Bulharsko: Rila a Pirin 2004

RReportáž ze zájezdu CK Alpina do Bulharska.

Fotogalerie

24. 7. - 25. 7. 2004

Nastupuje do pravidelné autobusové linky Praha - Brno - Sofie. Při nástupu do autobusu třeba odevzdat pas a jízdenku. Průvodce autobusu sepisuje seznam účastníků a stará se o odbavení na hranicích. Stavíme na Aralce za Brnem (WC, obchod - drahé). Další WC a obchod po cestě je na benzínce OMV před Komárnem, na pumpě šel a kousek před maďarsko-srbskými hranicemi. Poslední zmíněné toalety nic moc - špinavé a na podlaze rozlitá voda. V obchodě na tomto odpočívadle je v místním obchodě možné dokoupit vodu a další poživatiny. Vše je ale velmi drahé (1,5 l neochucené minerálky za 1EUR). Po přejezdu slovensko-maďarských hranic jsme konečně dostali zpět své pasy. Vzhledem k ohlášeným a hrozícím teroristickým útokům zavřeli Bulhaři na noc své hranice. Během noci se vytvořila dlouhá fronta kamiónů, aut i autobusů. Začali odbavovat až ráno. Na hranici stojíme 6,5 hodiny. Většina Duty Free Shopů je prázdná a ceny v otevřených jsou docela vysoké (whiskey, burdoun: 8 - 12 EUR, karton cigarety: 5,5 - 8 EUR). Všude se válí ohromné množství odpadků, papírových krabic, útržků, nedopalků cigaret a spousty dalších věcí. Kolem se potuluje nespočet zvláštních individuí ve špinavých šatech, řidiči nervózně troubí, hulákají …. Konečně jsme na Balkáně! Naproti celních a pasových budek je směnárna. Bohužel nás z neznámých důvodů i přes opakované pokusy nechtěli obsloužit. Jak jsme ale později zjistili, tak nabízený kurz (viz. tabulka níže) je stejně trochu horší než v Sofii na vlakovém nádraží. Do Sofie přijíždíme ve 14:20 na Centrální autobusové nádraží, resp. jeho část u vlakového nádraží. Hlavní moderní budova a nově vybudovaný terminál je přes ulici vpravo od nádražní budovy (stojíme čelem k vlakovému nádraží). Hned u nádraží "městečko" kanceláří a obchůdků. S Radkem jdeme se všemi pasy a jízdenkami rezervovat a potvrdit zpáteční jízdenky (kancelář č. 60, spol. Katev - velká cedule na střeše, není možné přehlédnout, domluva anglicky, rusky a česky). V hale vlakového nádraží je několik směnáren. Nejvýhodnější kurz má směnárna naproti hlavnímu vchodu vlevo od pokladen. Z hlavní silnice za stánky a kancelářemi odjíždí autobusy na autobusové nádraží Sofia Jug nebo k hotelu Pliska (č. 213). Lístek stojí 0,5 Lv a je nutné jej koupit ve stánku u zastávky. V autobusech ani tramvajích MHD se nic neprodává. Volíme variantu cesty autobusem č. 213 k hotelu Pliska. Cesta trvá docela dlouho (asi 30 - 40 minut). U hotelu se chvíli motáme než z místních dostaneme smysluplný popis cesty k nádraží JUG. Od zastávky autobusu je třeba pokračovat asi 50 m ve směru jízdy a na první křižovatce odbočit vpravo mezi domy. Následuje 10 - 15 minut poměrně nudné chůze po chodníku až na křižovatku tvaru "T". přímo před námi rozestavěný dům. Odbočit vlevo a asi po 50 - 100 chůze přicházíme k nádraží. Vlevo před nádražím je víc než příjemná hospůdka. Točené pivo Pirinskoe zde stojí 1Lv a není vůbec špatné. Dá se tu i docela slušně a levně najíst. Ceny jsou víc než příznivé. Lístky na autobus do Samokova se nekupují u řidiče, ale v pokladně. Cena lístku je 3Lv na osobu. Zpáteční lístek potom stojí 5 Lv. Batoh jsme neplatili. Řidič pak ani nechtěl lístky vidět. Na nádraží v Samokově je kašna, příjemné na opláchnutí. Jestli je voda pitná, nevíme. Mikrobusy v ceně 1 - 2 Lv do Borovce jezdí z nástupiště č. 1. V Borovci staví bus před hotelem Samokov. Ohromná, gigantická, megalomanská komunistická stavba. Hned naproti hotelu je stanice lanovky. Borovec je horské letovisko plné hotelů, penzionů a restaurací. Není tu bohužel žádný kemp. Zároveň ale není problém ubytovat se v soukromí za docela přijatelné peníze (kolem 10Lv za osobu a noc). Nejméně příjemným zjištění dne byla skutečnost, že lanovka v pondělí a úterý prostě nejezdí. Cena je pro cizince stanovena na 13 Lv. Provozní doba lanovky je od 9:00 do 16:30. S Jakýmsi "povolením k pobytu" je cena o 2 Lv nižší. Co to ale je, kde se to dá získat a k čemu to vlastně je opravdu netuším. Táboříme v lese pod lanovkou. Asi 300 m nad lanovkou odbočuje štěrková cesta vpravo. Přecházíme potok a podcházíme pod dráty lanovky a pokračujeme dále po široké cestě spíše vlevo, po chvíli odbočuje pěšinka vlevo, v lese na jehličí plácky skoro pod lanovkou. Voda je dále po silnici asi 200 m vpravo u oploceného domu v místech, kde červená značka opouští silnici a vchází do lesa. Nádherný pramínek - trubka vyvedená ze stromu, korýtko.

