Černá Hora na kole s CK Alpina 2015

Fotogalerii zobrazíte kliknutím na obrázek. 
Zájezd pořádala CK Apina

4. 9. - 5. 9. 2015

Zájezd odjíždí z Brna Zvonařky. Sraz je v 17.00. Nakládka kol v pohodě. Přesun do Černé Hory na trase Brno - Bratislava – hranice SK/HU – Szeged – hranice HU - Srbsko - Subotica - Novi Sad – Beograd - Čačak - Užice – Prijepolje - hranice Srbsko/CrnaGora - Pljevlja – most přes Taru – Žabljak (kemp Kod Boce) probíhá bez problémů. Před polednem přijíždíme k mostu přes Taru. Cestou k mostu nám docela pršelo, ale situace se lepší a prohlídku absolvujeme bez deště za sluníčka. Přecházíme most. Někteří využívají kratochvíle místní lanovky přes údolí - stojí to 10 Euro. Program nám zabere asi 45 minut a pokračujeme do Žabljaku. Počasí se horší a tak nakonec necháváme kola ve vleku a jdeme pěšky na prohlídku Žabljaku a návštěvu restaurace Luna.

 

 

6. 9. 2015

Ráno vstáváme 6.45 a od 7.30 je naplánovaná snídaně. Během vykládky kol zjišťujeme, že se v průběhu přepravy utrhly 4 nosné tyče a došlo k poškrábání laku několika kol. Počasí nám přeje a čeká nás etapa na plání pohoří Sinajevina.

Z kempu se vracíme krátkým sjezdem na hlavní silnic a jedeme směrem do Žabljaku. N aprvní křižovatce odbočujeme vpravo dolů mezi domky řes místní část Junča do. Cesta je značena červeným terčíkem s bílým středem. Po chvíli je jasně vidět prašná cesta dál plání do Rudinovači (asi 4 km). U prvních domků je rozcestník, doleva po traktorové stopě po louce, přes malé sedélko je už cesta. Krátký sjezd do široké doliny Čukovo polje. Po lukách na šotolinovou cestu, napojíme se na ni. Mírně z kopce jedeme přes malebnou osadu Suvodo a poté přijedeme na začátek obce Njegovuđa. Pokračujeme rovně přes asfaltku a začínáme stoupat přes Alugu a sjíždíme ke Zminično jezero. Cestou děláme krátkou zastávku u nově opraveného kostelíku Sv. Đorđe. Od Zmijička jedeme jen chvíli po asfaltu a později příkře stoupáme po šotolině na Pašino Polje. Nádherné rozhledy. Sjíždíme vpravo. V ostré levotočivé zatáčce za usedlostí odbočuje vpravo neznatelná stezka do lesa, která se později ztrácí v loukách, po kterých scházíme směrem na usedlosti v údolí. Opět se dostáváme na šotolinu, která nás dovede zpět na asfaltku z Njegovuđy, která vede ke Vražje jezeru. Možnost koupání. Na křižovatce s pomníkem zahneme doprava na Žabljak. Za Javorje* odbočíme doleva a jedeme přes Virak kolem lyžařského střediska Savin Kuk (bývá tam otevřená alespoň jedna hospoda). Na hlavní silnici se vrátíme přes Motički Gaj až na kopci pod kempem.

Statistika etapy:

·         Vzdálenost: 46,1 m

·         Nejvyšší dosažená nadmořská výška: 1550 m

·         Nejnižší dosažená nadmořská výška: 1295 m

·         Celkové stoupání: 666 m

·         Celkové klesání: 649 m

 

 

7. 9. 2015

Snídani máme naplánovanou opět na 7.30. Čeká nás královsá etapa, kdy se na kole vydáme proti směru hodinových ručiček okolo masivu Durmitoru. Parametry etapy  s délkou 80 km a 2050 m stoupání slibují náročný, ale nevšední zážitek. Navíc celá dnešní etapa bude po asfaltu.

