Albánie divoká a přátelská 2014

V termínu od 6. 8. do 17. 8. 2014 jsem se jako průvodce a garant účastnil zájezdu CK Alpina do Albánie.

Fotogalerii zobrazíte kliknutím na obrázek.

 

 

6. 8. 2014

Z Heřmanova Městce odjíždím vlakem v 7.12. Čeká mě cesta do Brna a pak v 15.15 sraz na Zvonařce a v 16.00 odjezd do Albánie. Vše probíhá podle plánu a ze Zvonařky vyjíždíme včas. Za necelou hodinu volně projíždíme česko – slovenské hranice (16.50) a v 17.30 nabíráme poslední klientku na benzínce .OMV v Bratislavě. Pokračujeme na slovensko – maďarské hranice (Rajka, 17.50). Asi hodinu cesty za hranicema je benzínka OMV s MC´Donaldem a toaletami zdarma (18.45 – 19.00). Na maďarsko – srbské hranice přijíždíme ve 22.15. Odbavení probíhá překvapivě rychle a bez komplikací.

7. 8. 2014

Bez větších problémů přejíždíme i srbsko – černohorské hranice (6.15 – 7.00) a v 8.00 už stavíme u kostela v Mojkovacu. Naši řidiči zde musí udělat 9ti hodinovou pauzu. Parkování u kostela je prověřené z řady předchozích turnusů. Je zde i zdroj pitné vody. Po krátkém přebalení jdeme na náměstí, kterému vévodí socha serdára Janko Vukotiče (18. 2. 1866 – 4. 2. 1927). Tento slavný armádní generál černorhorského království vedl armády v Balkánských válkách a v 1. světové válce. V letch 1905 – 1907, 1911 – 1912 a 1913 – 1915 sloužil také jako ministr obrany a v letech 1913 – 1915 zastával post předsedy vlády Černé Hory. Proslavil se hlavně jako stratég v bitvě o Mojkovac, ve které jako kurýr sloužila i jeho dcera Vasilia Vukotič, tč. jediná žena v armádě.

Na náměstí a v přilehlých obchodech je několik obchůdků a skvělých pekárem. Dáváme si 45 minut rozchod na prohlídku malého centra a dokoupení potravin a občerstvení a v 9.45 si dáváme sraz u sochy a vyrážíme na túru k domu planinárskému Džambas. Jdeme směrem na nejvyšší vrchol nad městem Múčnica, která je i z náměstí vidět. Jdeme po silnici směrem dolů za sochu Janko Vukotiče. Míjíme mapu, kde shodou okolností je místo, kde se nacházíme překryté samolepkou. Vpravo za mapou je mostek přes potok. Překračujeme železniční trať a nad ní se dostáváme na širokou zpevněnou cestu značenou červeným kruhem, který nás povede až k domu Džambas. Cesta vede po většinou po široké cestě, občas si zkracuje cestu po stezce pod stromy. Cestou je asi jen jedno krizové místo, kdy je třeba dát pozor a neodbočit vpravo do vesnice Bratska, ale pokračovat rovně kolem studánky (12.10, kříž po levé straně) Procházíme mezi domy a po dalších 10 – 15ti minutách chůze přicházíme k nápadnému rozcestníku (šipce) na kamenech u cesty. Vstupujeme do lesa a po cca 20ti minutách přicházíme k posezení, studánce a reklamě na černohorské pivo Nikšiško. Po dalších asi 15 minutách míjíme na stromě visící šipku směřující zpět do údolí a uvádějící čas sestupu na železniční stanici 65 minut (příchod ve 12.25). O něco výše je šipka k Domu Džambas (45 minut) a na Bjelogrivac 1 hod. a 15 minut. Ve 12.35 pak přicházíme na širokou cestu a křižovatku. Na stromě vlevo u cesty je velká cedule se šipkou k domu Džambas (tel.: 067878938, 069592690). Pokračujeme tedy rovně do mírného kopce. K planinárskému domu Džambas pak přicházíme v 13.30 (odchod 13.50). Pivo stojí 2 Eura. Pod chatou se vracíme kousek zpět k rozcestníku a jdeme cestou vpravoVe 14.10 pak přicházíme k malému zarostlému hřbitovu. Pokračujeme cestou vlevo do svahu a po chvíli přicházíme na louky nad Mojkovac a část sestupu jdeme po nich. V 16.30 jsme zpět v Mojkovacu. V pekárně a potravinách dokupujeme jídlo na večer a zítra ráno (slané pečivo stojí většinou 0,5 – 1 Euro, hamburger kolem 2 Euro.