26. 7. 2004

Z tábořiště odcházíme v 8:00. Vodu nabíráme u pramene (viz. předchozí den). Volíme poněkud snazší variantu cesty po asfaltu a nepokračujeme za pramenem do lesa. Na první křižovatce jdeme rovně (vlevo odbočka k hotelu Olymp). Podcházíme lanovku a po 100 - 150 m za lanovkou odbočuje u rozcestníku červená značka vlevo po široké cestě do kopce. Později je cesta rozbitá od stahování dřeva. Po necelé půlhodině cesty je most přes vodu, rozcestník a stoleček s lavičkami. Na rozcestníku je směrovník na chata Jastrabec. Pokračujeme dál po červené značce. Po další necelé hodině stoupání odbočuje do leva zelená značka. Přestávku děláme na dalším rozcestí s modrou značkou (odbočuje vpravo na chatu Jastrabec). Asi o 50 m dál po červené značce je most přes potok a před ním je pěkný pramen. Po chvíli vychází z kleče a v karu pod chatou Musala dobrá místa na spaní. Vody je dostatek. Komplex okolo chaty Musala je tvořen několika budovami. Všemu dominuje ohromná betonová nedostavěná stavba. Vlastní chata Musala je pod tímto monstrem. V chatce je malá místnost se stoly a židličkami a kamnama. Cesta dál stoupá po kamenité cestě okolo pěkného jezera stále po červené značce až k zaslonu Ledonoto ezero (u jezera Aleko,. 2710 m). Vzhledem k tomu, že se nacházíme v národním parku, není možné spát venku ve stanech u chaty. Musíme přespat u chaty. Noc stojí 6,50 Lv na osobu a noc. Chata má v patře celkem 36 míst na postelích (deky, čisto). U chaty jsou dva zdroje vody. Buď pod chatou ve výstupové cestě nebo nad chatou pod betonovou budkou jsou trubky s vodou.

27. 7. 2004

Ze zaslonu Ledonoto ezero odcházíme po nepříliš klidné noci v 7:30. Po celkem pohodlné kamenité cestě zdoláváme nejvyšší vrchol celého Balkánu, 2925 m vysokou Musalu. Přímo na vrcholu je meteorologická stanice a jakési vědecké pracoviště. Prudkým klesáním scházíme do sedla pod Musalu. Cesta je kamenitá s hlinitým podkladem. Ze sedla pokračujeme přes vršky Malý a Velký Bliznak. Poměrně snadno dosahujeme Mariški Vrah a sedla před Ovčarec. Následuje táhlé prudké klesání do sedla nad chatou Grnčar. Je tu spousta místa na stany, ale chybí voda. Cesta dál mírně stoupá do sedla před Kovač. Je to dost místa na stany, vpravo od cesty je malé jezírko a v nejnižším bodě sedla je pdo kameny potok. Cesta dále stoupá na Kovač (2634 m). Vrchol podcházíme zprava ve výšce asi 2605 m. Další možnost táboření je v sedle pod Kovač. Místa na stany všude dostatek. Přímo přes cestu protéká potok, další prameniště je vpravo asi 50 - 70 m pod cestou. Pokud ale zbývá čas a síly, vyplatí se pokračovat do dalšího sedla. Kousek nad sedlem je vybudovaný pramen (trubka z kamenného soklu - super). Místa na dostatek. Za Čemerna je rozcestník. Jedna cesta pokračuje na chatu Makedonia, druhá cesta ostře klesá (modrá a červená značka). Sestup v suti a kamení je velmi nepříjemný. Klesání končí na skalnatém hřebeni. Cesta dál pokračuje víceméně traversem do sedla Kanarski preslap. Ze sedla Kanarski preslap sestupujeme serpentinami k chatě Ribnite ezera. U chaty Ribnite ezera jsou trubky a koryto s pitnou vodou. Lepší se počasí a proto se vracím se kousek zpět nad chatu k malému jezírku a stavíme tábor. Večer prší, bouřka. Ostatně celý den bylo hodně hnusně (mlha, déšť, vítr, zima …).

