Z kempu (7:50, 620 m) odnášíme přebytečné věci do autobusu. Od busu se vracíme (8:10, 600 m) kousek zpět k lávce přes potok (8:15, 610 m). Přecházíme lávku a po lesní pěšině ostře stoupáme až ke kapličce (9:20, 1115 m). Pod kapličkou je patrná široká zpevněná cesta, u které stojí rozcestník s šipkou ukazující jedním směrem a žlutou značkou (cesta č. 15).

Po široké cestě značené žlutou značkou přicházíme v 10:20 k dalšímu rozcestníku, u kterého je zdroj pitné vody.

Stoupáme směrem na Pietros a po chvíli přicházíme na neznačenou křižovatku. Pokračujeme vlevo do kopce. Překračujeme velký potok a pod cestou vlevo je velmi příjemné tábořiště (11:45). Ve výstupu je další rozcestník s šipkou ukazující na 4Pietros (5 km, 2 hodiny) a cesta se v tomto místě stáčí ostře doprava. Přicházíme do sedla Pol. Rohneska (12:35 - 13:10, 1586 m). Obědová pauza. V Pol. Rohneska je rozcestník.

Po hřebeni stoupáme na Pietros. Na vrcholu tohoto kopce (14:50 - 15:30, 2020 m)je rozpadlá kaplička a ohnutý křížek. Následuje prudký a hodně nepříjemný sestup po vymleté hlinito-kamenité stezce. Scházíme na Pol. Holovsheska (16:10 - 16:25, 1488 m). V druhém potůčku v pořadí nabíráme vodu na pití. Následuje sedlo Sidlovina (18:05 - 18:10, 1537 m - zdroj pitné vody, salaš, možnost spaní. Nad sedlem kaplička, rozcestník. Pokračujeme kolem kapličky stále směrem na Goverlu. Stany stavíme vpravo pod cestou (19:00, 1725 m). Přes cestu v tomto místě teče potok, na tábořišti kadibudka s romantickým výhledem a stolek s lavicemi.

Z tábořiště odcházíme v 8:10 po nabrání vody z potůčku, který křižuje cestu nad tábořištěm. Cesta velmi pohodlně stoupá a po asi 5 minutách chůze je po levé straně další potencionální tábořiště s kadibudkou. Chybí jen zdroj vody. Po dalších 5 minutách je rozcestník.

Odbočujeme vlevo a volíme tak variantu rychlejšího výstupu. Po cca 5 minutách stoupání další rozcestník.

Cesta stoupá pohodlně, místy v kamení. Na vrcholu Goverly (8:55 - 9:30, 2040 m) je neskutečný binec. Vlastní vrchol tvoří velká téměř rovná plocha, kříž,.státní vlajka, zátiší s odpadky. Z Goverly cesta prudce klesá do sedla s rozcestníkem.

Cesta dál obchází několik vrcholů. Ze sedla (10:55, 1775 m) se dá sejít asi 100 m vpravo ke zdroji pitné vody a cesta dále obchází vrchol. Je samozřejmě možné jít i přes vrcholy všech kopců. K jezeru Nesamovite se dá sejít úbočím kopce Turcul (1933 m) nebo i drobným prodloužením přes jeho vršek. Jezero Nesamovite 12:30 - 14:35, 1760 m) poskytuje skvělou možnost koupání. Vodu je možné nabrat ve východních svazích nad zadní částí jezera .

Z hřebene a svahů nad jezerem je nádherný výhled na jezero a Turkul. V 15:30 přicházíme k rozcestníku a od tohoto místa pokračujeme po cestě č. 14, stále však po žluté značce.