Jedeme do centra Žabljaku a pokračujeme směrem na most přes Taru, ale po 250 m z náměstí vidíme ukazatel Crna Gora - je vidět, že asfaltka vede přes dolík k rekreačním domkům. Do kopce, pak doleva, další asfalty rovně, pak podle ukazatelů „Momčilov Grad˝. Stoupání ke sjezdovkám a restauraci „Momčilov Grad˝je dlouhé. Nepřeje nám počasí a je mlha a chladno. Výhledy na masív Durmitoru se tedy nekonají. Z vrcholu stoupání je výhled do kaňonu Tary. Následuje dlouhý sjezd do osady Crna Gora na rozcestí asfaltek. Na křižovatce pokračujeme vlevo směrem na Trsa a Nedajno. Z hrany kaŇonu Sušice pokračujeme vpravo a následuje dlouhý sjezd v serpentinách na dno kaňonu. Na dně kaňonu před mostem odbočuje cesta vlevo k Planinarskému domu, u něhož je zdroj vody. Pokračujeme přes most a následuje prudké stoupání do obce Nedajno. Zvláště první 3 km jsou hodně příkré. Po výjezdu z lesa louka, nádherný výhled do kaňonu Sušice a na Crnu Goru. Po krátkém sjezdu do Nedajna začínáme stoupat do osady Trsa, kde je příjemné občerstvení - pivo, limo, jídlo, záchody s tekoucí pitnou vodou (kafana Milogora).

Od hospody v Trse, pokud jsme k otočení zády, pokračujeme po cestě vlevo mírně nahoru do vesnice Lice a pak sjíždíme do Pišče. Dál stoupáme kolem bývalého JZD a hřbitova (dlouhý, ale pozvolný výjezd do sedla Prijespa (1884 m). Za sedlem se silnice mírně vlní, aby později začala pozvolna stoupat do sedla Sedlo. Pak už nás čeká jen dlouhý sjezd. Po asi 3 km je po pravé straně pod silnicí studánka. Opět se napojujeme stejně jako včera na silnici vedoucí k lyžařském středisku pod Savin Kuk a přes Motički Gaj dojedeme do kempu.

Večeři máme objednanou u Mikiho v horním kempu (cena 6Euro za rybu nebo maso).

Statistika etapy:

·         Délka etapy: 80 km

·         Nejvyšší dosažená nadmořská výška: 1947 m

·         Nejnižší dosažená nadmořská výška: 1175 m

·         Celkové stoupání: 2050 m

·         Celkové klesání: 2050 m

 

8. 9. 2015

Dnes nás čeká odpočinkový den a výlet k moři do Budvy a Kotoru. Snídani plánujeme na 6.30 a už v 7.00 odjíždíme autobusem. Cestou v Podgorici vykládáme tři cyklisty, kteří pojedou přes Cetinie do Kotoru po vlastní ose. Krátkou zastávku děláme u Skadarského jezera.

V Budvě parkujeme placeném parkovišti poblíž historického centra.

První částí programu je prohlídka citadely a starého města. Do areálu vstupujme hlavní bránou u moře. Uličkami se jednoduše dostáváme na centrální náměstí se dvěma kostely (katolický a pravoslavný). Vstup do citadely podobně jako do pravoslavného kostela se platí (citadela 2,5 Eura). Citadela a staré město se dá obejít po hradbách (s výjimkou muzea a velké věže, kam se platí výše uvedené vstupné). Okruh po hradbách (1,5 Eura) poskytuje nádherné výhledy na moře, přístav a uzounké uličky s obchůdky a zahrádkami.

Pláž je zde hned několik, ale nejklidnější je vpravo od citadely, když se koukáme na moře. Dlážděná cesta vede po pobřeží kolem sochy gymnastky. Od citadely zabere cesta na pláž (převlíkárna, WC, občerstvení, sprchy) 15 – 20 minut.

Z Budvy odjezd mezi v 16.00 a přejezd do Kotoru (odjezd do 20.00). Vystupujeme před centrem na kruhovém objezdu. Autobus pokračuje na parkoviště mimo centrum města. Bude nás vyzvedávat na zavolání před hradbami. Cesta k hradu, resp. bráně u moře nám zabere asi 5 minut chůze. Do citadely vstupujeme boční bránou. Za výstup ke kotorskému hradu se platí (oficiálně 3 Eura/osobu s potvrzením, je ale možné uhádat vstup bez potvrzení o platbě za 2 Eura). Výstup po starých schodech a cestě je příkrý a až k vlajce to zabere poctivých 30 – 45 minut. Cestou potkáváme ve stínu sedící prodavače piva a limonád. Ceny se pohybují kolem 1,5 Eura. Při výstupu se otevírají nádherné pohledy na Kotor a Kotorský záliv. Opravdu to stojí za tu dřinu. Nad kostelíkem (kousek pod černohorskou vlajkou) se dá projít hradbami a napojit se cestu, která pohodlněji v serpentinách klesá do města. Ve starém městě si dáváme točené pivo za 2 Eura.

V 20.00 odjíždíme zpět do Žabljaku, kde jsme v 23.30.