28. 7. 2004

Z tábořiště odcházíme v 8:20, o něco později něž jsme původně plánovali. Počasí vypadá slibně. Scházíme k chatě Ribnite ezera. U koryta nabíráme vodu. Cesta pokračuje po pravém břehu dolního jezera a klečí klesá na dno rozlehlého ledovcového karu. Za potokem je spousta místa na spaní. Stoupáme do sedla před Vodni Vrah. Cestou jsou krásné výhledy na Ribnite ezera a okolní hory. Sestup na Kobilino braniště je dlouhý prudký a nepříjemný. Několik úseků vede přes suťová pole, spodní část vede klečí. V sedle je obydlená salaš a bivakovací bouda (bez větších problémů je možno v nouzi přespat - deky, dřevo, kamna, dřeva …). Během stoupání Popovokapski preval překračujeme spoustu potůčků s dostatkem vody. Ze sedla krásný výhled na Rilu a doposud prošlou cestu. Následuje prudký a exponovaný sestup k Strašnoto ezero. Prvních 200 m je zajištěno pochybným ocelovým lanem. Lano je tu celkem zbytečné a umístěné tak, že ve své podstatě nepoužitelné. Strašnoto ezero je opravdovým zážitkem. Vlastní sestup k chatě se z počátku jeví jako pohodový, ale v závěru přechází v prudký sešup ve štěrkové suti mezi klečí s občasnými většími kameny - humus! Navíc nám v sestupu začalo nepříjemně pršet. Komplex chaty Maljovica je tvořem dvěma domy a několika chatkami. Nocleh stojí pro cizince 12 Lv (místní 6 - 8 Lv). Smlouvat nešlo. V baru sedíme u plastových stolů pokrytých ubrusy na plastových židličkách. Od chaty stoupáme po červ. značce směr vrchol Maljovica. Asi po 20 minutách chůze stavíme stany hned u cesty poblíž značkovací tyče. Večer je dost větrno. Vody dostatek.

29. 7. 2004

Z tábora odházíme v 8:10. Počasí je pěkné. Jen ve vyšších výškách se honí mlha a mraky. Na konci karu je rozcestník a s modrou značkou, která odbočuje vlevo k vrcholu Orlovce. Pokračujeme ve stoupání na Maljovicu. Cesta stoupá vpravo do svahu (kamení, suť). V horních partiích jsou jezera, na loučkách nádherná místa k táboření, vody dostatek. Ze sedla před hřebínkem do sedla pod Maljovicu je prvně vidět Rilský klášter (nechutný sešup). Následuje exponovaný hřebínek k rozcestníku do sedla pod vrchol Maljovica. Batohy necháváme u rozcestí a na vrchol pokračujeme na lehko. Terén je jednoduchý, travnatý. Bohužel je mlha a není skoro nic vidět. Cesta po docela pohodlné travnaté pěšině klesá do sedla, přechází nízký hřbítek a znovu krátce klesá do sedla. Zleva přichází modrá značka. Ze sedla klesáme k Rilskému klášteru. Pěšinka je zarostlá, trávou a keři. Díky tomu je hodně špatně patrná. Vopruz!! Opravdové trápení! Scházíme k Rilskému klášteru. Hned u vyústění sestupové cesty nad zdmi kláštera je hospoda s terasou. Po klášterem v potoce pácháme tělní očistu. Klášter je nádherný, úchvatný, slovy těžko popsatelný. Vstup do areálu je volný, muzeum pro cizince 5 Lv, studenti 3 Lv. Z parkoviště za klášterem odjíždí autobusy do Rily. Večer sestup do kempu Bor. V kempu občerstvení, lavičky stolky, krb. Cena ubytování je 3 Lv za osobu a 2 Lv za stan, dohromady platíme 60 Lv. V kempu jsou i sprchy, omezeně teče teplá voda, WC s tureckým záchodem, venku před WC a sprchami koryta a kohoutky s pitnou vodou. Celou noc svítí lampy - dost nepříjemné.