Cesta pokračuje po mírně vlnícím se hřebenu až do sedla, kde se cesta stáčí vlevo (15:50 - 16:00, 1960m). Batohy necháváme na místě a na lehko stoupáme na vyhlídkový vrchol Gutin Tomnatik (2018 m). Kopec poskytuje úchvatné výhledy na Pop Ivan (2038 m), jezero v ledovcovém karu pod vrcholem a okolní hory. Vracíme se k batohům a dál pokračujeme směrem na Pop Ivan. Tabor stavíme vpravo pod hřebenem (18:30, 1785 m). Tábořiště je bez vody a proto přelézáme hřeben a sestupujeme do kotle vlevo pod hřebenem (vnímej ze směru pochodu na Pop Ivan) a vodu nabíráme asi 300 výškových metrů pod hřebenem z jednoho s potoků. Sestup i výstup bez výrazné cesty je velmi nepříjemný a fyzicky náročný.

Z tábořiště (1785 m) odcházíme za krásného počasí v 8:50. Cesta pokračuje po mírně vlnícím se hřebeni. V sedle pod Pop Ivan se nabízí dvě varianty výstupu. Jako rychlejší a pohodlnější se jeví cesta vpravo. Na vrcholu Pop Ivan (10:25 - 11:20, 2038 m) je rozpadlá bývalá meteorologická observatoř. Je možné vylézt až na vrchol věže.

Následuje prudký sestup. Zpočátku sestupujeme v kamení a suti, později po stezce, která se prodírá klečí. Přecházíme Vaskul (12:00 - 12:15, 1765 m) a vstupujeme do lesa. Na křižovatce s rozcestníkem pokračujeme rovně a na polonině obědváme. V závěru odlesněné plochy je salaš. V salaši přebývají dva pastevci. Jeden z nich pracoval na černo tři roky v Kralupech nad Vltavou a stavěl tenisové kurty. Po třech letech na něj přišla policie a byl vyhoštěn. Stáda mají v nájmu od různých lidí z vesnice a majitelům musí odvádět část produkce sýra, mléka a dalších výrobků. za svou práci dostávají zaplaceno. Ovce dojí 3 denně.

Od salaše následuje dlouhý a strmý sestup do údolí říčky Balzatul. Kousek nad údolím nabíráme z potůčku vodu na pití. Super koupání v říčce Balzatul (14:45 - 15:35, 1095 m). Pokračujeme údolím dolů po široké zpevněné cestě. Míjíme dvě výrazné odbočky do vedlejších údolí. Auto do kempu máme objednané na 18:00. Čekáme na něj u velké ohrady (vpravo od cesty). Auto nakonec přijelo v 18:40 a v 18:45 odjíždíme. Cesta do kempu Petros za vesnicí Kvasy trvá asi 1,5 hodiny. Večer skopový šašlik, salát, pivo, kytara.

Náklaďáky jsou u kempu přistavené podle domluvy na 8:00. Odjíždíme v 8:15. U autobusu přebalujeme věci a pokračujeme na nákupy do Jasini (9:05 - -9:50, sladké rohlíky - 70 kopjejek za kus, vodka - v průměru 10 - 30 hřiven, sladkosti ...). Vracíme kousek zpět směrem na Kvasy k odbočce na "Dragobrad 7 km". Cesta do lyžařského střediska Dragobrad pod poloninou Svidovec je docela rozbitá, plná výmolů a děr. Na Dragobrad vyjíždíme v 10:55 (1345 m). Po snědení melounu a nutné úpravě batohů odcházíme (11:20) na hřeben s cílem přejít během dvou dnů Svidoveckou poloninu z Dragobradu do Usť Čorné. Honí se mraky, občas prší, fouká silný vítr a je zima.