 

9. 9. 2015

Dnes nás čeká kratší odpočinková etapa kaňonem Tary do Horní Dobriloviny. Snídaně tradičně v 7.30 a od 8.30 do 9.00 nakládka všech zavazadel do autobusu. v 9.00 vyrážíme. Projíždíme centrem Žabljaku a u supermarketu se dáváme vpravo směrem na Plevju a kaňon Tary. Silnice spíše klesá, ale zde několik krátkých stoupání. Je chladno. Cesta do údolí Tary vrcholí dlouhým sjezdem, na jehož konci při teplotě kolem 10°C mám pocit, že mě musí z kola odsekat sekyrou. V hospodě u mostu přes Taru dáváme čaj a kafe a snažíme se trochu rozmrznout, což se nám v bezvětří a na sluníčku docela daří.

Před mostem odbočujeme vpravo do údolí Tary. Cesta spíše klesá. Nepříjemnosti mohou působit tunely po cestě. Zvláště první z nich je do začátky a není v něm vidět. Teprve před Dolní Dobrilovinou začíná cesta mírně stoupat. V Horní Dobrilově je po pravé straně velká štěrková plocha a hospoda - ideální a vlastně první a jediné místo na setkání s autobusem a nakládku kol. Asi 600 m dál směrem na Kolašin je odbočka vlevo a cesta která vede k ženskému klášteru v Horní Dobrilovině (info viz níže). U hospody jsme před 13.00 a tak v pohodě zajíždíme ke klášteru a vracíme se na místo setkání autobusem.

Od hospody v Horní Dobrilovině odjíždíme v 15.00. Čeká nás asi hodina jízdy do Kolašinu a ubytování v hotelu Čile. Večeře tradičně v „masárně“ Bambi na náměstí.

Statistika etapy:

·         Délka etapy: 45,7 km

·         Nejvyšší dosažená nadmořská výška: 1458 m

·         Nejnižší dosažená nadmořská výška: 631 m

·         Celkové stoupání: 582 m

·         Celkové klesání: 1236 m

 

Klášter v Dobrilovině

Klášter se nacháczí  na levém břehu řeky Tary v regionu zvaném Potarje na začátku kaňonu řeky Tary, který je nejhlubší v Evropě. Obec Dobrilovina je zmiňována v pramenech od roku 1253 a nejstarší zmínka o klášteru pochází z roku 1592, kdy osmanské úřady povolili místním obyvatelům výstavbu kláštera. Kostel zasvěcený sv. Jiří byl dokončen v roce 1613. Kostel byl během své existence několikrát vypleněn, opuštěn, zničen a znovu opraven.

Klášter byl postaven na základě návrhy tzv. Raškovy architektonické školy. Kostel nese znaky podobné s kláštery v Uvacu, Ovčaru, Pustinje a dalšími.

Nejstarší zmínka o klášteru pochází z roku 1592 z dekretu osmanské správy, kde je je povolena jeho rekonstrukce. Je tedy pravděpodobné, že je stavba mnohem starší. neexistují ale žádné písemné důkazy o jeho výstavbě. K vysvěcení kostela sv. Jiří došlo v roce 1594 a stavba byla dokončena v roce 1609. Fresková výzdoba pochází z roku 1613. V době krétské války (1645 - 1669) a vzpouře proti osmanské nadvládě, byly cennosti včetně náboženských relikvií, knih a spisů uloženy právě v klášteře v Dobrilovině. Později byly v roce 1689 přemístěny do kláštera v Bijelo Polje. Klášter byl částečně zničen a jeho první rekonstrukce proběhla v roce 1749, kdy byla opravena střecha. K dalšímu zničení kláštera došlo v roce 1799. Mniši však včas stihli klášter opustit a odnést veškeré cennosti. V roce 1833 klášter opět čelil nájezdům Turků a znovu rekonstruován v roce 1866. Klášter se opět stal centrem duchovního a politického života a výrazem touhy po svobodě v oblasti Potarje. Byla zde také tajně založena první škola v údolí řeky Tary. V době osmanských útoků se škola stěhovala do nedaleké jeskyně. V roce 1877 byl klášter opět částečně vypálen. Klášter byl renovován v roce 1905 po první balkánské válce a oblast se stala součástí Království Černá Hora.  

10. 9. 2 015

Dnes by se asi slušelo napsat: „Můj milý deníčku, dnes to stálo pět za hovno!“: Od rána je hnusně. Ještě před snídaní, kterou máme naplánovanou na 8.30 se rozhodujeme, že uskutečnění programu odkládáme na 11.00. Je stále nevlídno a prší. Nezbývá tedy, než se sbalit a alespoň autobusem vyjet k Biogradsko jezero a pěšky se projít kolem jezera. Okruh zabere něco málo přes hodinu. Po návrat zpět do hotelu sice několik nadšenců rychle vyráží na kolo, ale opět začíná pršet a z krátké vyjížďky není nic.