Nasedáme do autobusu a v 17.30 vyjíždíme směr Albánie a hraniční přechod Hani i Hoti. Po přejezdu hranice máma po pravé straně Skadarské jezero a přes 4 kruhové objezdy jedeme stále směrem na Skhoder. Na 5. kruhovém objezdu se dáváme vlevo směrem na Theti. Přijíždíme do vesnice Boga, kde spíme na zahradě u hospody (příjezd 22.00). Pivo stojí 1 Eur, kořalka je spíš mizerná.

Uvedené časy odpovídají pohybu v závěru skupiny.

Statistika túry:

Délka túry:                           18,2 km (zacházka cca 2 km na Bratsko)

Převýšení ve stoupání:         810 m

Převýšení v klesání:             810 m

Převýšení celkem:                1620 m

Délka klesání:                      7963 m

Délka stoupání:                    7628 m

Chůze po rovině:                  2618 m

 

 

8. 8. 2014

Náklaďák na převoz bagáže i nás přijíždí chvilku po 8.00 a v 8.15 začínáme nakládat batohy. V 8.30 už všichni sedíme na korbě a náklaďák nás vyváží do sedla Thores. Z počátku jedeme po báječném asfaltu, ale později se dostáváme na širokou zpevněnou cestu. Výstavba nové silnice ovšem probíhá tak rychle, že bude trvat rok nebo dva a bude asfalt až do sedla Thores. Auto nás vysazuje kousek za sedlem u hospody. Doba jízdy se postupně zkracuje a v tuto chvíli trvá necelou hodinku. Příjezd k hospodě v 9.20. V hospodě je možné koupit občerstvení a pití.

V 10.10 vyrážíme na túru. Cesta vede vlevo nad hospodou do nevýrazného sedla. Cesta je opět značena červeně. Cesta zprvu stoupá do výše uvedeného sedýlka s fantastickým výhledem, aby později nečekaně klesala nad kar, kde vlevo vidíme novější dřevostavby a vpravo staré rozpadlé salaše. K dřevostavbám vede značená odbočka vlevo. Je tedy nutné se držet spíše vpravo. Cesta pak vede směrem na salaše a předními se stáčí vpravo do svahu ke skalním stěnám. Značení je na dálku viditelné, ale ideální výstupovou trasu je třeba hledat. Závěr výstupu do sedla Schlegu i Dhěnve je v suti a po kamení (sedlo 11.20 – 12.00). Nad sedlem vlevo je vyhlídka. Honí se mraky a chvilku před polednem začíná pršet. 

Sestup je příkrý a po nízkých skalkách a v suti. Hned pod sedlem je úzký žlab, který může působit problémy. Naštěstí je jen krátký. Cesta klesá docela rychle, jen v samém začátku je občas nutné ji hledat. Značky jsou ale naštěstí z dálky viditelné. Ve 14.20 přicházíme k silnici (široká zpevněná cesta pro auta, pauza do 14.30). Další sestup do Theti absolvujeme již po cestě (vlevo). Sestup je ale možné se si občas zkrátit po lesní cestě. Do Theti na místo našeho táboření u mostu přicházíme v 16.55. K večeři máme brambory, skopové, salát, polévku a sladký desert (5 Euro), pivo (1 Euro). K dispozici jsou sprchy (večer už jen studená voda) a toalety. Spíme ve stanech na zahradě, ale je tu možné se ubytovat i pod střechou. Večer děláme oheň a seznamovací večírek – rakije, víno … J.

Večer se jdeme podívat k legendární věži „kula“ spojené s tradicí krevní msty. Cesta z kempu trvá asi 15 nebo 20 minut. 

Uvedené časy odpovídají pohybu v závěru skupiny.