30. 7. 2004

Ráno odcházíme v 7:45. Ke klášteru přicházíme krátce po 8:00. Autobus, který měl odjet do Rily odjet v 8:10 ještě stále nepřijel. Přijel pozdě a tak jsme mohli odjet prvním autobusem v 8:24. Do Rily přijíždíme v 8:55. Z Rily hned pokračujeme do Blagoevgradu. Autobus odjíždí po 9:00. V Blagoevgradu na nádraží opisujeme jízdní řády do sedla Predel. Odcházím hledat poštu a potraviny. Obojí ve v centru poblíž Americké univerzity v Bulharsku.Poslání 6 pohledů stálo 3 Lv (jedna známka 0,5 Lv). V trafice u pošty kupuji sušenky (0,80 Lv) a čokoládu (1,10 Lv). Na autobusovém nádraží ještě kupuji 0,5 l Coca-coly (1,20 Lv) a ohromný kus výborné pizzy (1Lv)Paní mi ji ještě ohřála v mikrovlnce! Záchody na nádraží stojí 0,20 Lv. Odjíždíme autobusem ve 12:00 (2,42 Lv a osobu) a v sedle Predel jsme ve 13:00. Autobus zastavuje v sedle pod sedlem Predel nad benzínkou a odbočkou na chatu Pirin u bufetů. Autobus z Blagoevgradu zastavil u bufetů nad pumpou a odbočkou k chatě Pirin. Vlastní sedlo Predel se nachází ještě asi 1,5 km po silnici do kopce. Silnice je frekventovaná a řidiči jezdí jako "prasata". V sedle je křižovatka tvaru "kříže". Cesta značená červeným pruhem odbočuje vpravo. Značka se objevuje až v sedle na křižovatce. Po pravé straně za křižovatkou je rozcestník. Udává čas k chatě Javorov (6 hodin). Po levé straně hlavní silnice je malý park, pramen, lavičky se stolky a kaplička. Dál pokračujeme po silnici po červené značce. Bezprostředně před koncem asfaltu jsou po obou stranách cesty rozbořené domy (event. možnost spaní bez použití stanu?) a kousek nad tímto místem je první pramen, u kterého je postavené přístřeší, lavičky a stolečky. Nad pramenem loučka s možností postavení stanů. Cesta dál je široká a pohodlná. V jedné z levotočivých zatáček se nachází další pramen. Kousek pod pramenem je v průseku nádherný výhled na Rilu. Po dalšíchasi 15 minutách chůze přicházíme k rozcestníku a odbočka vpravo na úzkou lesní pěšinu, která velmi prudce a přímo bez serpentin stoupá do svahu. Po levé straně cesty slabý pranmen (1,5 l za 2 - 2,5 minuty). Nad pramenem rozpadlá salaš a nad ní dál po cestě dvě loučky.První není příliš vhodná pro postavení našich 8 stanů, ale na druhou jsme se pohodlně vešli. Stanujeme přímo na turistické cestě.

31. 7. 2004

Z tábořiště stoupáme po celkem pohodlné cestě, která posléze přechází v pěšinu. Pod sedlem se chvíli prodíráme kosodřevinou. Cesta je stále velmi dobře značena. Ze sedla je nádherný výhled na Rilu a hlavní hřebene Pirinu (zajištěný hřeben Končeto, Vichren …). Vlevo nad sedlem jsou malé vyhlídkové skalky. Cestou k nim je potřeba se chvíli prodírat kosodřevinou. Vpravo ze sedla odbočuje spojovací neznačená cesta na hřeben. Cesta se místy prodírá kosodřevinou a mokrou trávou. Pokračujeme dolů k chatě Javorov. Ve střední a dolní části sestupu je cesta a značka hůře patrná. Celkově je ale sestup docela příjemný. V údolí přecházíme dva potůčky. Přes první vede lávka. Je zde i rozcestník. Po dalších asi 30 minutách chůze je v mírném stoupání vpravo u cesty rozcestník č. 14. Červená značka zde odbočuje doprava do svahu. Stoupáme po příkré, ale pohodlné pěšině až k velké dřevěné ceduli "Rezervat". Zde cesta začíná klesat k chatě Javorov. Chata Javorov je velký zděný dům a v její blízkosti se nachází nespočet menších chatek. K chatě se dá s trochou snahy a nenávisti k vlastnímu autu i vyjet. Je tu ohromná spousta lidu - nějaký dětský tábor. Chceme se najít v jídelně, ale jsme vykázni ven, kde je rošt a pec. Objednávám 2 kousky kebabče, chleba a kolu. Moc se mi tu nelíbí. Moc lidí, špína, hluk. Stoupáme dál po červené značce k Suchodolskému jezeru. koryto potoka, které vede pod cestou je vyschlé. 50 - 100 m nad chatou Javorov je zděná bouda a pod ní přímo na cestě vytéká z trubky voda. S největší pravděpodobností svádí vodu z potoka to trubek pod zemí a vyvádí ji bezprostředně nad chatou. Ve stoupání nad chatou Javorov je dřevěná bivakovací bouda, kterou lze v nouzi použít pro přespání. V závěru výstup k Suchodolskému jezeru se prodíráme kosodřevinou. Jezero je malinké a mělké. Táboříme vpravo nad jezerem na částečně kryté loučce. Prameny napájející jezero jsou dostatečně silné. Voda studená.

