty stojí malá budova se záchody, které jsou ale bohužel zavřené. U zadní stěny je funkční kohoutek a hadice – je možné nabrat vodu a pro celý další výstup se jedná o poslední spolehlivý zdroj vody.

Pokračujeme vpravo a vcelku pohodlně stoupáme v serpentinách po suťové cestě značené mužíky. Ve vyšších partiích hory se pak objevují pravděpodobně nové dřevěné směrovky. Přes několik skalních prahů převážně v suti a několika málo lezeckými úseky do obtížnosti 2 UIAA stoupáme pod hlavní hřeben. Pozorně hlídáme mužíky, které nás bezpečně vedou na suťovou stezku značenou červenými značkami. Dáváme se vpravo k vrcholu Terén je stále stejný, ale již nás nečeká nic lezecky záludného. Ukloněné skalky a suť. Na vrchol Monte Cinta (2706 m) přicházíme ve 12:30 (pauza do 13:00). Nejvyšší bod je označený křížem a je z něj nádherný kruhový rozhled, i moře je vidět.

Z počátkus e vracíme stejnou cestou, ale nesestupujeme k Refuge d´Erco, ale držíme se stále červené značky a naším cílem je jezero Lac du Cinto. Chceme se tak v sestupu vyhnout lezeckým úsekům. Cesta je sice značená, ale zančky jsou docela špatně vidět a mužíků je občas víc, než je zdravé a stojí na místech mimo cestu. Stezka se vine v suti chvíli pod hřebenem, později vystupuje na něj. Je bezpodmínečně nutné se držet mužíků a nesestupovat vlevo dříve než je vidět jezero. Sestupuji volnou sutí na plató nad jezerem. Suť je víc méně štěrková a tak to jde docela rychle. Přímo pod suťákem jeuž pohodlná stezka ve větších šutrech. Jezero Lac du Cinto se nachází v nadmořské výšce 2289 m. Odpočíváme od 15:10 do 15:30. Je to moc pěkné místo.

Pod vysokou stěnou na levém konci jezera začíná sestupová stezka k chatě Refuge d´Erco. Je opět značená mužíky, ale vzhledem k jejich množství a nepřehlednosti terénu dost bloudíme. Je vhodné se držet spíše vlevo. nás mužíci vedoucí doprava dovedly nad nepříjemnou stěnu, ve které jsme museli hledat stezku. K chatě Refuge Erco přicházíme v 16:55 (pauza do 17:10). Následuje výstup od chaty vpravo k široké cestě a dlouhý, nudný nekonečný sestup do kempu (příchod v 1850). Sestup je občas možné zkrátit po stezka, která ve svahu kříží serpentiny. Večeře naplánována na 19:30, po návratu zasloužené pivo vychlazené v mražáku a pak i lahodné korsické červené vínko.

 

 

 

16. 7. 2011 – Calvi, Patrimonium, Bastia

Snídaně je v 8:00 a odjíždíme v 9:30. S jedním tankováním Ponte Vechia (10:40 – 10:50) přejíždíme do Calvi (12:15 – 15:10). Zastavujeme na velké prašné ploše naproti supermarketu, poblíž železnice, přístavu a pláží. Moře je zde hodně mělké (i 50 m od břehu má člověk vodu po kolena). Za zvážení stojí návštěva historického centra – citadela a staré uličky. Výborný supermarket, i když vstup do budovy nepůsobí moc příjemně. Připadám si jako za socializmu – jakési brány a špinavý betonový podchod.

Vracíme zpět a přes hory jedeme směrem na St. Florance a Patrimonium. V Patrimoniu děláme zastávku v prodejně vína. Projíždíme vesnicí a ve chvíli, kdy je vidět kostel, projedeme ještě jednu levotočivou zatáčku a za ní se vlevo nachází prodejna Patrimonium Lazzavini. Autobus necháme stát na malém prostranství vlevo přímo před prodejnou. Pokud by zde stálo více aut, pak by asi byl problém se zaparkováním. Vínoje sice dražší než v supermarketu, ale hlavní výhodou je možnost ochutnávky. Kromě vína se zde prodávají i salámy, sýry, med a např. třeba marmelády.

Pokračujeme do Bastie. Projíždíme centrem města směrem na Bonifacio po silnici č. 193. Asi 15 km za městem před sebou vidíme velký fotbalový stadion. Na křižovatce jedeme vlevo a pokračujeme ještě asi 4 km až se po levé straně objeví velká brána kempu. Je na zvážení, zda nevynechat Calvi v rámci zanechání možnosti prohlídky večerní a noční Bastie. Obojí nelze vzhledem k předpisům pro autobusovou dopravdu stihnout. Přímo u brány kempu je supermarket (7:30 – 21:30) – možnost nakoupení potravin, vína apod.

Calvi

Město leží na severozápadním pobřeží ostrova. Od 10. stol zde byla malá rybářská vesnice. Rozvoj oblasti i města nastal v roce 1268, kdy korsický šlechtic Giovaninello de Loreto nechal postavit na skále nad přístavem velkou pevnost a nazval ji Calvi.