Statistika túry:

Délka túry:                                  12,2 km

Převýšení ve stoupání:          244 m

Převýšení v klesání:                                1191 m

Převýšení celkem:                   1444 m

Délka klesání:                             9609 m

Délka stoupání:                         1195 m

Chůze po rovině:                      1359 m

 

 

9. 8. 2014

Ráno odcházíme v 8.10. Nemusíme balit stany a tak jde vše rychleji. Vycházíme z brány kempu a hned za ní se dáváme vpravo po široké kamenité cestě, která spíš připomíná vyschlé koryto řeky. Cesta je značená červeně. V 9.00 přicházíme k bunkru uprostřed suchého koryta (pauza do 9.15). Od bunkru nádherné výhledy na vrcholy hřebene nad námi i zpět do vesnice. Za bunkrem se cesta stáčí mírně vpravo po cca 20 minutách (9.35 – 9.55) přicházíme ke studánce, která je po pravé straně. Pro lepší orientaci je tu křížek.

Za pramenem cesta začíná výrazněji stoupat. Ke stěně je to ale ještě kus. Cesta se vine pod stromy a tak jsou vyšší teploty snesitelnější. Strmější stoupání začíná až pod stěnou. Cesta se klikatí v serpentinách. S přibývající výškou vzrůstá i podíl volného kamení a suti. Stoupáme do sedla Pejes (11.50 – 12.20). V sedle je rozcestník. Rozhodujeme se pro změnu programu a pokračujeme rovně směrem na Maja Jezerces. Klesáme k malému jezírku a pak stoupáme do sedla, z něhož to už není daleko k vybydlené salaši (13.30 – 13.50). Jedná se o betonovou podlouhlou budovu, u níž vypadá, že vyhořela. Je to škoda, těšili jsme se na ovčí sýr a pastevce. Nicméně vpravo pod salaší je vydaný pramen. Cestou nádherné výhledy na okolní hory.

Zpět se vracíme stejnou cestou. Příchod do Theti v 18.10. Večeře je opět skvělá. Obsluhují nás Sifie a Nikola, děti majitele. Vaří matka. Večer oheň.

Uvedené časy odpovídají pohybu v závěru skupiny.

Statistika túry:

Délka túry:                                  19,714 km

Převýšení ve stoupání:          1239 m

Převýšení v klesání:                                1239 m

Převýšení celkem:                   2478 m

Délka klesání:                             8498 m

Délka stoupání:                         8498 m

Chůze po rovině:                      2718 m

 

 

10. 8. 2014

Ráno vstáváme už v 6.30. Dneska musíme zabalit všechny věci a připravit je k naložení na náklaďák, který je vyveze do sedla Thores. Batohy skládáme pod stříšku u sprch a toalet. Přes všechno snahu odcházíme od 10 minut později v 7.55. Přecházíme most přes řeku a za mostem se dáváme vlevo po široké cestě po proudu řeky Thetit. v 8.40 přicházíme ke kameni s nápisem „Elna“ (po pravé straně). U kamene je zbytek stojanu na rozcestník. Vlevoi odbočuje stezka k mostu přes řeku a výhledem na impozantní kaňon. Zde přihází k mostu z druhého břehu červená značka.

Vracíme se zpět na širokou cestu a jdeme dál po proudu. Po chvíli přicházíme k náhonu. Na dně údolí pak stojí stará čínská vodní elektrárna. Nesmí se tu fotografovat. Kousek dál je už vesnice Mderlysa. Na jejím začátku je kamenný domek s náhonem, který ukrývá stále funkční mlýn na kukuřici (9.40 – 9.50). Jdeme podle šipky nad mlýnem vlevo mezi domy a procházíme tradiční albánskou vesnicí. Překonáváme několik potůčků a přelézáme přes ploty.