1. 8. 2004

Z tábořiště odcházíme v 7:25. Stoupání je sice místy prudší, ale v rámci možností pohodlné. Ze Suchodolského preslapu je krásný výhled na Vichren a další kopce okolo.Nastupujeme do traversu. Traverz je místy docela nepříjemný a exponovaný. Často musím odkládat batoh a pomáhat některým klientům. Starší nekvalitní značení nás vyvedlo pod hřebenem. Museli jsme vystoupat po nejištěných plotnách a suti pod začátek jištění. Hřeben po délce asi 200 m zajištěn pohodovým a kvalitním "zábradlím". Přesto mají někteří klienti problémy a musím přenášet batohy. Zajištěný hřeben plynule přechází ve výstupovou trasu na Kutelo, která je zajištěna na stejným způsobem jako hřeben Končeto. My nastupujme do nejištěného traverzu Kutela. Cesta prochází přes kamení, suť a občas nejištěné plotny. Pro méně zdatné klienty by se jištění občas hodilo. Sestupujme do sedla před Vichren. Vlastní výstup na vrchol se mi z této strany jeví jako velmi pěkný, leč technicky náročnější. Občas kroky obtížnosti až 1 - 1+ UIAA. Nejištěné, hodnotné. Na vrcholu jsou dvě pyramidy. Sestup do sedla za Vichren je sice v kamení, ale s náročností výstupu se srovnávat nedá. Nad sedlem je rozcestník. Radek pokračuje se skupinou zdatných jedinců přímo k jezeru Chvojnato ezero (sestup v kamení, technicky náročný). Sestupuji se zbytkem k chatě Vichren. Sestup je dlouhý, nudný a nepříjemný (kamení, suť). Výstup k Chvojnato ezero vede po cestě značené modrou a červenou značkou. Jdeme skoro pořád proti proudu potoka, ve výstupu je i spousta menších potůčků. Jezero nádherné, malebné. Přímo u jezera je několik cedulí, které zakazují táboření. Stany stavíme vpravo nad jezerem na malých loučkách v kleči.