Na hřeben značený tyčemi a žlutou značkou přicházíme ve 12:00 (1605 m). Po chvíli přicházíme na křižovatku a odbočujeme vlevo. V okamžiku,. kdy cesta začíná klesat, odbočuje vpravo travnatá stezka, která traverzuje svahy. Začíná být vyloženě hnusně. V jedu chvíli se cesta na křižovatce stáčí ostře doprava. Pokud se člověk vydá rovně, sejde z hřebene. Chybu si uvědomujeme podle toho, že cesta začíná rychle klesat. Vracíme se ty zpět na křižovatku a jdeme vlevo. Obědváme na závětrné straně hřebene (13:45 - 14:15). Po odchodu začíná opět pršet a stále více fouká. Déšť i vítr postupně sílí a přechází v kroupy, v dálce se ozývá bouřka. Asi půl hodiny "děláme na hřebenu houbu" a posléze se otáčíme k návratu na Dragobrad (příchod 17:45). Domlouváme auto do údolí Černé Tisy (odjez v 19:10). Do kvasů, resp. na odbočku do kempu Petros, jedeme stopem.

V kiosku u odbočky do kempu kupujeme pivo (2,5 hřiven) a sladkosti.

Z kempu Petros odcházíme v 9:00. Balíme věci do autobusu a odjíždíme směr Rachov. Evžen potřebuje zpravit píchnuté kolo, ale v Rachově bohužel není pneuservis, který by něco takového dělal. Tak alespoň dokupujeme potraviny a jídlo (piza cca 4 hřivny, pivo 3 hřivny apod.). Odjíždíme ve 12:30. Krátká zastávka u Geografického středu Evropy(13:10 - 13:15, stánky, hospůdky). Do Solotviny přijíždíme ve 14:10. za vstup do dvou oplocených areálů se solnými jezírky se platí vstupné 2 hřivny. Stejně tak se platí 2 hřivny za sprchování. V obou areálech je spousta stánků (zmrzlina 2 - 3 hřivny). Za 25 hřiven je možné podniknout výlet do stále funkčního solného dolu. Odjíždíme v 17:15 do Usť Čorné.

Na fotbalovém hřišti v Usť Čorné zastavujeme ve 20:15. Hned u mostu před místní pilou je bar, na jehož zahrádce večeříme (pivo Oboloň- 3 hřivny, bramborové placky - 6 hřiven, masové pelmeně - 6 hřiven.

Cestou do baru nás odchytil jeden dědula, alias "mistr sportu" a pozval nás na svatbu. Ze svatby nakonec nic nebylo. nejprve nám ukazoval svůj domek, pak se chlubil, jak má vzorně poskládané oblečení do komínků a jaký je "charošij čelavěk" a pak mi vnutil za 7 hřiven kus vyřezávané větve s nápisem "Usť Čorna 2007"jako suvenýr :-).

Vstáváme v 7:30. Následuje balení a snidaně. Před osmou hodinou přiběhl náš dobře známý "mistr sportu" s informací, že objednané auto stojí u baru. Co ale čert nechtěl, než jsme stihli dojít k baru, vyteklo cosi z motoru a řidič odjel neznámo kam a chlapi začali shánět nové auto. "Mistr sportu" zatím sedí hospodě a láme jednu vodku za druhou. "Éto očeň charošij čelavěk":-). Postupně se dozvídáme, že auto nejde opravit tak rychle, jak bychom potřebovali a že řidič a majitel druhého přijatelného vozu ve vesnici včera notně popíjel a netroufá si sednout na volant.

Nakonec se na nás štěstí alespoň trochu usmálo. Na silnici stojí velký náklaďák. Paráda, tak snad přeci jen odjedeme. Trochu nás ale zamrazilo při pohledu na řidiče. Tohohle chlapíka totiž včera odváděli z hospody. Sám by totiž domů asi nedošel.

Volíme náhradní a časově méně náročnou variantu a jedeme přes vesnice Ruská a Německá Mokrá do sedla nad Koločavou. Ještě v roce 1999 tudy vedla silnice normálně průjezdná pro osobní vozy, ale v současné době rozhodně není průjezdná. V závěru jedeme korytem řeky, přes brody. Cesta je plná děr, výmolů apod.