V roce 1794 město odolalo dvouměsíčnímu útoku anglické flotily. velitelem flotily byl admirál Nelson. Ten při obléhání přišel o oko. obléhání bylo neúspěšné. Po začlení Korsiky pod francouzskou správu byla většina prostředků vkládána do rozvoje Ajacia a Bastie. Z Calvi se tak stala pouhá námořní základna.

Za druhé světové války se odtud pašovaly zbraně do kontinentální Francie. od 50. let minulého století se zde rozvíjí cestovní ruch zaměřený na bohatou klientelu.

Kasárna, která jsou součástí pevnosti, byla postavena stejně jako citadela ve 13. století. Vnitřek pevnosti je i nadále veřejnosti uzavřen, protože i nadále slouží vojenským účelům. Přesto přístupné hradby a křivolaké uličky poskytují naprosto jedinečný výhled na město, moře a záliv s přístavem.

Další dominantou města je katedrála St-Jean-Baptiste na náměstí d`Armes. byla založena stejně jako citadela ve 13. století, během tureckého obléhání v polovině 16. století trvajícího dvanáct let však byla značně poškozena výbuchem skladu střelného prachu. Nejvýznamnějším předmětem uvnitř katedrály je bezesporu krucifix zvaný Christ des Miracles, který je umístěn v kapli na pravé straně presbyteria. Jeho věhlas pochází z doby tureckého obléhání, neboť právě on domněle zachránil obyvatele Calvi před porážkou a otroctvím. Když s ním totiž z hradeb zamávali, dali se podle pověsti dobyvatelé na bezhlavý útěk.

 

 

 

17. 7. – 18. 7. 2011 – Bastia, trajekt do Livorna a cesta domů

Ráno vstáváme před 7:00. Následuje snídaně, balení a nákupy v místním supermarketu. Je neděle a tak je supermarket naproti přístavu v Bastii zavřený. V 9:00 přejíždíme do centra Bastie. Přejezd Přístav je ještě zavřený a tak hledáme místo na zaparkování. Vracíme kousek směrem na hlavní náměstí (podle šipek ukazujících na parkoviště pro turistické autobusy) a kousek před náměstím odbočujeme vpravo do úzké uličky. Po pravé straně jsou dvě kavárny a za nimi je zastávka městské hromadné dopravy. Za zastávkou jsou tři nebo čtyři parkovací místa. Ulička je kostelem St. Nicollase.

Odtud je to kousána náměstí, kde právě probíhá bleší trh. Je zde vystaven kus ponorky Casablanca. Starými uličkami procházíme až na citadelu. Je tu spousta obchůdků se suvenýry a kavárniček. Cestou z citadely se vracíme po nábřeží.

Chvíli po 12:00 přejíždíme busem do přístavu. Domluva s obsluhou je problematická. Několikrát nás naprosto nesmyslně posílají zpět do kanceláře potvrdit rezervaci. Informace se lisí. Na loď každopádně nastupujeme pěšky a odplouváme s asi 30 minutovým zpožděním. Na lodi je docela plno a je problém najít místo.

Přejezd z Livorna do Brna po stejné trase jako při cestě na Korsiku. Jízda proběhla bez komplikací a nenadálých překvapení.

Bastia

Bastia je město na Korsice v departmentu Haute Corse. Má přibližně 37 000 obyvatel a město je známé velkým počtem slunečných dní v roce. Statistiky udávají až 340 dní v roce slunných. Jedná se o největší město na severovýchodě ostrova a zároveň je to město s největším rozvojem podnikání a obchodu.

Město bylaö založeno Janovany v roce 1372, kteří zde postavili pevnost. V roce 1452 se díky janovské správě stalo hlavním městem ostrova a sídlem místní vlády. V roce 1811 přenesl Napoleon hlavní město do svého rodiště Ajacia a bastia začala zažívat úpadek. rychlý rozvoj začal znovu po druhé světové válce.

Budovy čtvrti Terra Nova představují typickou ukázku korsické architektury. Dominantou města je citadela. Mezi další pamětihodnosti patří náměstí Sv. Mikuláše se sochou Napoleona, bývalý palác janovské vlády, dům, ve kterém strávil 2 roky svého dětství Victor Hugo, guvernérský palác nebo např. etnografické museum.

 

Livorno

Italské město ležící v oblasti Toskánska a zároveň hlavní město stejnojmenné oblasti. Patří mezi nejdůležitější přístavy v Tyrhénském moři. Přístavem se tato původně rybářská osada stala v roce 1518 z rozhodnutí Gjulia de Medici. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo zanesení přístavu v Pise pískem.

Mezi zajímavé památky patří katedrála ze 16. století. Byla zničena za druhé světové války a její rekonstrukce proběhla v roce 1959.

 

(c) David Hainall 2011

Fotogalerie je k nahlédnutí zde.

 

Již tradiční akci na Korsice pořádala brněnská CK Alpina, se kterou dlouhodobě spolupracuji jako průvodce a garant zájezdů.