2. 8. 2004

Neznačená cesta na hřeben začíná kousek zpět naproti značené cesty k jezeru. Je to docela příjemná, vyšlapaná pěšina, která chvíli stoupá, chvíli klesá. Od Ribnite ezero je nádherný výhled na Vichren a jsou zde i pěkná místa na spaní. Nad Ribnite ezero prochází značená cesta z chaty Vichren do sedla Glavniška porta (červený pruh). Stoupáme zprvu po hodlné stezce, která se místy prodírá klečí a přicházíme z malému jezírku (prací pauza). Cesta přechází výtok z Dalnogo ezero a dál stoupá sutí z velkých balvanů. Cesta zde prakticky není a postupujeme jen od značky ke značce mezi ohromnými balvany. Na konci suťáku e jedna malá lehká skalka. Další výstup do sedla Glavniška porta je popohodlné kamenité cestě. V kamenitém sedle Glavniška porta je rozcestník. Cesta pokračuje vlevo a po chvíli nastupuje do traverzu. Stezka má víceméně charakter travnaté pěšiny, občas prochází sutí. Následuje nezajištěný exponovaný hřeben na Prevalsky Čukar. Šířka asi 300 dlouhého hřebene kolísá mezi 1 - 3 metry - skalky a mezi nimi cesta.Některé jednotlivé kroky obtížnosti až 1 - 1+ UIAA. Moc pěkné. Vlastní vrchol Prevalsky Čukar cesta obchází po levé straně. Další sestup a cesta do sedla Vinarska Porta e po hlinito-kamenité cestě, místy suť. Celkově je ale sestup pohodlný a nenáročný. V sedle Vinarska porta je rozcestník s červenou a zelenou značkou. Cesta značená červ. pruhem dále pokračuje po hřebeni mezi kosodřevinou a dále suťovým traversem do sedla Mozgoviška porta. Vzhledem k okolnostem nepokračujeme k Tevno ezero, ale sestupujeme k Polenski ezero (nejvýše položené jezero po pravé straně sedla Vinarska porta). Sestupová pěšina je vyšlapaná v travnatých svazích spadajících ze sedla Vinarska porta a z hřebene nad jezerem). Stany stavíme nad jezere. Přítoky do jezera jsou vyschlé. je možné brát vodu přímo z jezera nebo z výtoku nejníže položeného malého jezírka. Tekoucí voda je asi 15 - 20 minut směrem ke spodnímu velkému jezeru. Pramen se nachází přímo pod rozcestníkem v sedle Vinarska porta asi 500 m pod ním. Jedinou nevýhodou tohoto tábořiště je, že je docela dobře vidět z cesty. Proto stavíme stany až po 19:00. Jak se později ukázalo, byla volba táboření v tomto místě dobrá. U Tevno ezero byla spousta lidí a hluk. Tady byl úžasný klid. Navíc v mělkých jezírcích s teplejší vodou bylo velmi příjemné koupání.

3. 8. 2004

Z tábořiště odcházíme v 8:00. Stoupáme šikmo svahem na hřeben nad Vinarska porta. Stoupání je rychlé a velmi snadné. Traverzová cesta do sedla Mozgoviška porta vede sice sutí, ale je velmi dobře upravena a díky tomu postupujme bezpečně a velmi rychle. Ze sedla Mozgoviška porta je krásný výhled na vrchol Kamenica (2822 m). Následuje krátké prudší klesání a pohodlný pozvolný výstup na hřbet nad Tevno ezero. U jezera stojí pěkný a zachovalý zaslon. Asi 50 m pod zaslonem směrem do údolí pod malou skalkou je koryto s několika trubkami a vodou. Voda je pravděpodobně vyvedena z jezera. Kousek pod korytem jsou i dvě kadibudky. Od zaslonu stoupáme dál po červené značce po velmi pohodlné cestě do seda Kraledvorskaja porta. Horní část výstupu je kamenitá. Ze sedla zpočátku cesta velmi prudce klesá ve štěrku a suti, později přechází ve velmi pohodlnou stezku, která se klikatí a sestupuje travnatými svahy a loukami k chatě Pirin. Ze svahů ztéká spousta potůčků (netřeba brát vodu). Ve spodní části sestupu před vstupem do lesa je poměrně hodně krav a koní. Lepší tedy nabrat vodu o něco výše. Spodní část sestupu nad lesem je hodně podmáčená. Celkově je cesta sice dlouhá a nudná, ale pohodlná. Vlevo od chaty Pirin je koryto s pitou vodou, pod chatou je i použitelné WC. U chaty židličky a stolečky. Pod chatou Pirin je most a za mostem je ještě jedna hospoda. Sestupujeme dál po široké cestě (jezdí tu auta) a po chvíli klesání odbočuje z široké cesty značená odbočka (zelený a červený pruh) vpravo a za chvilku začíná stoupat. Cestou překračujeme několik potůčků. Červený pruh se od zelené značky odděluje na hřebeni a stoupá vpravo do svahu zatímco cesta značená zeleným pruhem klesá rovně dolů z kopce. Cesta chvíli stoupá, chvíli klesá. Nakonec vychází na odlesněné ,louky na hřebeni. Jednu delší poloninu podcházíme zprava traversem. Přes hřeben jsou krásná místa na spaní s výhledy na údolí, kterým jsme sestupovali ze sedla Kraledvorska porta k chatě Pirin. Bohužel zde není voda. Cesta dál pokračuje přes sedlo a dál traversuje levé úbočí kopce. Pramen je v dalším klesání po levé straně cesty (koryto, trubka). Táboříme na další odlesněné louce asi 10 minut pod pramenem. Místo nic moc, ale přespat set tu dá.