Před vstupem do kaňonu Karpeja je občerstvení a tůň s možností bezvadného koupání v ledové vodě (10.00 – 10.45, pivo opět tradičně 1Euro). Nad občerstvením přecházíme most a dál pokračujeme po cestě značené červenou turistickou značkou. V 11.35 přicházíme na rozcestí označené cedulí. Rovně pokračuje turistická značka, zatímco vlevo odbočuje cesta vedoucí k občerstvení a modré laguně s vodopádem poskytující skvělé koupání. Prudký sestup do údolí je částečně po žebříku a stejně tak se po žebříku jde k občerstvení. K laguně (11.45 – 13.20) se pak opět slézá po žebříku. Je zde zbudována provizorní kabinka na převlíknutí do plavek. Voda je pekelně ledová, ale koupání je velmi příjemné. V občerstvení je možné si objednat jídlo. Malá porce ryby s hranolky a velmi skromnou oblohou stojí 3 Eura a pivo vychází na 2 Eura. Majitel sice zkoušel změnit původní dohodu o ceně ze 3 na 5 Euro, ale neuspěl. Dostal jsem malý ocas a moc jsem se nenajedl.

Nad hospodou pokračujeme po stezce a po chvíli přicházíme zpátky na značenou stezku, po které půjdeme až do sedla Thores. Povětšinou jdeme lesem podél potoka. Hlavní stoupání začíná ve chvíli, kdy cesta přechází na druhý břeh. Pod sedle se dostáváme na louky a otevřou se výhledy do kraje. Do sedla Thores přicházíme v 16.50. Náklaďák s našimi batohy už na nás čeká a odjíždíme v 17.10. Do vesnice Boga k hospodě, kde parkuje náš autobus, přijíždíme v 18.00. Po rychlém přebalení věci a naložení autobusu odjíždíme do kempu Zogaj u Skadarského jezera.

Uvedené časy odpovídají pohybu v závěru skupiny.

Statistika túry:

Délka túry:                                  14,5 km

Převýšení ve stoupání:          1317 m

Převýšení v klesání:                                324 m

Převýšení celkem:                   1641 m

Délka klesání:                             5072 m

Délka stoupání:                         7380 m

Chůze po rovině:                      2051 m

 

Ze Skadaru jedeme po velkém mostě pod pevností Rozafa přes řeku vpravo. Projíždíme cikánským ghettem a podél pobřeží po velmi úzké silničce přijíždíme do vesnice Zogaj. Před mešitou vpravo je možnost parkování. S batohy se vracíme na křižovatku nad mešitou a pokračujeme dál po široké cestě. Po 150 – 200 m odbočuje cesta vpravo dolů po schodech. Kemp je vybudovaný na terasách. Bezva koupačka v jezeře s velmi teplou vodou. KL večeři skvělý skadarský kapr, který není díky písčitému dnu cítit bahnem, víno, kořalka, prostě pěkný večer ((večeře 5 Euro, pivo 1 Euro, panák rakije 1Euro, láhev vína 5 Euro).

 

 

11. 8. 2014

Ráno vstávám před 7.00 a jdu si zaplavat a fotit. V 8.30 odjíždíme do Shoderu k pevnosti Rozafa. Ve Shoderu se orientujeme podle ukazatelů na zříceninu hradu Rozafa. Parkovat se dá nahoře u obchůdku pod holubníkem. Pokud není místo a stojí tu jiné autobusy, je dobré vystoupit a autobus se kousek vrátí a parkuje pod kopcem. Cesta z kempu trvá asi 30 – 45 minut podle provozu na silnicích. Na břehu Skadarského jezera se staví nové chodníky.

Na prohlídku hradu Rozafa stačí 1 hodina. U brány se platí vstupné. Z hradeb nádherné výhledy. Je možné navštívit místní muzeum, které popisuje historii osídlení oblasti a historii hradu. Hradby jsou také oblíbeným místem svatebních fotografů.

Autobusem přejíždíme do centra a parkujeme na kruháči s velkou sochou. V centru u mešity je směnárna. Rozhodně se vyplatí si na zbytek pobytu vyměnit peníze. Nedaleko směnárny je muzeum věnované Kelu Marubimu, významnému albánskému fotografovy, jehož snímky s přelomu 19. a 20. století vytváří vzácný dokument o tehdejším životě v Albánii. Expozice snímků je zřízena na chodbě a v jedné místnosti. Vstupné je 100 LEK. Na hlavní třídě je spousta obchůdků, občerstvení a restaurací (láhev vína 400 LEK, jídlo ve stánku na ulici cca 250 LEK).