Zastavujeme kousek pod sedlem v korytě řeky v místě, kde zleva přitéká potok (11:40). Jdeme chvíli proti proudu potoka a pak začínáme stoupat prudce do svahu (vpravo). Po 20 minutách intenzivního lezení do zalesněného svahu přicházíme na cestu, která nás dovede na hřeben Krásné poljany. Na hřebeni jsme ve 13:30 (1490 m, oběd, přestávka do 14:30). Po hřebeni Krásné Krásné poljany pokračujeme vpravo na vršek s trubkami (1465 m, 14:40 - 15:05). Dále se hřeben mírně vlní. Vlevo se tyčí na vrcholu Tonas (1548 m) vysílač. Začínáme po široké zpevněné cestě klesat do Koločavy (580 m, 17:30). V první hospůdce se osvěžujeme pivem (2,5 hřivny) a nanuky (3 hřivny). Zastavujeme se na hřbitově u hrobu Nikoly Šuhaje a jeho ženy Eržiky Derbakovové. Večeříme v hospodě Nikoly Šuhaje (pivo - 3 hřivny, boršč - 6 hřiven).

Ve 20:45 odjíždíme směr Siněvir. Kousek za vesnici asi 300 - 500 m za kolibou (pivo 2,5 hřivny) je po levé straně silnice louka pro stany. Je zde studánka se zdrojem pitné vody.

Z tábořiště odjíždíme v 9:05 směrem na Siněvirské jezero. Během 5 minut přijíždíme k mýtnici (9:10). Po zaplacení poplatku pokračujeme dál na parkoviště pod Siněvirským jezerem. Cedule hlásá: "Siněvirské jezero 800 m". Nakonec to bylo odhadem 1,5 km do kopce po asfaltu. Cestou několik obchůdků a pramenů. U jezera je turistická chata a restaurace. Pod restaurací vyhlídka. Kolem jezer vede asi 1,5 dlouhý okruh. Na druhém břehu jezera je již z dálky vidět výrazná dřevěná skulptura, připomínka legendy o pastevci jménem Vir a jeho milé Sini.

Legenda o vzniku jezera Chudý Vir velmi miloval Sini z bohaté rodiny. Otec Sini ale nechtěl dát svou dceru chudému pastevci a tak Vira nechal zabít. Nešťastná Siňa plakala na hrobě svého milého tak dlouho, až proud jejích slz vytvořil jezero. Ostrůvek uprostřed jezera symbolizuje hrob Vira. Od Siněvirského jezera odjíždíme v 11:20. Zatavujeme ve vesnici Iza (13:05 - 13:35), známém centru výroby proutěného zboží. Výrobky se prodávají přímo na ulici a jejich ceny lze označit za přijatelné. Za Chustem, na stejném místě jako na začátku výletu, stavujeme na koupání (14:00 - 15:00). V centru Mukačeva zastavujeme v 16:10 (vodka - 10 - 12 hřiven, sypaný čaj 100 g - 3,5 hřivny, dřevěná lžíce - 4 hřivny, dřevěný hřeben - 6 hřiven, pečivo atd.). v místní hospůdce kupuji 0,5 l coly na srovnání žaludeční nevolnost (5,5 hřivny) a hřibovou polévku (6 hřiven). Z Mukačeva odjíždíme v 19:20. Na hranicích jsme se zdrželi něco málo přes 2 hodiny (20:20 - 22:10) a po jejich překročení se dostáváme zpět do pásma středoevropského letního času (tj. - 1 hodina). Slovensko-české hranic překračujeme v Makově. Cestou zastavujeme ve Valašském Meziříčí (5:15 - 5:20) a Olomouci(6:25 - 6:40). Celý tento podařený výlet končí příjezdem do Brna k hotelu Grand (7:45).

Stránky kamarádů a spolucestovatelů:

Jan "Palič" Pala

Jirka Březina - barevné i černobílé fotky

Jirka Březina - ukrajinské ploty