4. 8. 2004

Ráno je docela zataženo, ale přes den se postupně vyjasnilo a je nakonec bylo nechutné vedro. Kousek za tábořištěm je po pravé straně cesty pramen. Přicházíme k rozcestí s modrou značkou a pokračujeme po ní ke kapličce zasvěcené Sv. Iljovi. Pěkný výhled na bizardní pískovcové útvary. Kaplička je bohužel zavřená, v oploceném areálu je pramen s pochybnou vodou (kohoutek), lavičky, stolky… Sestupujeme po červené značce do údolí k potoku. Velmi příjemná koupací a obědová pauza. Pokračujeme dál po červené značce až na silnici. Na křižovatce se dáváme vlevo a ke klášteru stoupáme poměrně dlouho po silnici. Není moc příjemná cesta. Na náměstíčku ve vesnici Rožen procházíme kolem prvních stánků s vínem, bylinkami a suvenýry. Následuje prudké stoupání na parkoviště u Roženského monastýru. Cestou procházíme kolem kostela. Cestou procházíme kolem kapličky a u ní v trávě jsme objevili jednu suchozemskou želvu - druh, který je typickým zástupcem fauny této velmi teplé oblasti. V celém areálu Roženského monastýru je zakázáno fotografovat. Vzhledem k atmosféře a půvabné architektuře tohoto místa, se dá zákazu jen velmi těžko poslechnout. Celý klášter působí velmi "živě" a klidně (slovy těžko popsatelné). Podle informace jednoho domorodce jsou díry na vstupních vratech pozůstatkem po častém dobývání tohoto kláštera a byly vyhloubeny kulkami z pušek. Na dvoře kláštera pramen. V boční kapli je vzácný obraz Panny Marie (popis viz. příloha). Vycházíme z areálu kláštera a obcházíme ho směrem doleva. Na louce je šipka "Melnik". Znovu se napojujeme na zelenou značku. Ovšem značení v této části cesty je dost mizerné, na druhou stranu skoro zbytečné. Stoupáme na hřeben - impozantní výhledy na pískovcové útvary nad Melnikem. Následuje dlouhý a nepříjemný sestup na dno údolí vedoucí k Melniku. Cesta je vymletá od vody, špatně značená a plná písku, štěrku volného kamení (nechat pohorky!). V údolí pokračujeme vyschlý korytem potoka až do Melniku. Měli jsme ohromné štěstí a bytování nacházíme hned u vyústění cesty a asfaltovou silnici. Cenu se nám podařilo usmlouvat na 7 Lv za osobu a noc. Ubytování budeme platit den dopředu vždycky večer. Máme k dispozici celý dům (akorát 12 postelí a tři koupelny a záchody). Nemá chybu. Batohy necháváme v domě a jdeme nakupovat. Na náměstí je kohoutek s pitnou vodou. Voda vypadá lépe než natočená z vodovodu domě. Večer se scházíme u stolu a ochutnáváme víno. Výborné. Příjemný večer.

5. 8. 2004

Dnes máme v plánu odpočinkový den s individuálním programem. Část zájezdu se rozhodla pro návštěvu Sandanski,ostatní se chtěl´jí toulat v okolí Melniku. Vstávám kolem 8:00 a lehce po 9:00 odcházím. Scházím dolů po nákupní ulici a pokračuju po silnici do vesnice Rožen a pokračuji do kláštera. je tu docela dost lidí, ale atmosféra a klid tohoto místa je fascinující. Venku začíná být nesnesitelné vedro. pouštím svůj původní plán obejít po neznačených cestách několik zapadlých vesniček pod klášterem a jen chvíli se toulám skalním městem a po zelené značce se vracím do Melniku. Dole v kaňonu jsem objevil zmiji obecnou (cca 60 cm dlouhý jedinec). Chvíli brouzdám po Melniku a hledám místo, kde bych mohl koupit nějaké dobré víno. Stánků je spousta, ale nakonec jsem zapadl do místní vinotéky. Je mnohem levnější než stánky na ulici a láhev archivního vína (ročník 2000), která na ulici stojí 9 - 10 Lv kupuji za 6:33 Lv. Paní je velmi sympatická, výřečná a co je velmi milé, měla ke každému vínu kartičku v jazyce anglickém, která obsahovala základní informace a charakteristiky k danému vínu. Rozhodně jsem nekoupil nejdražší láhev. Ceny těch nejlepších vín přesahovaly daleko přes 50 - 80 Lv. Kolem 16:00 se vrací první část výpravy, která vyrazila do Sandanski. Jedná se prý o docela pěkné město s výstavním bulvárem v centru, který je plný značkových obchodů. V parku jsou dva bazény. První je termální s teplotou vody kolem 30°C a druhý má příjemných 25°C. Vyrážíme do hospody pod platanem, která je dole na hlavní silnici. Je tu příjemná terasa a chládek. Večer procházka Melnikem, Vyhlídka na město.