Ze Shoderu přejíždíme do Velipoje. V kempu Lepitane skvěle vaří, voda je trochu slaná, ale pitná. Vyplatí se koupit vodu balenou. Po příjezdu a ubytování koupačka v moři. Alex, majitel kempu, doporučuje víno Maribro.

 

 

12. 8. 2014

Ráno vstávám v 6.00 a jdu si zaplavat do moře. Takhle ráno tu skoro nikdo není, moře je klidné a voda je velmi příjemná. Brzy dopoledne přiváží rybáři své úlovky do restaurace v kempu. Jedná se většinou o ryby a obrovské kraby. Za restaurací je pak kuchaři zpracovávají. Je to trochu drsná podívaná.

V 11.00 pak odjíždíme směrem na Tiranu, Kruje a Kruje Fushe. Vlastní město Kruje ve svahu ve výšce cca 600 m n.m. pod impozantním horským hřebenem. Parkujeme téměř v historickém centru v ostré pravotočivé zatáčce na oploceném parkovišti (vlevo, 3 Eura, štěrková plocha, příjezd ve 13.15).

Z parkoviště pokračujeme už pěšky pořád rovně nahoru až k hotelu Panorama, před kterým je malý park a začíná tu tradiční turecký trh. Určujeme tento bod jako místo srazu jako vhodné místo srazu po prohlídce města před odjezdem k bektašijské svatyni.

Pokračujeme dál přes turecký trh k pevnosti, kterou nechal původně vystavět albánský národní hrdina a skvělý válečník Skanderbeg. Už neplatí to, že albánští trhovci aktivně nenabízí své zboží a nechají turistu v klidu brouzdat mezi stánky. V rámci ruin starého hradu najdeme bezvadné etnografické muzeum. Prohlídka je s anglicky mluvicím průvodcem a zasvěceným výkladem (cena 300 LEK/os, průvodci zdarma). Další zajímavostí areálu je bektašijská svatyně (vstupné dobrovolné, leč vhodné). Dále je možné navštívit muzeum dcery Envera Hodži, věnované tomuto politikovi.

Suvenýry nakupujeme na tržišti (Skanderbeg koňak 0,5l 2Eura, Skanderbeg brandy 0,75l 3 Eura, magnetky pro děti 1,5 – 2 Eura, dřevěné lžíce z olivového dřeva 1 – 2 Eura).

Nedaleko za hotelem Panorama je fajn fastfood a pizzerie. O kousek dál parkují mikrobusy a taxíky. Domlouváme dopravu na večer (4000 LEK za obě auta k bektašijské svatyni a zpět). Odjezd ke svatyni v 18.00 od hotelu Panorama. Výjezd trvá asi 30 minut. Z hřebene nad jeskyní a svatyní na Tiranu a dále k moři na mys Kepi i Rodonit je fascinující. Z parkoviště sestupujeme k jeskyni, kde hoří svíčky. Před vstupem do jeskyně jsou pověšeny háky využívané na jaře při obřadech obětování ovcí, které mají zajistit další dobrý rok. Nedaleko nad jeskyní je terasa a na ní sedí „Baba“, svatý muž a vrchní představený řádu Bektaši v Albánii. Dokonce svolí k fotografování. Prohlídka bektašijské svatyně zabere asi 45 minut.

Návrat mikrobusy do Kruje. Nastupujeme do autobusu a přejíždíme k restauraci OAZ, kde na zahradě spíme. K diospoici je jedna sprcha a jedna toaleta z venku a jedna v restauraci po dobu, kdy je otevřena. V restauraci dobře vaří těstoviny a jiná lehčí jídla. Restarace je u silnice mezi Kruje a Fush Kruje.