11. 9. 2015

Předpověď na dnešní den je mnohem lepší než na včerejšek. Nebudou sice žádné tropy, nebudou žádné tropické teploty, ale nemělo by pršet. Po snídaní naplánované na 7.30 vyjíždíme autobusem na sedlo Trešnjevik. Dnešní etapa by se dala rozdělit do dvou částí. Vcelku pohodový výjezd na travnaté pláně Štavna pod Komovi a přejezd části Bjelasice mezi sedlem Trešnjevik a vrcholem Zekova glava.

Od hospody v sedle Trešnjevik jedeme po asfaltce vpravo. Silnice mírně stoupá. Po chvíli je možné odbočit vpravo na šotolinu a zkrátit si cestu na pláně pod Komovi. Celé stoupání má asi 7 km a nastoupá se asi 150- 200 m. Návrat stejnou cestou.

Po čaji a kávě v hospodě v sedle jedeme po silnici doleva (ve směru Mateševo) a za necelých 100 m odbočíte po široké cestě doprava okolo Eko-restaurace. Cesta zprvu dost stoupá lesem do v létě obydleného Katunu Prisojački. Už jen krátký výjezd (cesta značená, na rozcestí doleva) na hřeben k altánku Jovanov grob s výhledem k Andrijevici. Z počátku je stoupání hodně příkré. Pastviny přecházejí v řídký lesík, otevírá se široký a daleký výhled do kraje. Lesem jedeme přes Šemin Javor a po spádnici do sedla Bačko Brdo se salašemi. Pokračujeme bukovým lesem mírně do kopce, pak kolem salašedo sedélka s rozhledem do kraje. Cesta klesá nad Planinarski dom Krivi do. Přejíždíme potok a stáčíme se doprava. následuje krátký výjezd k salaším Čupovi a sjezd na rozcestí do sedla Raskrnica. Krátce vyjíždíme vpravo k Planinarskému domu (pivo, čaj). Vracíme se stejnou cestou zpět do sedla Raskrnica a dlouze sjíždíme po šotolině na parkoviště u lyžařského střediska Jezerine a dál po asfaltu do Kalašinu.

Statistika etapy:

·         Délka etapy: 42,5 km

·         Nejvyšší dosažená nadmořská výška: 1790 m

·         Nejnižší dosažená nadmořská výška: 955 m

·         Celkové stoupání: 739 m

·         Celkové klesání: 1344 m

 

12. - 13. 9. 2015

Snídaně opět v 7.30. Následuje balení věcí a od 8.30 do 9.30 nakládka sbalených zavazadel do autobusu a kol do vleku. Klienti odjíždí do kláštera Morača. Dokončujeme nakládku kol a jejich zabezpečení. Objednané taxíky přijíždí v 9.30 (cena a osobu vychází na 5 Euro). Cesta trvá necelou půlhodinu a na prohlídku stačí obvykle 35 - 45 minut. U kláštera jsou restaurace a občerstvení. Vstupné by mělo být dobrovolné.

Poslední oběd opět v Bambi. Odjezd jsme naplánovali na 13.00. Cesta probíhá vcelku klidně. Jediné výraznější zdržení (asi 3 hodiny) máme na srbsko-maďarských hranicích, resp. na maďarské straně. V Brně na Zvonařce zastavujeme před 9.00.  

 

Klášter Morača

Klášter Morača stojí ve vlastním malém sadu, v místě odkud padá hluboko do údolí vysoký vodopád Svetigora. Klášter založil v roce 1252 Stefan, vnuk srbského panovníkaStefana Nemanji a zasvětil ho Nanebevzetí Panny Marie. Celý komplex působí jako květinová zahrada a vévodí mu růžemi porostlá křížová cesta, včelí úly a upravený trávník. Kostel zdobí fresky z 16. a 17. století (dílo Jovana Kira Kozmy) a výjimečné originální obrazy ze 14. století, na kterých jsou scény ze života sv. Ilji (proroka Eliáše) a narození sv. Jana Křtitele. Tyto obrazy v boční kapli jsou to jediné, co přežilo osmanské drancování první poloviny 16. století. Historici se domnívají, že jde o díla otce Jevstatijeho. 

 

 

Fotogalerii zobrazíte kliknutím na obrázek. 
Zájezd pořádala CK Apina