6. 8. 2004

Dnes vstáváme velmi časně - ve 4:50. S majitelem domu jsme se dohodli, že necháme klíče ve dveřích a tak můžeme v klidu a v pohodě odejít v 5:30 na autobus do Sofie, který má odjíždět v 6:00. Autobus odjíždí z křižovatky od parčíku se sochou Sandanského (kousek od hospody pod platanem). Postupně se a zastávce shromažďuje docela dost neje místních lidí, ale hlavně baťůžkářů. Asi v 5:50 přijíždí malý autobus s pouhými 16 místy k sezení!!!Naštěstí se mi bez batohu podařilo hned nastoupit a zaplatit jízdné. (8 Lv za osobu, tj. 12 x 8 Lv = 96 Lv). Bohužel do Sandanski někteří z nás musí stát. Na druhou stranu jsme měli velké štěstí, že jsme se do autobusu vůbec dostali. Ze Sandanski všichni sedíme, jen některé naše batohy se válí v uličce. Autobus je plný a nikde nestaví. Do Sofie přijíždíme na Centrální nádraží po 4 hodinách jízdy krátce po 10:00. S Radkem vyrážíme do hotelu v budově vlakového nádraží domluvit podmínky ubytování: Dvoulůžkový pokoj - 2 ubytované osoby 25 EUR 47,50 Lv 12,5 EUR / os 23,75 Lv / os Dvoulůžkový pokoj - 3 ubytované osoby 30 EUR 57 Lv 10 EUR / os 19 Lv / os Dvoulůžkový pokoj - 4 ubytované osoby 35 EUR 66 Lv 8,75 EUR / os 16,5 Lv / os Vyrážíme na prohlídku města. Jdeme po širokém Bulevar Maria Luisa a po levé straně asi 50 m za křižovatkou narážíme na směnárnu Western Union s docela výhodnými kurzy. Po chvíli přicházíme k mešitě. Za prohlídku chtějí 4 Lv / os. Za mešitou jsou lázně. Přímo pod křižovatkou se sochou Sofie je další z pamětihodností města - rotunda. Vstup zdarma, focení 5 Lv. V jednom z obchůdků s kazetami a CD kupuji disk s bulharskou národní hudbou za 11,90 Lv.Mapy na stáncích stojí od 5 - 7 Lv. Pokračujeme k Ruskému památníku a pak dál po Bulevar Car Boris III. ke Kartografickému institutu. Je to dlouhá cesta. v ústavu je malá podejnička s mapama kolem 3,60 - 4 Lv. Otevírací doba: PO - PÁ 8:00 - 12:00, 12:30 - 15:30. Jezdí sem tramvaje č. 5, 11, 19 (zastávka Spirka Pavlovo). Cestou zpět bouřka a průtrž mračen. Schováváme se pod stříškou jednoho z bufetů (čaj: 0,40 Lv, kafe: 0,30 Lv, pivo: 1 Lv). Vracíme se do hotelu. Cestou v potravinách kupujeme chleba (0,80 Lv), mazací sýr (2 Lv), 2l Coly light (1,80 Lv), a 1,5l minerálky (0,70 Lv). Po cestě se ještě stavujeme v jednom občerstvení (kousek od hotelu), kde mají výbornou pizzu (1 Lv / ks). Stánek na nádraží, kde také prodávají pizzu má otevřeno od 6:00 - 22:00, potraviny na nádraží mají otevřeno nonstop 24 hodin denně. U nádraží je také spousta bufetů a restaurací, kde se slušně a levně najíst.

7. 8. - 8. 8. 2004

Při odjezdu nejít rovnou k autobusu, ale do kanceláře Katevu (pasy, jízdenky, každý dostane visačku na batoh, odchod do busu organizovaně s průvodkyní) S odjezdem ze Sofie přeřizujeme hodinky o hodinu zpět dle středoevropského času. Na Bulharských hranicích dostáváme pasy a přes pasovou kontrolu procházíme pěšky a každý individuálně předkládá pas ke kontrole. Hned za bulharsko-srbskými hranicemi bufet a placené WC. Na pumpách jsou WC zadarmo a ostaních odpočívadlech.

Reportáž ze zájezdu CK Alpina do Bulharska.

Fotogalerie