 

 

13. 8. 2014

Dnešní den bude dlouhý a náročný. Vstáváme krátce po 6.00 a odjíždíme na mys Kepi i Rodonit. Není to daleko, ale musíme ověřit, zda se dá autobusem dojet až Shetaje. Dojíždíme do vesnice Fushe Draci. Na křižovatce tvaru „T“ u hospody se ptáme na další cestu a možnosti. Jsme ujištěni, že lze dojet až ke kostelíku. Odbočujeme tedy vpravo a přijíždíme k mostu, který s busem opravdu projet nejde. Vracíme se a snažíme se najít jinou cestu. Bez výsledku, která by tam podle mapy vést měla. Vracíme se tedy do osady Maneza e Re (Kucon) a pronajímáme minibus (80 Euro), který nás odveze až ke kostelíku. Mapa neodpovídá skutečnosti.

Minibus nás doveze až ke kostelu Kisha e Shën Antonit. Domlouváme se s řidičem, že na nás počká a budeme vyjíždět ve 12.30. Cesta minibusem zabere asi 45 minut a těsně před kostelíkem se projíždí přes mýtnou bránu a platí se vjezd. U kostela se dá bezvadně koupat a je tu občerstvení. Moře čistší než ve Velipoje.

Od kostela se vracíme kousek zpět a na křižovatce se dáváme vpravo. Procházíme kolem polorozpadlého vybydleného domu a nedaleko za ním vystupuje cesta vpravo na hřeben kolem velkých bunkrů. Zde se cesta dělí. Buď se dá jít stezkou vlevo přímo na hřeben s několika exponovanějšími místy a nádhernými výhledy nebo pokračovat rovně po o něco méně náročnější cestě. Pro cestu ke Kalaja e Rodonit (Skanderbergovu hradu) volíme cestu po hřebeni a vracet se budeme po bezpečnější cestě. Stezka vede na vršku příkrých erodovaných svahů. Kalaja du e Rodonit je nevelká zřícenina Skanderbegova hradu stojící přímo na pobřeží. Je to docela zajímavé místo. Bohužel je všude spousta odpadků, které kazí celkový dojem.

Vracíme se k autu (příchod ve 12.45). Cesta zpět k busu do Maneza e Re (Kucon) je rychlejší (příjezd 13.20. Po rychlém nákupu vyjíždíme směr Bairam Curi v 13.45. Většinu cesty jedeme po nové dálnici. Zajímavé jsou sjezdy a odbočky z dálnice, z nichž mnohé směřující vlevo vedou skrz přerušená svodidla a přejíždějí pruhy v protisměru. Na albánsko kosovských hranicích jsme se v 16.20. U pasvé kontroly máme velké problémy kvůli dvou starším nebiometrickým občankám. Nakonec nejsou kluci vpuštěni do země a musí cestovat do Bairam Curi přes albánské hory taxíkem (120 Euro, jízda trvá asi 4 hodiny). Informace na stránkách MZV jsou tedy chybné nebo nepřesné zavádějící informace. Zároveň jsme narazili na zakomplexovaného vola, který neustále opakoval věty typu: „pro mě je to problém ….“, „já když jedu do ČR, musím mít vízum a vy nic …“ atd.

Z hranic odjíždíme v 17.30. Čeká nás krátký přejezd Kosova zpět do Albánie a k hospodě „U orla“ nedaleko Bairam Curri. Hospoda je na „obchvatu“ města – tj. na křižovatce před městem nezajíždět do centra ale pokračovat vlevo. Hospoda je za mostem (příjezd ve 20.00). Stany stavíme na loučkách pod hospodou nebo na zahradě protějšího domu. Skvěle vaří – steaky (skopové) nebo bifteky (plátek masa). Cena steak + pivo podle nálady obsluhy 5 – 8 Euro. Ubytování 200LEK/os. Toalety jsou buď u hospody nebo na první terase pod hospodou. Na toaletách je hadice, kterou se dá osprchovat. Jinak je bezvadné koupání v řece pod mostem.

 

 

14. 8. 2014

Ráno odjíždíme v 9.30 do Bairam Curi, kde parkujeme u sochy Bairama Curi, významného bojovníka proti Turkům. Nákupy, na hlavní třídě je několik fastfoodů, obchodů a jedna internetová kavárna, kde je možné i tisknout.

Popoledni odjíždíme na albánsko-kosovské hranice. Tentokrát odbavení probíhá v klidu a bez problémů a všichni jsme za chvíli v Kosovu. Naše první zastávka po cca 2 hodinách jízdy je pravoslavný klášter Visoki Dečani. Komplex je tradiční srbskou památkou zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO a musí tak být hlídaný jednotkami KFOR. Je třeba projet přes vojenská bezpečnostní stanoviště a do areálu se vchází pod dohledem vojáků ze Slovinska a Itálie. Podle vojáků se neplatí vstupné a nesmí se v areálu fotografovat a prohlídka je bez průvdce. Uvnitř se nás ujímá anglicky mluvící průvodce. Výklad je zajímavý a končí povolením fotografování jak v interiéru, tak v exteriérech a žádostí o vstupné, které odmítáme, ale přispíváme adekvátní částkou do kasičky.

Přejíždíme do města Peja (asi 30 minut). Autobus je potřeba nechat před vjezdem do centra, kde je zakázán vjezd nad 3,5t. Přesto nás přes neznalost a riziko dováží autobus do centra k informacím, kde vystupujeme a autobus se vrací zpět na okraj města. Cesta ke patriarchálnímu klášteru vede od informací přímo přes náměstí a pak stále rovně až k policejnímu bezpečnostnímu stanovišti, kde se musíme legitimovat. Pro příště je fajn mít s sebou seznam klientů s průvodci. Vstup do kláštera stojí 2 Eura. Bohužel se o ceně dozvídáme až po skončení prohlídky. Průvodkyni dělá jeptiška, která umí skvěle anglicky. Prohlídka trvá díky nadšení a zápalu něco málo přes hodinu. Fotografovat je možné pouze v exteriéru. Vstup je zakázaný do soukromých částí vpravo od kostela. U kostela stojí 800 let stará moruše. Cestou z kláštera se zastavujeme ve stánku s občerstvením na čevabčiči a pivo (2,3 Euro). Fastfoodů je po cestě hned několik. V pekárně kupujeme pečivo. Sraz u infocentra máme 18.00 a společně odcházíme k autobusu.

Naši řidiči potkali borce, který pracoval v Ostravě (Diako +381044955781). Díky němu se dozvídáme, že nedaleko je bývalý kemp Karagaq. Kemp s restaurací a hotelem je v rámci městského parku a nedaleko je i městský bazén otevřený oficiálně do 19.00, ale není problém se domluvit a prodlouží otevírací dobu do 20.00. V kempu jsou toalety. Funkční sprchy jsou jen na hotelových pokojích (dvoulůžkový apartmán 20 Euro se snídaní). Za stany neplatíme. Bereme však jeden apartmán pro řidiče s tím, že se tam lidé osprchují. Apartmán je potřeba vyklidit do 9.00 následujícího dne.

Kontakt na kemp: Camp Restaurant and Motel Karagaq, Rr. Fehmi Agani p.n., 30000 Pejë.
Mobil: +377 (0) 45 807 200, +386 (0) 49 302 200, www.campkaragaq.com,
Email: info@campkaragaq.com.

 

 

 

15. 8. 2014

Vstáváme v 5.30 a balíme všechny věci. Domluvené mikrobusy přijíždějí v 7.10, odjezd v 7.15. Vracíme se do Visoki Dečani a kolem kláštera se noříme do údolí říčky Decanska Bistrica, která nás vede k nově budované hydrelektrárně a restaraci, kde jsme chtěli původně spát. Je nutné, aby nás auta vyvezla až do štěrkovny, jinak se snižuje šance úspěchu během výstupu na Dzeravicu, nejvyší vrchol Kosova. Asi 3 km před štěrkovnou je příkrý úsek cesty, který mají problém vyjet. Naštstí za námi jede prázdný náklaďák, který nás bere na korbu a doveze až do štěrkovny (ba jízdy z Peče je skoro 2 hodiny, příjezd v 9.00.

Odcházíme v 9.10 stále po široké cestě dál údolím proti proudu řeky. Asi po 10ti minutách přicházíme k brodu a před ním se dáváme vlevo do lesa. V serpentinách stoupáme lesem příkře vzhůru. Cesta je občas značena červeně. V 10.00 vycházíme z lesa. Nedaleko nad hranicí lesa se široká cesta stáčí ostře vlevo a vyjde u prvních salaší. Stoupáme dál po široké cestě k dalším salaším a křižovatce (10.40 – 10.45). Odbočujeme vlevo a po asi 5ti minutách chůže v ostré levotočivé zatáčce opouštíme pohodlí široké zpevněné cesty a jdeme mezi kamením vpravo na louky. Postupně stoupáme na hřeben vlevo nad námi a z něj scházíme na dno karu. Zde cesta víceméně končí a čeká nás výstup příkrým svahem vlevo až na hlavní hřeben. Svah je plný volných malých šutrů., které mají tendenci padat. Je tedy třeba dát pozor. Přechod hřeben zabere asi 30 minut – 45 minut a výstup na hlavní hřeben dalších 45 minut. Vrchol Dzeravice je přímo vlevo před námi. Na hřebenu přicházíme opět na červenou značku, která nás dovede k vrcholu s bílým velkým patníkem (13.00 – 13.15).

Sestupujeme sejnou cestou do sedla pod kopec po značeně cestě sestupujeme vlevo. Jedná se opět o příkrý se spoustou volného kamení. Sestup vede údolím příkře dolů a po levé straně je vidět mělké sedýlko s cestou. Všude je spousta borůvek. Překračujeme sedlo a po cestě procházející skrz pastviny se dostáváme k salaším a širokou zpevněnou cestu. Dáváme se vlevo a dostáváme na křižovatku, kde jsme z této cesty odbočovali během výstupu na vrchol Dzeravice. Další sestup vede stejnou cestou jako pří výstupu. K salaším nad lesem přicházíme v 15.25 (pauza do 15.35). Šterkovnou procházíme v 16.15 a na místo srazu s taxíky pod výrazné klesání, které by měli problém vyjet přicházíme v 16.45. Mikrobusy přijíždí v 17.15 a odváží nás do Peče a kempu Karagaq, kde na nás čeká autobus (příjezd v 19.00.

 

Statistika túry:

Délka túry:                                  14,5 km

Převýšení ve stoupání:          1215 m

Převýšení v klesání:                                1330 m

Převýšení celkem:                   2545 m

Délka klesání:                             7293 m

Délka stoupání:                         6083 m

Chůze po rovině:                      1060 m

 

V 19.30 zahajujeme přejezd do Černé hory. Po silnici č. R106 přijíždíme ve 22.25 na hranici mezi Kosovem a Černou Horou. Odbavení probíhá v klidu a bez komplikací, jen území mezi hraničními boudami je dlouhé. Hranici tak opouštíme v 21.20. V serpentinách sjíždíme do Rožaje a kousek za městem je po levé straně restaurace Zeleni raj, kde si na zahradě stavíme stany. K dispozici jsou jedny pánské a jedny dámské toalety. Bezvadná hospoda – pivo, rakie, klobásky k večeři.

 

 

16. – 17. 8. 2014

Ráno pohoda. S majitelem restaurace, který pařil až do rána vyrážíme na krátkou procházku na Rožaje až v 9.15. Přecházíme silnici a po široké cestě stoupáme vpravo nahoru. Nádherné výhledy na okolní kopce a louky. Při cestě zpět hodně přelézáme ostnaté dráty, které ohraničují pozemky a pastviny. Je to pohodová procházka.

Statistika túry:

Délka túry:                                  4,6 km

Převýšení ve stoupání:          176 m

Převýšení v klesání:                                176 m

Převýšení celkem:                   352 m

Délka klesání:                             1667 m

Délka stoupání:                         2129 m

Chůze po rovině:                      758 m

Z Rožaje odjíždíme ve 13.00. V Bielo Polje se zastavujeme v hypermarketu a během 20 minut nakupujeme víno a jídlo na cestu domů (14.05 – 14.30).

·         Černohorská hranice: 14.45 – 14.55

·         Srbská hranice: 15.00 – 16.20

·         Srbská hranice 1.15 – 2.40

·         Maďarská hranice: 2.45 – 4.25

·         Maďarsko – slovenská hranice: 8.40

·         Slovensko – česká hranice: 9.30

·         Benzínka za českými hranicemi: 9.40 – 10.00

·         Brno Zvonařka: 10.30.